Michel Leclére triumfuje na Salzburgringu

Roman Klemm
26.05. 2016

Roman Klemm
26.05. 2016

Motorsport před 40 lety - 21. díl

Na monotónní stupínek vítězů závodů formule 2 si roku 1976 nemusel nikdo stěžovat: čtvrtý podnik měl čtvrtého vítěze. Na rychlém Salzburgringu se prosadil smluvní jezdec Wolf-Williamsu formule 1, Michel Leclére na voze Elf-Renault 2J.

Do Rakouska přijelo 37 jezdců, kteří se museli kvalifikovat pro 23 míst na startu a víkend nezačal dobře: od čtvrtka až do sobotního večera nepřetržitě pršelo, takže se každou minutu celkových 4 hodin tréninku jelo "na vodě". Organizátor rozhodl, že pole rozdělé podle startovních čísel do dvou skupin, o postavení na času ale měly rozhodnout časy celkové tabulky. V tomto ohledu měli jezdci se sudými čísly nevýhodu: pokaždé, když trénovali oni, tak právě pršelo silněji. Byly to hlavně tyto okolnosti, které vedly k několika "překvapením".

Prvních šest startovních míst patřilo jezdcům "liché skupiny". Pole-position si vybojoval Maurizio Flammini před hostujícím Stuckem, oba na továrních vozech March-BMW. Za nimi stál překvapivě Jose Dolhem na Chevronu-Hart (Franko-Švýcar měl již 1,2 s ztráty na Flamminiho) a Pesenti-Rossi na dalším Marchi-BMW. Následovali Tambay (Martini-Renault), Cheever (March-Hart), Marazzi (Chevron-BMW)) a teprve pak nejrychlejší ze "sudé skupiny", Arnouxův Martini-Renault. Jediným domácím jezdcem byl Hans Binder na Oselle-BMW, který se kvalifikoval jako 16.

A kde se ztrácel pozdější vítěz Michel Leclére? Jeho žlutý Elf-Renault se startovním číslem 6 stačil jen na 19. místo, Francouz byl ale přesvědčen, že se na okruhu tohoto typu dokáže v závodě prodrat rychle kupředu.

V neděli ráno si všichni oddychli: konečně přestalo pršet. Brzy bylo jasné, že nejrychlejší mužem podniku je René Arnoux. Pro jeho modrý Martini-Renault to nebylo velkým problémem, předjet armádu March-BMW a s náskokem kolem 20 sekund si jel pro zdánlivě přesvědčivé vítězství. Šest kol před cílem ale vše zahodil: ve vracečce se zadním kolem dostal na bláto, vůz šel do smyku a o svodidla si zničil příď! Závod ovšem měl i druhou francouzskou senzaci. Podobně jako Arnoux, dokázal i Leclére předjíždět soupeře za soupeřem a když krajan chyboval, mohl říci jen "Merci" a proměnit své druhé místo ve vítězství. Arnoux se ale ještě úplně nevzdal. S demolovaným vozem pokračoval a dokonce zaútočil na Jabouilleho, který poslední kola absolvoval se silně kouřícím motorem. Při tom se René ovšem znovu otočil...

Na stupínek vítězů nakonec vedle Lecléreho směli Flammini a Tambay. Hrdina Arnoux skončil čtvrtý před Ribeirem a Jabouillem. Sedmé místo zbylo na legendárního Freddyho Kottulinskiho (Ralt-BMW), dědu Mikaely Ahlin-Kottulinski, možná nejnadanější jezdkyni cestovních vozů součastnosti. Domácí Binder skončil desátý.

"Trofeo Ignazio Giunti", závod na 500 km v Imole, byl třetím podnikem mistrovství světa sportovních vozů. V Itálii se našlo vždy dost majitelů sportovních dvoulitrů, kteří se postarali o početné startovní pole, tentokrát se ovšem trošku zlepšila i kvalita na špičce: Alfa Romeo konečně našla kapacity (a odvahu?) postavit se Porsche a Renaultu. Italové k Bologni přivezli jeden tovární typ 33TS pro Vittoria Brambillu a Artura Merzaria. Mimo to nasadili polotovární T33 pro pomalého Thea Zeccoliho.

