Motorsport před 40 lety - 37. díl.

V kanadském Mosportu vyhrál Emerson Fittipaldi před Clayem Regazzonim svou třetí Grand Prix roku. Vyrovnal tak bodový stav v celkové tabulce a o mistrovi musel rozhodnout poslední závod v americkém Watkins Glenu.

Z italského vedra se formule 1 v polovině září 1974 přesunula do zimy kanadského Mosportu, kde nastoupilo ještě pět jezdců s nadějí na titul. Jediným z nich, kdo si již jedno mistrovství zapsal, byl Emerson Fittipaldi a Brazilec si v Kanadě počínal skutečně suverénně. Ještě než začalo v sobotu večer pršet, dokázal jeho McLaren M23 zlepšit Laudův čas z dopoledne a překvapivě si tak zajistil před Rakušanem nejlepší pozici na startu. Další z aspirantů na titul, Jody Scheckter zajel před Reutemannem třetí čas, zatímco Regazzoni a Peterson své šance právě nezlepšili pozicemi šest a deset. Výkony nových, dychtivě očekávaných amerických strojů se držely v rámci: Andrettiho parnelli byl 16., Donohueho Penske jen 22. Mezi ně se mimo jiné vtěsnal debutant Helmut Koinigg (Surtees). Pořadatel chtěl na start připustit jen 25 vozů, nakonec ovšem směl do své domácí velké ceny vyrazit i Eppie Wietzes na brabhamu Teamu Canada-F1.

Průběh závodu relativně přesně odpovídal i vývoji celé sezony. Nejlepší odpych měl Laudův Ferrari a Niki dokázal dobře naladěného Fittipaldiho dlouho držet s přehledem za sebou. Dvanáct kol před koncem ovšem opustil Watson s defektem brzd ve třetí zatáčce trať a při návratu ji zaneřádil štěrkem a blátem. Chvilku za ním jel touto sekcí vedoucí ferrari. Nikým nevarovaný Lauda vletěl do zákrutu stejnou rychlostí a ve stejné stopě, jako vždy, tentokrát ale neměl na nečistotě šanci zatáčku vybrat. Ferrari s číslem 12 se tvrdohlavě sunul do svodidla, kde jeho jízda skončila. Tak jako často, zůstal nejrychlejší jezdec sezony 1974 bez výsledku. Fittipaldi rád přijal tento dáreček. Měl 20 sekund náskoku na svého hlavního rivala Regazzoniho a bez chyby si dojel pro vítězství. Problém brzd a následující nehoda připravily o šest bodů také Jodyho Schecktera, Jihoafričan si ale stále uchoval teoretickou naději na titul. Tu v Kanadě pohřbil - stejně tak jako Lauda - také Ronnie Peterson Švéd absolvoval téměř celý závod s ulomeným předním spoilerem, přesto se dokázal až do posledních metrů tlačit na Regazzinoho. Zbývající body si rozdělili Hunt, Depailler a Hulme. Mario Andretti dovezl nový vůz Parnelliho Jonese na pěkné sedmé místo a Helmut Koinigg dokončil svou první velkou cenu jako desátý.

„15. Grand Prix de Nogaro“ neměl roku 1974 mistrovský status, přesto se jej zúčastnilo 15 vozů formule 2, mezi nimi samozřejmě všechna francouzská esa této třídy. Do závodu na 55 kol vyrazil nejlépe Tim Schenken na Surteesu TS15 týmu Ecuador-Marlboro Rona Dennise a přelstil tak domácího polemana Patricka Tambaye. Australan za sebou zpočátku dokázal držet divoce bojující smečku mladých Francouzů v sestavě Tambay, Leclere, Jaussaud, Coulon a Arnoux do které se vmísil i David Purley. Po pěti kolech musel na počátečním tempu polevit nejen Michel Leclere (příliš vysoká teplota oleje), ale i lídr: Schenkenovy zadní brzdy měly tendenci blokovat. Za těchto podmínek nemohl udržet Tambaye za sebou a otec dnešního pilota DTM Adriena mohl pádit směrem prvního vítězství ve formuli 2. Také ostatní vozy vedoucí skupiny zápolily s technickými problémy, jediný, kdo mohl naplno atakovat byl jaussaud, který si pro tento závod najmul March-BMW od Jo Vonlanthena. Kolem poločasu se budoucí vítěz 24h Le Mans právě chystal předjet Schenkena, když se mu zlomilo spojení zapalování. Za vítěznou trojkou Tambay, Schenken a Leclere tedy dojeli Rene Arnoux, Jim Crawford a Maxime Bochet.

Evropský šampionát sportovních dvoulitrů proběhl roku 1974 velmi jednotvárně a pátý podnik v Mugellu nebyl výjimkou: Alpine-Renaulty A441 si vavříny opět rozdělily mezi sebou. Tentokrát byl nejrychlejším z nich vůz Jeana-Pierra Jabouilleho, kterého ale o jisté vítězství připravil defekt zadní pneumatiky. Na pozdějšího jezdce Renaultu-F1 zbylo jen 4. místo. Značce Renault to ale neuškodilo: v pořadí Larrousse-Serpaggi jí i tak patřila první dvě místa v cíli. Třetí skončila hvězda rallye, Jean Ragnotti na voze March 74S.

- Tři závody před koncem sezony si Bobby Unser prakticky zajistil titul mistra šampionátu USAC. V Michiganu bojoval dlouho o vítězství s bratrem Alem (Viceroy-Eagle), než musel dvě kola před cílem kvůli nedostatku paliva zpomalit. Nakonec dojel Bobby na jeho Olsonite-Eagle za Alem Unserem a Duanem Carterem (Cobre-Eagle) třetí. Zbývající dva závody v Trentonu a Phoenixu by nesměl starší z Unserů dokončit mezi první desítkou, zatímco by Rutherford musel oba podniky vyhrát, aby mu ještě titul vyrval z rukou.

Start v Mosportu: Lauda vede před Fittipaldim, Scheckterem, Regazzonim, Reutemannem, Huntem, Jarierem, Depaillerem a Stommelenem.

149079

Ronnie Peterson se trápil s rozbitým křídlem, přesto dojel třetí. Naději na titul musel ale pohřbít.

149082

Tim Schenken ještě vede v Nogaru před Tambayem, Leclerem, Jaussaudem a Purleyem.

149087