V Monze triumfovali Peterson a stařík Lotus 72

Roman Klemm
11.09. 2014

Roman Klemm
11.09. 2014

Motorsport před 40 lety - 35. díl.

Vítěztsví Ronnieho Petersona v Monze znamenalo, že dva závody před koncem sezony 1974 mělo naději na titul ještě pět jezdců!

Klasická velká cena, klasický okruh a klasický datum konání, to byla začátkem září velká cena Itálie v Monze. Tifosi zaplnili královský park až do posledního místečka a výstavba jejich „soukromých“ tribun dosáhla nevídaných výšek. Nechtěli si samozřejmě nechat ujít triumf Scuderie Ferrari – o nic jiného v Monze nikdy nešlo.

Pořadatel připustil na start 25 monopostů, což znamenalo, že šest borců cestovalo domů z nepořízenou. Ti ale nezajímali: důležité bylo, že miláček publika Niki Lauda zase jednou postavil svůj dvanáctiválec na pole-position. Rakušan zajel nejlepší čas v sobotu dopoledne a celý víkend se nacházel pod palbou aerodynamicky zjevně povedených Brabhamů BT44. V pátek byl nejrychlejší Reutemann před oběma ferrari a týmovým kolegou Pacem. V sobotu dopoledne byl Pace za Laudou druhý a (o poněkud pomalejší) odpoledne se dokonce prosadil John Watson na třetím bílém BT44 týmu Hexagon. Reutemann tedy vytvořil s Laudou první startovní řadu, za nimi číhali Pace s Watsonem, Regazzoni zajel jen pátý čas a startoval společně s Fittipaldim ze třetí řady. Za nimi se seřadili Peterson, Hunt, Jarier a Depailler.

Ředitel závodu varoval jezdce při rozpravě v neděli, že předčasný start bude tvrdě trestat. Toto varování samozřejmě neplatilo pro jezdce Ferrari: Niki Lauda již prchal směrem první šikany, když soupeři za ním ještě čekali na povel startéra. Akce se „naturale“ obešla bez trestu. Ferrari nabídlo publiku show, na kterou se přišlo podívat. Lauda nebyl na špičce k udržení a brabhamy za ním nedokázaly dlouho udržet ani dvojku Scuderie. Po prvním kole byl Regazzoni čtvrtý, kolo později třetí a předjetím Reutemanna se zdržel jen další dva okruhy. Následujících 20 kol tedy bylo z pohledu fandů Ferrari všechno „molto bene“, na rozdíl od brabhamů, které jeden po druhém vyklidily špičku. Toho využil především výborně jedoucí Ronnie Peterson. Colin Chapman přivezl do Monzy vlastně znovu oba aktuální typy Mk76, Švéd se ale v sobotu rozhodl, že raději pojede ve starém Mk72E s úzce nastaveným předním závěsem.

S Fittipaldim „na kufru“ držel Peterson třetí místo, když rudé vozy před ním postihla „catastrofe grande“! Kolem poločasu závodu se začalo z výfuků obou vedoucích vozů kouřit více, než zdrávo a brzy se přidaly i kapky oleje. Lauda zpomalil a špičku převzal Regazzoni. Kdo myslel, že je Lauda v Itálii populární, ten musel vynalézt pro lásku Italů k Regazzominu nové slovo: Monza přímo explodovala radostí! Lauda dvě kola později stál. Jeho švýcarský kolega se dostal ale jen o deset kol dál: oba odpadli s vítězstvím před očima kvůli zadřeným motorům. Peterson najednou bojoval s Fittipaldim (tak jako před rokem) o vítězství v Grand Premio di Italia – a tak jako před rokem si ho nenechal vzít. Černý Lotus 72 projel cílem s náskokem 0,8 sec. před červenobílým McLarenem M23. Třetí skončil Jody Scheckter a čtvrté místo patřilo vlastnímu hrdinovi dne: Artovi Merzariovi na Iso-Williamsu. Ital zůstal na startu stát, byl po prvním kole s odstupem poslední a předvedl senzační výkon za který byl odměněn trofejí Jo Sifferta.

Před oběma severoamerickými velkými cenami vedl Regazzoni celkovou tabulku s bodovým náskokem na Schecktera a tříbodovým na Fittipaldiho. Také Lauda (-10 bodů) a Peterson (-15 bodů) ještě měli realistické vyhlídky na titul.

Dříve důležitý klasik Oulton Park Gold Cup byl 15. závodem evropského šampionátu formule 5000. Odchod několika jezdců směrem F1 bohužel zavinil relativně malé pole účastníků: bylo jich jen 13. Lídr celkového hodnocení, Bob Evans téměř celý závod vedl, stal se ale obětí defektu pneumatiky, který jej během závěrečných čtyř kol odsunul na šestou pozici. Z toho těžil Ian Ashley, který před rokem přišel o vítězství v Oultonu podobně krutou hrátkou osudu. Využil smůly soupeře a vyhrál před Pilettem, Hollandem, Lombardiovou a Thompsonem. Také Ashley poté balil směrem F1: pro poslední dva závody sezony mu tým Checquered Flag koupil brabham, se kterým se v Brands Hatchi pokoušela kvalifikovat Lombardiová.

V Zolderu ztratil Švéd Freddy Kottuklinsky svůj rekord ve formuli SuperVee: roku 1974 zatím vyhrál všechny závody Evropského Zlatého Poháru VW. Belgičtí celníci ale zdrželi jeho ATS-Lolu na hranici tak dlouho, že nestihl první kvalifikaci. Během druhé session pršelo a nešťastný Kottulinsky se nedokázal navzdory opravdu dobrodružně zuřivých pokusů o pět sekund vtěsnat do pole startujících. Závod se stal kořistí Fina Keijo Rosberga na voze Kaimann před Johnem Morrisonem (Supernova), Bernardem de Saint-Hubertem (Royale), Peterem Scharmnannem (TOJ-Modus) a Manfredem Trintem (Kaimann).

Start v Monze: Lauda prchá před směčkou Brabhamů BT44, pozdější vítěz Peterson je za Ragazzonim a Fittipaldim jen sedmý.