Clay Regazzoni vítězem první GP v Long Beach

Roman Klemm
31.03. 2016

Roman Klemm
31.03. 2016

Motorsport před 40 lety - 13. díl

Koncem března 1976 se tedy konečně událo to, o čem se dlouho mluvilo. To, co někteří vyzvedávali do nebes a jiní dlouho považovali za zcela nemožný projekt: v Kalifornii se snažili uspořádat jakousi "americkou Grand Prix Monaka"! Recept byl na první pohled jednoduchý: vyber město s přístavem a vyznač pomocí betonových kvádrů a starých sudů trať jeho ulicemi. Dobrá, ušmudlané předměstí Los Angeles jménem Long Beach a jeho betonový kanál coby závodní trať se mohly s Monakem jen těžko měřit - "západní GP USA" ale byla na světě a měla svůj šarm, který z tohoto podniku až dodnes udělal klasika mezi automobilovými eventy světa.

Američané museli sáhnout hluboko do kapes, aby si cirkus F1 mohli dovolit. Hostování mistrovství světa a jeho organizace stály město Long Beach tolik, že neutichající hlasy kritiků s pohledem na pouze 45.000 prodaných vstupenek hovořily o prvním a zárověň posledním závodu tohoto druhu.

27 jezdců, kteří se zúčastnili kvalifikace zlobila především špinavá vozovka, která byla v různých sekcích trati různé kvality. Daleko přes padesát menších nehod během tréninků se ale obešlo bez zraněných a nový okruh nakonec nejlépe sedl Ferrariho dvojce Regazzonimu, který se směl postavit na pole-position před Depaillera, Hunta, Laudu, Pryceho a Petersona.

Pořadatel ke startu připustil jen 20 nejrychlejších. Mezi nekvalifikovanými byly oba vozy týmu Wolf-Williams a také Lotus Boba Evanse. Regazzoni - pořád ještě ve starém Ferrart 312T - se hned od startu ujal vedení a celých 80 kol před sebe nikoho jiného nepustil. Či lépe řečeno: "pustit nemusel". Niki Lauda se první tři kola musel spokojit se čtvrtým místem, než o sebe "zakopli" Depailler s Huntem před ním. Vedení Scuderie ovšem bylo dosavadními výsledky šampionátu tak přesvědčeno o své převaze, že nepovažovalo za nutné, zbrzdit výborného "Reggu" týmovou režií. Oba rudé vozy si tedy v nezvyklém pořadí Regazzoni-Lauda dojely pro dvojité vítězství. Inu, Lauda by se roku 1976 stal mistrem, kdyby tehdy směl dojet před kolegou...

Dobrý Patrick Depailler (na kterého během závodu a i po něm padala sprška nadávek a hrozeb ze strany Hunta) dojel v jeho posledním závodě na čtyřkolovém Tyrrellu 007 třetí před Laffitem a Massem. Emerson Fittipaldi měl v cíli sice kolo ztráty, šestým místem ale dojel pro první bod značky Copersucar.

Long Beach, které se mělo postarat o zvýšení popularity formuli 1 v USA na jejím prvním hostování velmi prodělalo. Mimo to se jednalo o poslední závod amerického týmu Parnelli: Mario Andretti vzdal po 15 kolech s proraženým chaldičem a tím ukončil krátké dějiny tohoto týmu v Grand Prix vůbec. Na testovací dráze firmy Michelin nedaleko Clermont-Ferrandu proběhl první, přísně tajný test motoru Renault-turbo formule 1. Francouzi tam vyzkoušeli svou přeplňovanou pohonnou jednotku zabudovanou do nového šasi Alpine-F2 konstruktéra Andre de Cortanzeho. Za volantem seděl Jean-Pierre Jabouille a nazuto při tom měl radiální pneumatiky Michelin. Více se na veřejnost nedostalo...

Ve Snettertonu si mohli fandové za slunečného počasí užít druhého podniku mistrovství ShellSport 5000. Přihlášeno bylo sice jen 13 vozů, co do kvality se pole ale vůči svému prvnímu závodu zlepšilo. Pole-position si zajistil John Cannon na March-Chevroletu formule 5000, za ním se kvalifikovali Lec-Chevron vítěze prvního závodu Davida Purleye a March-Ford Damiena Mageeho. Čtvrtý čas si při svém debutu ve voze F1 zapsal Brian McGuire startující na Willimasu-Ford. Hned za ním se směl startérovi postavit další "nový" vůz F1 v poli, Shadow DN1 Richarda Scotta. Závod se vyvinul v krásný souboj Purleye a Mageeho. Oba se na špičce několikrát vystřídali a když se zdálo, že Purley nasadil rozhodující sprint, rozbil se mu 2 kola před cílem motor. Damien Magee tak dojel pro neohrožené prvenství před Billem Gubelmannem (March 732) a dalším zajímavým nováčkem šampionátu, Američanem Tony Ruoffem na Boxeru-Swindon PR276 formule 2. 40 kol závodu si vyžádalo mnoho technických obětí a proto byl Purley klasifikován ještě jako čtvrtý před de Villotou a Galicovou na vozech formule 1.

Pro československé fandy znamenal květnový čtvrtý podnik mistrovství Evropy cestovních vozů v Brně jistě jedinečný vrchol sezony, z mezinárodního hlediska se tento šampionát ovšem nacházel v žalostném stavu. V Monze se konal první závod tohoto mistrovství, kde se do 4hodinovky přihlásily v zásadě jen dva opravdu konkurenceschopné vozy: BMW CSL týmu Luigi a Ford Escort stáje Zakspeed. Zatímco belgická posádka BMW Xhenceval/Dieudonné vedla od startu až do cíle, "spotřeboval" Ford Escort Hanse Heyera a Martina Finotta přes víkend čtyři motory - čtvrtý ve druhé hodině závodu... Druhé místo tedy připadlo se ztrátou 6 kol Rune Tobiassonovi a "McIntoshovi" na Chevroletu Camaro, jako třetí byli klasifikováni italští poloamatéři Bigliazzi/Clardi na Alfě Romeo GT.

Slavil v Kalifornii své poslední vítězství s Ferrari: Clay Regazzoni byl koncem roku Commendatorem propuštěn.