Novinky

  • 13.11.2024 Bad Maffei opouští místo ředitele Liberty Media

  • 12.11.2024 Bad Niels Wittich s okamžitou platností odstoupil z pozice ředitele závodů F1

  • 12.11.2024 Neutral Dan Fallows končí jako technický ředitel Aston Martinu

Facebook Instagram

Dale Coyne Racing

Dale Coyne Racing

Kam míří Jarek Janiš

Podle tiskové zprávy agentury BPA má Jarek Janiš šanci získat pro sebe místo v týmu Dale Coyne racing pro poslední dva závody letošního mistrovství Champ Cars.

Jaký je tedy tým, do kterého Jarek míří a jaké jsou jeho šance?

Začněme trochou historie. Dale Coyne, současný majitel týmu stejného jména, začal závodit v roce 1975 s cestovními vozy. Brzy se ale přesunul do formulových sérií formule Super V a později do formule Atlantic. Zajímavé bylo, že poměrně brzy se stal kromě jezdce i majitelem své vlastní stáje. V roce 1984 přivedl svůj tým poprvé na start závodu série Champ Cars ( tehdy známých pod jménem CART). Tým se od začátku potýkal s nedostatkem finančních prostředků, ale to nic nemohlo změnit na faktu, že se Dale stal brzy miláčkem fanoušků. Startoval totiž s monopostem vybaveným motorem postaveným na bázi sériového bloku oproti konkurentům se speciálně vyvinutými motory (což tehdejší pravidla umožňovala) a dosáhl s ním několika slušných výsledků. V roce 1986 tým dokonce postavil své vlastní šasi s označením DC-1. Díru do světa neudělal, ale rovněž se zcela neztratil. V roce 1988 už bylo zřejmé, že řídit tým, shánět sponzory a ještě pilotovat monopost není v lidských silách, Dale se rozloučils kokpitem závodního vozu a soustředil se na práci šéfa týmu.

V letech, které následovaly, se tým stal stabilním účastníkem série CART, ale výraznější úspěchy stále nepřicházely a tým operoval vždy s velmi omezeným finančním rozpočtem. V roce 1994 vstoupil do týmu jako spoluvlastník Walter Payton a v této pozici u týmu setrval až do své smrti v roce 1999. Tým se stal známým především tím, že umožnil vstoupit do světa velkých formulových závodů řadě jezdců, kteří později dosáhli značných úspěchů u movitějších a úspěšnějších týmů. Mezi takové jezdce patří například Paul Tarcy, nebo Michel Jourdain Jr., kterého jako devatenáctiletého mladíčka přivedl Dale Coyne na start závodu v Long Beach v roce 1996.

V následujících letech se v kokpitech vozů stáje Dalea Coyna vystřídala řada jezdců. Byli mezi nimi jak nadějní mladíčci, tak méně talentovaní, ale sponzory oplývající jezdci. Jen v roce 2000 se během sezóny vystřídali v týmu čtyři jezdci.

V roce 2001 se Dale Coyne kromě svého vlastního týmu podílel poskytnutím technického zázemí a zkušeností na dvou projektech, které měly pomoci tehdejším snahám vedení série CART zakotvit v Evropě. Před závodem na oválu v Rockinghamu ve Velké Británii založil pouze pro tento závod společně s Britským královským autoklubem tým s názvem Team St. George a umožnil tak Darrenu Manningovi získat první zkušenosti za volantem vozu Champ Cars (Manning vedl 18 kol a nakonec skončil devátý). Pro poslední závod v Mexico City připravil podobný projekt pro německého jezdce André Lotterera.

Názory na tým se různí. Zatímco jedni poukazují na fakt, že se neustále potýká s nedostatkem financí a jeho vozy se zpravidla pohybují nakonci startovního pole, druzí vyzdvihují skutečnost, že tým umožnil řadě jezdců vstup do Champ Cars a za všech okolností zústal seriálu Champ Cars věrný.

Během minulých let se zdálo, že tým je smířen s rolí outsidera. Nedostatek peněz a jezdecké schopnosti řady jezdců, kteří v jeho barvách startovali, konečně ani nic jiného neumožňovaly. Během letošního roku se však situace trochu změnila. Po dlouhých letech má Coyne pro své vozy skutečné sponzory a především se týmu vyplatilo angažování španělského jezdce Oriola Servii. Servia se může v současné době počítat již k veteránům Champ Cars, kde jezdil především v barvách týmů Sigma Autosport a v posledních letech u Pata Patricka. Servia není jistě zázračným pilotem, ale v minulosti dosáhl několika dobrých umístění na stupních vítězů a nebýt toho, že Sigma ani Patrick racing nebyly špičkové týmy, mohl dosáhnout na stupně nejvyšší. Oriol je vystudovaným inženýrem (vlastní diplom z techniky v Barceloně) a podle toho se také dokáže chovat k vozu se kterým startuje. Podíváme-li se na výkony jezdců Coyne Racing v letošním roce a vezmeme-li v úvahu fakt, že startují se stejným vybavením, vyniknou Serviovy schopnosti ještě víc. Jeho výkony navíc týmu přinesly chuť se porvat konečně o dobrá umístění a jeho technické schopnosti umožnily technikům konečně vyladit vozy do konkurenceschopnější formy.

Co z toho vyplývá pro Jarka Janiše? I pokud by se mohl zúčastnit obou zbývajících závodů, nečekejme pronikavý úspěch. Techniku k tomu mít nebude a jízda s vozy Champ Cars je vzhledem k jejich parametrům přece jen něco jiného než DTM. Úspěchem by jistě bylo, kdyby se v kvalifikaci přiblížil nebo předčil Oriola Serviu, dokončil závod a za příznivých okolností se umístil co nejblíže první desítce. Účast v obou nebo v jednom ze závodů by byla pro Jarka Janiše dobrou školou.

Pokud by se objevil po boku Servii i v příštím roce (vzhledem k tomu, že nepovažuji jeho angažmá ve špičkových týmech Champ Cars za reálné), bude mít šanci nasbírat od Katalánce řadu zkušeností ohledně nastavení vozů a techniky používané Champ Cars. Bude muset tvrdě bojovat proti konkurentů s lepší technikou a větším rozpočtem. Že je to možné dokazují letos právě Servia a nebo Haberfeld, který jako jediný startuje s obstarožním šasi Reynard a přesto se v poli neztrácí. Pravověrní fanoušci Champ Cars dokáží výkon jezdce se slabším vozem ocenit a Servia i Haberfeld jsou jako jezdci ceněni podstatně výše než někteří jiní, kteří startují v neporovnatelně bohatších týmech s lepším zázemím. Pokud Jarek dostatečně zaujme, pak nemusí být cesta do kvalitnějšího týmu uzavřená.