Hans-Joachim Stuck znovu udeřil v Perguse

Roman Klemm
28.08. 2014

Roman Klemm
28.08. 2014

Motorsport před 40 lety - 33. díl

Favorit mistrovství Evropy formule 2, Hans-Joachim Stuck nebyl v minulém závodě šampionátu ve Švédsku zrovna ve formě – osmý podnik mistrovství na Sicílii ovšem znovu ovládl známým způsobem.

Většina karavany formule 2 se rozjela přímo po posledním závodě ve švédské Karlskoze směrem dalšího podniku na jih: FIA jim totiž naplánovala nejsevernější a nejjižnější závod v rozmezí deseti dnů. Po 3500 kilometrech se v depu u jezera Pergusa sešlo 23 vozů, kterým měly znovu kralovat tovární Marche-BMW Stucka a Depaillera. Oba favorité po kvalifikaci stáli v první startovní řadě, ovšem za jakou to cenu! Jak Stuck, tak i Depailler měli težké nehody, ze kterých jen se štěstím vyvázli bez zranění. Němcův vůz se Herdově mechanikům ještě podařilo spravit, Francouzův černý monopost ovšem nebyl po přemetu k zachránění a Patrick do závodu nastoupil v náhradním šasi. Třetí čas si zapsal Tom Pryce, poprvé v kokpitu Chevronu Boba Harpera a čtvrtý John Watson na továrním voze Surtees. Až za nimi se směla seřadit „francouzská frakce“ s Leclerem, Laffitem a Coulonem.

12. Gran Premio del Mediterraneo se jela na dva rozjezdy, jejichž časy se sčítaly a Hans Joachim Stuck na voze v oranžovém lakování sponsora Jägermeister situaci zcela kontroloval. První rozjezd vyhrál s náskokem 26 sekund na Jacquese Coulona a ve druhém si mohl dovolit „nechat vyhrát“ Laffita, který první rozjezd dokončil se třemi koly ztráty. První část podniku si vyžádala tolik obětí, že do druhé nastoupilo jen 17 vozů. Přehled potvrdil i David Purley: skončil dvakrát třetí, což pro něj po součtu časů znamenalo celkově druhé místo před Serblinem, Truffem a Turiziem. Skutečnost, že Depailler a Laffite nebodovali, pomohla Stuckovi na druhou pozici celkového hodnocení. Po Enně-Perguse měl ztrátu 4 bodů na kolegu Depaillera.

Překvapivý výsledek hlásil z Elkhart Lake šampionát CanAm. Roku 1974 se totiž poprvé neprosadily dominující vozy Shadow, ale soukromý McLaren M20 Scootera Patricka! „Stíny“ se ale porazily sami: v kvalifikaci byli Oliver a Follmer o 5 sekund na kolo rychlejší, než konkurence, závod ovšem neměli přestát. George Follmer parkoval již v prvním kole se zlomenou osou náhonu, Jackie Oliver dal později jasné vítěztsví z ruky, když mu explodoval motor. Scooter Patrick tedy směl slavit první vítězství pro značku McLaren po téměř dvou letech. Půl minuty za ním byl klasifikován John Cordts na starém McLarenu M8F před dvěma vozy Lola Johna Gunna a Boba Nagela. Do závodu sice nastoupilo 30 vozů, na první pohled slušné pole ovšem tvořili především amatéři na špatně připravených strojích. 22 z nich bylo o nejméně 10 sekund na kolo pomalejší, než špičkové Shadowy. Dříve kvetoucímu mistrovství šlo opravdu o krk: Elkhart Lake bylo pátým podnikem z plánovaných sedmi. Kalendář byl před měsícem redukován na šest podniků a během víkendu oznámil i pořadatel finále v Riverside, že sérii CanAm pro nezájem sponzorů přeci jen nepozve. Šampionát tedy neslaně-nemastně skončil. Mistr Jackie Oliver a šéf Shadow, Don Nichols, kteří do CanAm investovali hodně financí, času a nadějí, asi nebyli příliš spokojeni...

Na německém letišti Kassel-Calden pořádali podnik, který mimo jiné obsahoval závod Intersérie a šampionátu Polifac F3. Závod silných sportovních prototypů pět kol vedl Helmut Kelleners na McLarenu M20. Zradil ho ale motor a vítěztsví si v relativně slabém poli účastníků zajistil Willi Kauhsen na jeho Porsche 917-10. Kauhsenův druhý vůz měl vlastně pilotovat Vern Schuppan. Drahocenný CanAm-Porsche se ale vzňal když byl vystavován v jednom nákupním středisku, lákajíc diváky na závody...

Pole-position pro předposlední závod německé F3 si zajistil Gunnar Nordstrom před krajenem Conny Andersonem. Oba Švédi ale měli značné problémy udržet své vozy v závodě na trati, z čehož těžil vítěz Giorgio Francia, který si tak zajistil i titul mistra. Ital vyhrál před domácím Willy Deutschem a strýcem dnešního pilota GP2 Reného, Hansem Binderem.

Preis der Nationen v Hockenheimu byl dějištěm pátého podniku mistrovství Evropy sportovních dvoulitrů. Závod se skládal ze dvou rozjezdů, kterým očekávaně kralovaly Alpine-Renaulty. V prvním se jasně prosadil Gerard Larrousse před Alainem Serpaggim. Druhý rozjezd byl poznamenán Larrousseho poruchou motoru a srážkou Serpaggiho s týmovým kolegou Jabouillem. V čele se najednou ocitl John Lepp na Chevronu, Serpaggi dokázal Britův časový náskok ovšem natolik dotáhnout, že po součtu obou jízd o 0,8 sec. vyhrál. Tím zajistil sobě i značce Alpine-Renault titul mistra. Třetí skončil Dave Walker na voze TOJ-BMW.

Zatímco formule 2 trápilo sicilské vedro, museli se účastníci závodu Evropského mistrovství F5000 v Brands Hatchi vypořádat s deštěm. Závod byl odstartován za přijatelných podmínek s favority Schuppanem, Evansem, Wildsem a Hobbsem v čele. Australan se ale brzy rozloučil skluzem do svodidel a po 20 kolech pršelo tak silně, že byl závod přerušen. Diváky a konkurenty po obnovném startu překvapil především „starý lišák“ Tony Dean. Kvalifikoval svůj Chevron B24 jen do středu pole, před přerušením ale byl druhý za Evansem a při mokrém startu nechal mladíka za sebou jako školáka. Dráha poté začala rychle osychat a záleželo na tom, jak budou jezdci hospodařit s rozpadajícími se pneumatikami do deště. Dean se dokázal prosadit s náskokem osmi sekund na Damiena Mageeho a Boba Evanse. Čvrtý dojel Ian Ashley před Chrisem Craftem a Mike Wildsem.

ZC1 – Honička F2 kolem jezera Pergusa: Watson před Laffitem, Stuckem, Depaillerem a Prycem.