Peterson opouští Chapmana!
Motorsport před 40 lety - 6. díl
Již měsíce trvající neklid a šuškanda kolem budoucnosti geniálního Ronnie Petersona našly svého konce začátkem února: konečně bylo oficiálně potvrzeno, že Švéd opustí stáj Lotus, za kterou od sezony 73 startoval a s okamžitou platností přestoupí do týmu March Maxe Mosleye.
Peterson jednoduše ztratil důvěru v Chapmanův tým, který mu tři roky de facto nabízel jen materiál (typ 72) pocházející z roku 1970. Testy nového typu Mk77 a úvodní velká cena Brazílie blonďáka asi přesvědčily o tom, že ani v sezoně 1976 nebude s černozlatými vozy co vyhrát. Raději se tedy vrátil do náruče týmu, se kterým ve formuli 1 začínal.
Ronnieho žluto-modrý March-Ford 761, který od Kyalami po zbytek roku zpravidla nastoupil bez nálepek sponzorů, údajně podporoval syndikát švédských obchodníků (stejná skupina majetných rodin prý dnes podporuje Marcuse Ericssona). Druhý tovární Mosleyův vůz zůstal obsazen Vittoriem Brambillou, "B-tým" pod vedením Robina Herda měl od závodu v Long Beach sestávat ze Stucka a Merzaria. Co Petersona a March asi těšilo, bylo pro Lellu Lombardiovou, Gunnara Nilssona a Colina Chapmana ránou pod pás.
V Interlagosu nepříliš rychlá Italka se najednou ocitla bez kokpitu, na který si od Kyalami v zásadě dělal zálusk Nilsson. Majitel Lotusu Chapman se teď z nenadání ocitl zcela bez jezdců: Peterson byl pryč a Andrettiho mu Parnelli vypůjčil jen pro úvodní Grand Prix roku. Italo-Američan testoval svůj Parnelli-Ford mezitím v Riverside a Američané demosntrovali svou údajně znovu nalezenou finanční oporu skutečností, že v Long Beach chtěli nasadit i druhý vůz pro Ala Unsera. Insiděři ovšem chtěli vědět, že součástí dealu mezi Mosleyem a Chapmanem byla "výměna Vikingů", Petersona za Nilssona.
Gunnarovi se ale údajně k Lotusu nechtělo, protože ho do své stáje lákal i Frank Williams. Williams nebyl spokojen s výkonem své drahé jedničky Ickxe (Belgičan byl v Interlagosu na novém voze pomalejší, než pay-driver Renzo Zorzi ve starším modelu) a rád by Jackyho Gunnarem nahradil. Sám Williams ovšem netušil, že v týmu Wolf-Williams už vlastně nemá rozhodující slovo... Louis Stanley pořád ještě viděl pro svou stáj BRM velkou budoucnost - jakoby se jeho tým právě nezesměšnil slabým úvodem v Interlagosu. Hovořil o tom, jak výborné výsledky ukazuje nový motor v dílnách jeho týmu a do Jihoafrické velké ceny přihlásil hned dva vozy pro Iana Ashleye i Boba Evanse. Sám Evans byl touto zprávou velmi překvapen, protože s ním Stanley "od minulé sezony nepromluvil ani slova". Pravdou bylo, že Stanley svou přihlášku pro Kyalami opět ztáhl hned poté, co mu Ecclestone zdělil, že přelet nebude hradit z peněz FOCA.
Vozy Stanley-BRM se roku 1976 v paddocku velkých cen již neobjevily. Identitu sponzora, který měl jeho starý Ensign MN174 v Kyalami podpořit, konečně prozradil Mo Nunn: byl jím výrobce modelů John Day. Tato firma z Worcestershire sice měla se svými olověnými kity v měřítku 1:43 jistý úspěch, ztěží se ale jednalo o onoho "velkého záhadného mezinárodního mecenáše", jehož jméno Nunn od začátku roku tajil. Týmu Ensign se i nadále rýsovala budoucnost mezi "žebráky formule 1". Dva špičkoví jezdci formule Ford z Irska spojili své síly (finance) a hodlali udělat "díru do Velké Británie": Derek Daly a Bernard Devaney oznámili založení stáje "Team Eire" pod vedením nanažera Mika Walkera. Oba na sebe upozornili již minulý rok a v sezoně 1976 měly jejich Crossle 30F a Hawke DL5 bojovat o několik britských šampionátů.
Ronnie Peterson v "národně lakovaném" Marchi 761.
Mo Nunn neměl velkého sponzora: v Kyalami nastoupil Chris Amon ve starém voze pouze s podporou firmy John Day Models.
Derek Daly 40 let později: z formule Ford vedla jeho cesta přes F1 do Ameriky.