Kvalifikaci tentokrát ovládly Alpine-Renaulty. Nejrychlejší čas si zapsala dvojice Jarier/Laffite a hned za nimi se zařadil sesterský vůz Pescarola, kterého tentokrát doplnil Jody Scheckter! (Jabouille dal přednost podniku F2 v Rakousku). Následoval jediný tovární Porsche 936 Masse s Ickxem a Brambilla s Merzariem překvapili jen o málo pomalejším časem.

Úvod závodu patřil Jarierovi, který se dokázal s lehkostí držet před Brambillou a Massem. Toto pestré pořadí Renault-Alfa-Porsche ovšem nemělo dlouhého trvání. Tovární Alfu brzy zbrzdilo několik kratších zastávek v boxech a i jasně vedoucí Jarier měl smůlu: po 42 kolech byl zapleten do nehody jednoho z opozdilců, po které musel také nakrátko zastavit. Spolehlivá dvojice Ickx/Mass byla zase jednou v čele. Když ovšem převzal Laffite Alpinu-Renault od Jariera, začal vedoucí Porsche 936 znovu rychle dotahovat. Zdálo se, že "Régie" poprvé porazí svého německého soupeře. Laffite dohnal ztrátu celého kola a od Ickxe ho dělil již jen opozdilec Cascato na Sauberu-BMW. Při pokusu o předjetí si Laffite o vůz nepozorného Itala rozbil chladič a vidina vítězství byla fuč.

Ickx a Mass si poté dojeli pro neohrožené vítězství, čtyři kola před továrni Alfou Romeo a šest kol před soukromým Porsche 908 s Juergenem Barthem, Reinhardem Joestem a Horstem Godelem v kokpitu. Druhý tovární Renault odpadl brzy s poruchou motoru.

Na letišti Finthen u Mainze se konal druhý závod prestižní německé DRM. Mezi 16 vozy silné divize se prosadil Bob Wollek na Kremer-Porsche 934, druhý dojel Tim Schenken před Reinhardem Stenzelem na vozech stejného typu. Plné body menší divize si zajistil Hans Heyer na Fordu Escortu týmu Zakspeed před Klausem Ludwigen (Ford Escort) a Joergem Obermoserem na BMW 2002.

Na západoberlínské "Autobahn" známé pod názvem Avus pořádala FIA další podnik mistrovství Evropy formule 3. Závod se stal kořistí švédských borců Connyho Andersssona před Ulfem Svenssonem. Zbývající bodovaná místa obsadili domácí Bertram Schaefer (později majitel úspěšného týmu F3 BSR), Rudi Doetsch a Ital Gianfranco Brancatelli. Poslední bodík získal tehdy zcela neznámý Jochen Dauer, později hvězda mostecké Intersérie a iniciátor stavby vítězného Dauer-Porsche v Le Mans roku 1994.

Novinky z formule 1
- s blížící se velkou cenou Švédska narůstal jako každým rokem počet "Vikingů", kteří se pro tento jediný podnik snažili získat kokpit. 38letý veterán formule 3, Švéd Conny Andersson v zimě testoval vůz Johna Surteese, ohledně Anderstorpu ale vedl slibné rozhovory s Frankem Williamsem. V týmu Wolf-Williams měl nahradit Jackyho Ickxe, který stejný víkend startoval v Le Mans.

- s podporou svého vitálního sponzora Texaco si pro tento podnik hledal místo i Jac Nelleman. Špičkový jezdec F3 z Dánska (roku 1976 vyhrál Grand Prix své země) hovořil o možném angažmá s Johnem MacDonaldem, ale i s Teddy Mayerem - Texaco byl jedním z hlavních sponzorů McLarenu a Mayer rozvažoval o přípravě třetího vozu pro Nellemana.

- trošku dále do budoucna plánoval nizozemský talent Boy Hayje. Jeho sponzoři ve formuli 3, páni Bob van der Sluis a Tom Fagel od firmy FS Properties mu pro letní GP Holandska slíbili kokpit formule 1 - podmínkou ovšem bylo, že se Boy umístí mezi nejlepšími v nadcházející GP Monaka pro formule 3.

Start formule 2 na Salzburgringu: Stuck (27), Flammini (3), Pesenti-Rossi (31), Tambay (1), Cheever (15), Dolhem (19), Arnoux (2) a Jabouille (5) jsou vepředu, zatímco pozdější vítěz Leclére jede jako pátý odzadu.