Pátý díl seriálu o významných nehodách, které jsme mohli vidět v NASCAR.

Únor roku 1991, závod Daytona 500 a ohnivá show v podání Jimmyho Spencera (15. února 1957). Tento rodák z Pensylvánie začal svou závodnickou kariéru roku 1985 v nižší sérii NASCAR, dnešní Nationwide. O čtyři roky později, už ho zlákal dnešní Sprint Cup. Za svou kariéru si nasbíral dohromady patnáct vítězství. Během závodu se v třicátém prvním kole jeho Chevrolet #98 přeměnil v dýmovnici. Kabina řidiče byla během několika okamžiků naplněna kouřem z hořícího motoru. Spencer, který se kouře nadýchal, opustil vůz, jak nejrychleji mohl, přesto jeho plíce nabraly tolik škodlivých látek, že Spencerovi dalo hodně práce je vykašlat ven.



Kouřová show byla toho roku zřejmě populární, extrémní kouř se objevil během nedělního závodu Budweiser 500 v Doveru dne 2. června. Strůjcem byl Chad Little (29. dubna 1963) #19 se svým Fordem, kterému se odporoučel motor.



Předzvěstí zlé události mohl být pro Neila Bonetta (30. července 1946 - 11. února 1994, na titulním obrázku) rok 1993. V Talladeze došlo k ošklivé havárii, kdy letící a roztočený vůz zachytila vysoká kovová síť lemující trať. Pro Bonetta to přitom byl jeho první závod po té, co se vrátil zpátky na trať, zrekonvalescovaný po těžkých zraněních, která si odnesl z Darlingtonu.



Rok poté, první trénink na nadcházející Daytonu 500. Auto Neila Bonneta zradila ve čtvrté zatáčce přední pneumatika a vůz těžce narazil do lemující zdi.



Bonnet byl hospitalizován v nedalekém Halifax Medical Center, ale lékaři mu už nedokázali pomoci. Příčina úmrtí - těžký náraz během automobilového závodu.

Rok 1995 přinesl další z těch smutných okamžiků, kdy na trati došlo k úmrtí. O život přišel Russell Lee Phillips (6. března1969 - 6. října 1995) v Charlotte na Charlotte Motor Speedway. Na trati došlo při výjezdu ze čtvrté zatáčky k běžnému konfliktu, smyku dvou aut, kterému se chtěl vyhnout Steven Howard, nad ním projíždějící Phillips zřejmě unikl jeho pozornosti a tak došlo k další srážce. Vůz Phillipse se otočil na bok a střechou narazil do lemující zdi a kovové sítě. Střecha vozu byla naprosto zdemolována a povalovala se v malých kouscích všude po trati, z vozu se stal během okamžiku kabriolet. Vše možná i (a právě) proto, že do roku 1996 nebylo povinné bezpečnostní zařízení zvané Earnhardt Bar, což je kovová podpěra právě střechy a celé horní části vozu. Smrt Phillipse se stala důvodem, proč nařídit Earnhardt Bar povinně pro všechny vozy.



Ihned po nehodě se k vraku rozeběhli záchranáři a všichni, kteří chtěli pomoci, ale Russell Phillips prý byl ve stejném stavu jako jeho střecha. Na trati se naskytla děsivá podívaná, doslova jako z hororového amerického filmu, plná krve. Trať byla dlouho uklízena od kousků vozu i zesnulého Phillipse, jehož jedna ruka prý byla nalezena v kovovém plotě lemujícím trať a jeho hlava ještě s helmou byla nalezena u vstupní brány.

Z roku 1997 si připomeneme jednu ukázkovou “The Big One“, a sice z Bristolu. Série Busch Grand National zde měla 12. dubna naplánovaný závod Moore´s Snacks 250. Vše začalo po smyku vozu Joea Bessie na rovince před třetí zatáčkou. Následný zmatek zapříčinil další a další kolize.



Daytona International Speedway, rok 1998. Během závodu NAPA Auto Parts 300 (série Busch Grand National) předvedl se svou trojkou akrobatický kousek s prvky volného letu a přemetem Dale Earnhardt Jr. (nar. 10. října 1974).



Další příběh o “The Big One“, tentokráte z Texasu. Tam došlo k hromadné nehodě už ve druhém kole závodu Interstate Batteries 500. Do nehody se zapleto celkem jedenáct vozů, mezi nimi i Gordon, Earnhardt, Waltrip, Wallace, Irvan a další. Následující červená fáze trvala přes deset minut.



Samotný pojem „The Big One“ přitom začal být používán právě v roce 1998. Do té doby se všeobecně používalo slovní spojení “Big wreck“. Zpětně byla za první událost “The Big one“, uznána nehoda ze závodu 1990 Pepsi 400.



Jako vůbec první “The Big One“ byla nehoda během závodu 1998 The Winston 500, vše se odehrálo v Daytoně.



Demolition Race se v roce 1998 konala také v Bristolu během nočního závodu. Pro závod to byla desátá žlutá fáze. Vše začalo u Roberta Presleyho (nar. 8. duba 1959) #59 a u vozu #00, který řídil Buckshot Jones (nar. 23. července 1970). Do hromadné nehody se zapletlo přes deset vozů a nechyběl ani kouř.




Seriál o nejděsivějších, největších a nejzajímavějších nehodách se pomalu chýlí ke konci, čeká nás už poslední (prodloužený) díl. Mimo jiné zaměříme i na smrt Dale Earnhardta.