Motorsport před 40 lety - 38. díl

Konání belgického podniku formule 2 v Zolderu bylo dlouho předmětem dohadů, pořadatel se nakonec ale přeci jen rozhodl, že podstoupí finanční riziko. V polovině září se tedy nedaleko Antwerp skutečně jelo o „Elf Grand Prix Formule 2“.

Jacques Laffite se již před tímto podnikem korunoval mistrem Evropy a v kvalifikaci se ukázal ve formě zbavené zbytečného napětí: v pohodě zajel nejrychlejší čas, přičemž byl jeho Martini-BMW jen o 1,5 sekundy pomalejší, než kvalifikační čas, kterého dosáhl před belgickou velkou cenou ve Williamsu formule 1! Další ze silných Francouzů, Michel Leclere, byl jen o 16 setin pomalejší. Za nimi se seřadili krajané Jabouille, Larrousse a Tambay. Nejlepším Italem byl tentokrát Gabriele Serblin, za kterým se kvalifikoval hostující Tim Schenken. Bývalá hvězda F1 se vrátila do formule 2 v kokpitu týmu Project Three.

Výsledek podniku sestával znovu ze součtu časů dvou závodů na 24 kol a velkým vítězem se měl roku 1975 potřetí stát Michel Leclere. Vyrazil nejlépe a po první zatáčce za sebou nechal Laffita, Jabouilleho a Serblina. Laffite musel již v šestém kole kvůli menšímu defektu do boxů a Jabouille nikdy nedokázal vedoucího Lecrereho vážně ohrozit. Třetí dojel Tambay před druhým elf2-BMW Gerarda Larrousseho – jaká to francouzská dominace!

Do druhého závodu vyrazil nejlépe Jabouille sledován Leclerem, Larroussem, Flamminim a Tambayem. Po šesti kolech se Larrousse protlačil na druhé místo, z dvojitého vedení se ale tým elf2 radoval jen dvě kola – najednou chyběl lídr Jabouille, v jehož motoru, který připravil tuner Schnitzer, se zlomilo péro ventilu. Dlouho se zdálo, že Larrousse zachrání čest „žlutých“. Krátce před cílem měl na Leclereho desetisekundový náskok – když jej postihl stejný defekt, jako týmového kolegu!

Z dvojitého úspěchu Leclere-Tambay se tedy mohl radovat tovární tým March, shodou okolností podporovaný hlavním sponzorem podniku. Jako třetí byl hodnocen Maurizio Flammini před Binderem, Franciou a Mallockem.

Vedle mistra Laffita byl nadějný Michel Leclere „mužem okamžiku“ a velká budoucnost ve formuli 1 se v jeho případě zdála být nevyhnutelnou. Již v příští Grand Prix (USA, Watkins Glen) měl debutovat na Tyrrellu. Francouz s velkým nosem brzy na to pro rok 1976 našel pevné F1-angažmá v týmu Wolf-Williams coby týmový kolega Jackyho Ickxe. Lecelere se ovšem měl stát nejlepším příkladem toho, jak negativně může nepovedený první rok ve formuli 1 rozhodně zničit kariéru. Zatímco jeho soupeři roku 1975 z formule 2 Laffite, Tambay a Jabouille později bojovali o vítězství a tituly F1, zmizel talentovaný Michel brzy z obzoru...

V Michiganu slavil své první vítězství v seriálu USAC mladý Tom Sneva na McLarenu M16C Rogera Penskeho. Až do závěrečné fáze 150 mílového závodu se o špičku přetahovali AJ Foyt (Coyote) a Gordon Johncock (Wildcat). Jejich vzájemná honička ale neodpovídala základní kalkulaci spotřeby paliva jejich týmů a oba na ni doplatili: krátce před koncem museli z plynu, ani to je ale nezachránilo. Pět kol před cílem oba škytající vozy Sneva předjel. Za zády mu ovšem viseli opozdilec Bobby Unser a Johnny Rutherford. Rutherfordův McLaren si schoval rozhodující útok do posledního kola. Právě, když se chystal předjet Unsera, ztratil Bobby vládu na svým Sugaripe-Eaglem a skončil za vysoké rychlosti ve zdi. Američan byl ze zničeného vozu vyproštěn pouze se zraněním kolena a hodnocen jako třetí. Na dalších místech se klasifikovali Jimmy Carruthers a Roger McCluskey.
                                                                                                                                                                                                              
V Silverstone testoval John Watson monopost formule 1, který pro mnohé experty dodnes představuje velký otazník: nový Penske-Ford PC2. Šťouralové hned věděli, proč Roger Penske před měsíci zakoupil ke „studijním účelům“ March 751: nový vůz „navržený“ Geoffem Ferrisem se mu totiž na první a i na druhý pohled podobal jako vejce vejci! Na tom nic nezměnily ani menší aerodynamické skotačiny, které vykazoval. „PC2 byl postaven v našich dílnách v Poole a až na přední závěsy jsme vyrobili všechno sami,“ bránil podivnou konstrukci Watson. Historikové však dodnes stojí před otázkou: byl PC2 opravdu novou konstrukcí, či byl jen věrnou kopií Marche 752? Nebo: jednalo se dokonce jen o March 752 s menšími kosmetickými modifikaceni...?

Měl koncem roku 1975 našlápnuto k hodně vysokým cílům: Michel Leclere.

158319

Nový vítěz seriálu USAC: Tom Sneva se prosadil v Michiganu.

158323

Tohle je přeci March 751! John Watson testuje nový Penske PC2 v Silverstone.

158328