Bob Evans se stal mistrem Evropy F5000

Roman Klemm
23.10. 2014

Roman Klemm
23.10. 2014

Motorsportu před 40 lety - 41. díl

27letý Angličan Bob Evans sice poslední závod evropského šampionátu F5000 v Brands Hatchi nedokončil, přesto se stal mistrem sezony 1974.

Situace ohledně boje o titul mistra evropslé F5000 byl před posledním podnikem v polovině října relativně jasná: Peter Gethin musel vyhrát, aby mohl z trůnu ještě srazit Boba Evanse. Evans při tom ovšem nesměl dojet lépe, než sedmý. V Brands Hatchi se po čase zase jednou sešlo zdravé pole 25 vozů a oba velcí rivalové kralovali kvalifikaci. Evans si zajistil pole-position o dvě desetiny před Gethinem. Za nimi se seřadila další velká jména sportu v pořadí Ashley, Schuppan, Lombardiová, Dean, Pilette, Santo, Jones a Belso.

Vern Schuppan měl pomoci ve třetím VDS-Chevronu Gethinovi a neměl co ztratit, když se riskantním manévrem při prvním průjezdu vracečkou Druids vecpal před oba vozy z první startovní řady. Zbývajícíh 35 kol závodu nedal vedení z ruky a vyhrál o sekundu před Ianem Ashleyem a Gethinem. Bob Evans musel již ve čtvrtém kole svou STP-McKechnie-Henley-Fork-Lift-Lolu T332 s rozbitým motorem odstavit a nervozně pozorovat Gethinovo závod. Peter ale měl vážné problémy s nastavením vozu a byl rád, že uhájil před Belsoem, Santem a Pilettem třetí místo.

Na Evanse čekala slibná kariéra – ale jen zdánlivě. Pro sezonu 1975 mu sice Lous Stanley připravil BRM formule 1, ročník v tomto pomalém voze ale Evansově renomé spíše uškodil. U Lotusu směl absolvovat začátek roku 1976, když ale Chapman získal Andrettiho,musel Bob ustoupit...

22 sportovních dvoulitrů se zúčastnilo „2 Horas del Jarama“, sedmého podniku mistrovství Evropy. Jean Pierre Jabouille byl mužem víkendu a po nejrychlejším čase kvalifikace vyhrál i závod. Druhý dojel jeho týmový kolega (a pozdější šéf u Renaultu F1) Gerard Larrousse, který tak přišel o titul mistra: kdyby Gerard vyhrál, předhonil by v celkovém hodnocení pilota třetí Alpiny A441, Jeana Serpaggiho. Ten ve Španělsku totiž nedojel – přesto se ale mohl radovat z vyhraného šampionátu.

Novinky z formule 1:
Niki Lauda a Clay Regazzoni ve Fioranu již pilně testovali své nové Ferrari 312T pro sezonu 1975. Mělo se skutečně vyplatit. Lauda byl již roku 1974 nejrychlejším jezdcem F1 a příští rok si velmi dominantním stylem zajistit titul.

Zatím to nebylo zvěřejněno oficiálně, Matra-Simca se ale chtěla po vyhraném MS značek z této třídy stáhnout. Hned několik týmů F1 mělo dle šuškandy roku 1975 použít motory tohoto výrobce: Shadow, Fittipaldi, Hesketh a kdo ví, kdo ještě. Také o volného sponzora Gitanes byl pochopitelně zájem...

Zajímavého výrobce motorů měl údajně po ruce i Max Mosley: do vozu Vittoria Brambilli hodlal zabudovat plochý dvanáctiválec Alfa Romeo a konstruktér Robin Herd nedávno navštívil továrnu Autodelty.

Apropos Fittipaldi: Wilson Fittipaldi představil v rámci pompézní prezentace v hlavním městě Brasília svůj „národní“ vůz formule 1. Příležitosti se dokonce zúčastnil i prezident Geisel a jistě rád slyšel, že kosntrukce Richarda Divily zahrnovala „pokud možno především konponenty vyrobené v Brazílii a z brazilských surovin. Projekt zaplatil brazilský cukrovarský spolek Copersucar. Jak slibně všechno koncem roku 1974 vypadalo, ale není všechno sladký cukr, co se třpytí...

V Goodwoodu testoval John Surtees potencionelní jezdce F1. Během roku mu utekli Pace s Massem, Koinigg se zabil a Bell s Dolhemem právě nepředvedli potenciál hodný F1. „Big John“ tedy nechal testovat Henri Pescarola, který znechucen opustil BRM a málo známého (a stejně tak málo rychlého) Jo Vonlanthena. Malý Švýcar oslňoval především Franky svých sponzorů Chiclets (žvýkačky) a Bissago (doutníky)...

Mistři evropské F5000 roku 1974: Bob Evans a jeho McKechnie-Lola T332.