Guy Ligier plánuje nový celofrancouzský tým formule 1

Roman Klemm
08.01. 2015

Roman Klemm
08.01. 2015

Motorsport před 40 lety, 2. díl:

Dřívější jezdec formule 1, Guy Ligier v uplynulých letech stavěl relativně úspěšné sportovní vozy a v mistrovství světa značek patřil jeho Ligier-Maserati JS2 mezi nejrychlejší. Po rozpuštění vlastního továrního týmu měl výrobce Matra dvanáctiválce nazbyt a i jeho sponzor Gitanes hledal nové pole působení. Slovo dalo slovo a ředitel tabákového koncerrnu Gitanes, Jean-Pierre Aujoulet mohl začátkem ledna 1975 prohlásit, že pověřil Ligiera konstrukcí vozu F1. O finance se postaral Gitanes a motor (o který jevil velký zájem i tým Shadow) měla dodat Matra. Za budoucího jezdce tohoto celofrancouzského týmu byl všeobecně považován Jean-Pierre Beltoise. Během sezony se projekt skutečně vyvinul dle plánu, jen pro Beltoiseho měl Ligier před začátkem roku 1976 nepříjemné novinky...

Paralelně k přípravě vstupu do F1 plánoval Ligier pro sezonu 1975 i nadále účast v MS značek. Pro své dvě posádky sestávající z Pescarola, Jariera, Lafosseho a Beltoiseho objednal sedm nových motorů Ford-Cosworth.

6. ledna odstartoval v australském Levinu první závod Tasmánské série pro vozy F5000. Dříve velmi oblíbenou „zimní sérii“, které se pravidelně účastnili i špičkoví jezdci „evropské“ scény a formule 1, postihl roku 1975 znatelný úpadek. Za neúnosného vedra vyrazilo do závodu pouze 14 vozů (z toho sedm značky Lola) s výlučně „domácími jezdci“ v kokpitech (jedinou výjimkou byl málo známý Američan Evan Noyes, který svůj vůz odepsal již při nehodě v kvalifikaci).

Závod na velmi krátkém okruhu (jezdilo se daleko pod 45 sec.) se stal neohroženou kořistí úřadujícího národního mistra Greama Lawrence na Lole T332. Daleko za ním dojel Warwick Brawn, třetí Kevin Barlett již měl kolo ztráty. Dojelo jen devět vozů a mezi odpadlíky byla i jediná dvě „velká jména“ podniku, Chris Amon (Talon MR1) a Graham McRae (McRae GM2). Dalších sedm podniků relativně dobře dotované „Peter Stuyvesant Series“ mělo následovat vždy s odstupem týdne.

Další zprávy kolem začátků nové značky Ralt, která měla v průběhu příštích let ovládnout scénu F-Atlantic a formule 3: Ron Tauranac byl schopen postavit do začátku ledna pět monopostů. Dva z nich měly sloužit jak „tovární vozy“, dva prodal do zahraničí a pro pátý zatím hledal kupce. Bývalý kompaňón Jacka Brabhama překvapil oznámením, že druhým továrním jezdcem bude vedle Larryho Perkinse jeho bratr Terry.

Na Lellu Lombardiovou čekal roku 1975 nabitý program. Teprve před týdnem byla představena coby druhá jezdkyně týmu March-F1, teď bylo zvěřejněno, že společně s rychlou Francouzkou Marie-Claude Beaumontovou pojede pět evropských závodů mistrovství světa značek (Mugello, Dijon, Monzu, Ennu a samozřejmě Le Mans). Renaultova sportovní odnož Alpine pro děvčata připravila dvoulitr A440, který minulou sezonu dominoval evropský šampionát. Mimo F1 a MS značek Lella laškovala i se závody F5000 v Evropě a Americe.

Roku 1974 nasazoval Guy Ligier povedený typ JS2, s podporou Gitanes měl začít s přípravou monopostu do formule 1.