Motorsport před 40 lety - 7. díl

Velkého sponzora se v polovině února 1976 podařilo prezentovat Johnovi Surteesovi. Zatímco, jak známo, jeden vůz "prodal" mecenášům Američana Bretta Lungera, získal pro svůj druhý nový TS19 mecenáše, který mu do volby jezdce nemluvil (za to se ale měl charakterem svých výrobků postarat o značný rozruch). Jednalo se o firmu London Rubber Company/Sanitas, která na Johnově voze hodlala propagovat své kondomy Durex. Z finančního hlediska se jistě jednalo o výborný deal, v tehdy ještě puritánské Velké Británii to ovšem byl skandál první třídy, který měl přímo neblahý dopad na televizní přenosy velkých cen v Anglii.

Všeobecně se očekávalo, že vedle Lungera bude Surteesovým jezdcem slibný Australan Alan Jones. Surtees nominaci budoucího šampiona potvrdil o několik dní později. Jasno měl ohledne blížící se velké ceny Jihoafrické Republiky i Colin Chapman. 28letý Gunnar Nilsson ještě jednou promyslel svou situaci a rozhodl se, že u Lotusu konečně podepíše. Manažer týmu Peter Warr médiím hned prezentoval i svého druhého nového pilota: stal se jím bývalý jezdec BRM, 29letý Bob Evans.

Zatímco se Warr zdráhal prozradit, na jak dlouho se Nilsson uvázal, bylo ohledně Evanse jasné, že se jeho smlouva vztahuje zatím jen na velké ceny v Kyalami v Long Beach. Švédova kariéra v Chapmanově týmu měla roku 1977 kulminovat ve vítězství velké ceny Belgie, zatímco musel Evans svůj kokpit skutečně po závodě v Americe vyklidit. Brita Warr angažoval beztak teprve poté, co dostal košem od Iana Schecktera, kterému nabídl kokpit ve druhém Lotusu 77 pro jeho domácí závod, Long Beach a následující dva nemistrovské podniky v Anglii.

Vedle Indy500 byl i roku 1976 Daytona500 pro vozy NASCAR nejdůležitějším závodem USA. 18. vydání tohoto závodu začalo skandálem, když zodpovědní po technické kontrole diskvalifikovali první tři kvalifikace AJ Foyta, Darrella Waltripa a Daveho Marcise. První dva použili nedovolených prostředků ku zvýšení tlaku paliva, Marcise jeho technici vybavili nedovoleným způsobem chlazení.

Samotný závod vyvrcholil nezopakovatelným soubojem Davida Pearsona (Mercury Cyclone) a Richarda Pettyho (Dodge Charger). Ještě v posledním kole nebylo rozhodnuto a oba letěli do poslední zatáčky bok po boku, když se jejich vozy opakovaně dotkly, roztočily a vrazily do zdi. Pearson ovšem dokázal udržet svůj mercury v chodu a doplazil se ve šněčím tempu do cíle. Jednalo se o jeho první vítězství v Daytoně.

Trivellato, italský importér vozů Chevron plánoval, že do mistrovství Evropy formule 2 nasadí jeden polotovární vůz pro Sandra Pessenti-Rossiho. Pro evropský šampionát formule 3 získal Trivellato senzačního mistra světa motokár roku 1974 a vicemistra formule Italia, Riccarda Patreseho z Padovy.

Majitel irské firmy PR Reilly, Nobby Reilly koupil hned tři vozy Shadow DN1, se kterými tento americký tým roku 1973 debutoval ve formuli 1. Reilly, jehož obchody se vztahovaly na náhradní díly automobilů všech značek, plánoval, že v novém mistrovství MCD G8-Series (později známé pod pojmy jako Aurora-Serie, nebo britská-F1) nasadí jako jednoho z jezdců svého přítele Rogera Springeta, jehož zkušenosti se ovšem vztahovaly jen na závody s litrovým Impem. Vozy byly připravené ve Springetově dílnách v Rugby a ke špičkovým výsledkům je dovedl Mike Wilds, kterého Reilly angažoval později jako svou jedničku.

John Surtees prezentuje za pomoci úřadující "Miss United Kingdom" Vicky Harrisové svého nového sponzora Durex.

Evansovi se splnil sen stát se továrním jezdcem Lotusu. I když jen na dvě velké ceny.

161450

 David Pearson se v Daytoně vleče s demolovaným vozem směrem cíle.

161454