Motorsport před 40 lety - 39. díl

Do první velké ceny sezony 1976 zbývaly koncem září 1975 již jen 4 měsíce a proto představily přední britské týmy Lotus a Tyrrell své nové monoposty již před poslední velkou cenou aktuálního šampionátu. Geniální Colin Chapman do svého Mk77 zabudoval (jak jinak) několik výborných nápadů, to co v hotelu Heathrow předvedl Tyrrellův konstruktér Derek Gardner ale všem přímo vyrazilo dech: jeho kreace měla šest kol!

Prezentace „šestikolky“ se zúčastnili zástupci všech důležitých médií, Tyrrellovy přední spolupracovníci, zástupci sponzora elf a dodavatele pneumatik GoodYear, konstruktér Derek Gardner, sám Tyrrell, jezdec Patrick Depailler a Tyrrellův superstar ze „starých dobrých časů“ Jackie Stewart. V zásadě byl i „Project 34“ pouze typickým stavebnicovým vozem F1 sedmdesátých let: šasi s konvenčně zabudovaným motorem Cosworth bylo obaleno agregáty a doplňky známých zavedených výrobců. Překvapení čekalo pozorovatele kolem přídě vozu: místo jediné osy tam totiž měl dvě a jejich maličká kolečka se dokonale skrývala za předním spoilerem klínového tvaru. Gardner si od tohoto šokujícího radikálního řešení (skutečně se podařilo tento koncept až do odhalení vozu tajit) sliboval menší odpor vzduchu a zlepšení jízdních vlastností v zatáčkách. Pesimisté ovšem nebyli ani po této prezentaci docela přesvědčení, že se skutečně jedná o vážný projekt. P34 byl však brzy podroben ostrým testům a roku 1976 se měl dokonce zapsat do análů vítězů Grand Prix.

Nový Lotus Mk77 (nebo „JPSII“ jak se mu oficielně říkalo kvůli sponzorovi) byl prezentován na londýnském letišti. Uzoučký monopost měl konečně s úspěchem nahradit typ 72, jehož různé vývojové stupně Chapman nasazoval posledních šest let. Dlinikové (materiál 16 SWG) monokokové šasi zlato-černě lakovaného vozu navrhl Geoff Aldridge, za řešení závěsů kol a brzd byl zodpovědný Martin Ogilvie, kterého podpořili Len Terry s Tony Southgatem. Právě Ogilvieho práce měla dle Chapmanova plánu vynést Lotusu jistý technický náskok před konkurencí: přední závěsy byly pojaty jako variabilní systém u kterého se dle druhu tratí dal pozměnit jak rozvor a rozchod kol, tak i další charakteristika. Systém k tomu musel pojmout uvnitř umístěný, zcela nově navržený koncept brzd. Tato technicky, ale i opticky velmi komplikovaná záležitost vyžadovala použití zcela nových prvků. Chapman si například jako první pionýr v automobilové konstrukci troufl na kombinaci homokinetických kloubů výrobce Lobro s ložisky kol a náboji umístěných vně šasi. Tento překomplikovaný a jezdci nenáviděný systém Chapman již brzy po začátku sezony 1976 zavrhl. Mk77 prošel několika dalšími modifikacemi a koncem roku zbyla z představeného prototypu již jen Aldridgeho skořepina. V posledním podniku sezony ale skutečně přivedl značku Lotus zpět do kruhu vítězů.

Do závodu Trenton 150 sice vyrazil novopečený mistr USAC AJ Foyt ze své sedmé pole-position sezony, po 100 mílích honičky se ovšem z prvního vítězství sezony radoval Gordon Johncock. Jednalo se zároveň o první úspěch značky Wildcat a motoru Sperk-Goosens-Drake. Johncockovi přitom přišly vstříc nestálé povětrnostní podmínky, kvůli kterým pořadatel 50 mil před koncem podnik odmávl. Za druhým Foytem (Coyote-Ford) dojeli Johnny Rutherford (McLaren), Al Unser (Eagle) a Johncockův týmový kolega Wally Dallenbach. Za pousmání stojí, že Alovi Unserovi připravil tým Eagle přesně to šasi, ve kterém si jeho bratr Bobby před týdnem zlomil koleno.

Tohle nebyl žert: Tyrrell, Gardner, Stewart a Depailler při prezentaci šokujícího Tyrrellu P34.

158333

Prezentace nového Lotusu 77 se zúčastnili vedle Colina Chapmana i oba aktuální jezdci týmu JPS-Lotus Ronnie Peterson a Jacky Ickx – oba nakonec nehráli ve stáji z Hethelu příštího roku roli.

158337

Neuvěřitelný Tyrrell P34 se měl roku 1976 vyvinout ve vítěze Grand Prix.

158342