Lauda triumfuje v Monaku, Rutherford v Indianapolisu

Roman Klemm
02.06. 2016

Roman Klemm
02.06. 2016

Motorsport před 40 lety - 22. díl

Další, téměř mamutí krok směrem předčasné obhajoby titulu udělal Niki Lauda v Monaku. Ferrari se startovním číslem 1 bylo nejrychlejší jak ve čtvrtek, tak i v pro postavení na startu rozhodující sobotní session. 78 kol závodu pak "computer" Lauda v neděli ovládl stylem start-cíl.

Do Monte Carla přicestovalo o poslední květnový víkend roku 1976 pětadvacet jezdců, kteří se hodlali kvalifikovat pro 20 míst na startu. Tak jako v minulém závodě v Belgii, patřila po měřených trénincích první řada vozům Ferrari 312 T2 Laudy a Regazzoniho. Výborně naladěný Peterson kvalifikoval svůj March 761 jako třetí před oběma šestikolovými Tyrrelly P34 Depaillera a Schecktera. Také Hans-Joachim Stuck se předvedl výborně a zajel na druhém Marchi 761 šestý čas před "revitalizovaným" Fittipaldim, Laffitem, Brambillou a Jarierem. Závodu přihlížet musel podruhé za sebou pozdější ředitel GP de Monaco, Jacky Ickx. Potupu nekvalifikace si tentokrát dělil s Pescarolem, Perkinsem, Ertlem a Merzariem. V Monaku úplně chyběl druhý Lotus pro Andrettiho - Mario dal přednost startu v Americe.

Poleman Lauda vyrazil do závodu výborně a ostatní se za ním ponejprv seřadili v pořadí Peterson, Regazzoni, Depailler, Scheckter, Fittipaldi, Stuck a Laffite. Rakušan byl schopen Petersonovi pravidelně ujíždět a na Ronnieho čekala po 26 kolech ještě větší smůla: na oleji z Huntova rozbitého motoru uklouzl do svodidel. Podobný faux-pas si dovolil i Regazzoni. A to hned dvakrát: první uklouznutí ho stálo jen tři pozice a po bojovném výkonu se znovu dokázal propracovat na třetí místo za Schecktera, pět kol před koncem ale skončil ve svodidle u restaurace Rascasse nadobro. Jako lev bojoval i Emerson Fittipaldi. Brazilec blokoval první polovinu závodu rychlejší vozy Stucka a Laffita za sebou a odměnil svůj tým nakonec bodíkem za šesté místo.

Za vítězem Laudou a oběma tyrrelly Schecktera a Depaillera dojel senzační Stuck jako čtvrtý a jeho krajan Mass pátý.

Ohledně celkového hodnocení šampionátu bylo vše jasné: první Lauda měl 51 bodů, Regazzoni 15 a Depailler se Scheckterem 14 - jaká to nuda...

S velkým zájmem pozorovali fandové i každoroční "Grand Prix de Monaco F3", do které se tentokrát přihlásilo 39 nadějných talentů budoucnosti - mezi nimi i vítěz minulého ročníku, v mezičase jezdec se zkušenostmi z F1, Renzo Zorzi.

Pořadatel rozdělil účastníky do dvou skupin, které trénovaly zvlášť a poté ve dvou rozjezdech na 16 kol rozhodli i pořadí dvou nejlepších osmic, které směly vyrazit do velkého sobotního finále.

První skupinu ovládl Bruno Giacomelli před Anderssonem, Brancatellim, Zorzim, Keeganem, Leonim, Svenssonem a Rivou. Sudá startovní místa směli obsadit jezdci v pořadí Ljungfeldt, Schäfer, South, Hayje, Ashley (další bývalý pilot F1, který se rozhodl ke kroku nazpět do F3), Sigurdson, Young a Flux.
Giacomelli pojal finále Laudovým stylem a vedl k radosti Maxe Mosleye od startu až do cíle. Šéf Marche si teprve nedávno italskou naději zavázal i na příští dva roky. Conny Ljungfeldt dlouho bránil druhé místo, než vletěl do svodidla před hotelem Loews. Zatím se Němec Bertram Schäefer dokázal prodrat před Anderssona a dojel druhý. Třetí místo nakonec patřilo Stephenovi Southovi před Anderssonem a Zorzim. Budoucí jezdci F1 Lambreto Leoni a Jean-Louis Schlesser skončili na místech 12 a 13. Ian Ashley skončil po chybičce v Mirabeau poslední.

Jak se stalo nevítanou tradicí, padl i roku 1976 termín dvou největších závodů světa na stejný den: 30. května se jelo jak v Monaku, tak i Indianapolisu. 60. výročí velkého 500mílového závodu ovšem zmařil déšť.

Těsně po polovině vypsaných 200 kol vedl poleman Johnny Rutherford (McLaren) s relativně velkým náskokem 16 vtěřin, když začalo kapat. Závod byl přerušen a dvě hodiny se čekalo, až trať znovu oschne. Vše napovídalo tomu, že se zbytek závodu přeci jen ještě dojede, rozpršelo se ale znovu právě, když některé týmy nastartovaly své vozy. Vedení podniku poté rozhodlo, že závod ukončí a aktuální stav vyhlásil jako oficiální výsledek. Tovární jezdec McLarenu, Johnny Rutherford se mohl radovat z druhého triumfi v "cihelně", i když tentokrát ujel jen 255 mil. Za ním byli klasifikováni zklamaní AJ Foyt, Gordon Johncock, Wally Dallenbach, Pancho Carter, Tom Sneva, Al Unser a Mario Andretti, kterému se tedy odřeknutí startu v Monaku příliš nevyplatilo.

Také v Thruxtonu pršelo. V Anglii ale déšť nepřekvapil a už vůbec neznamenal konec závodu. Z opravdu pilotů šampionátu ShellSport 5000 tam nastoupili bohužel jen David Purley a Damien Magee. Purleyův Lec-Chevron B30 se předvedl ve výborné formě a dokázal "na vodě" předjet všechny konkurenty nejméně o kolo. Druhý skončil John Nicholson (March-Chevy), třetí nový jezdec Reillyho Shadowu DN1, Mike Wilds a čtvrtá statečná Divina Galicová na Whittingivě Surteesu. Mageeho zbrzdila voda v elektrice hned na startu...

ADAC-1000km-Rennen na Nürburgringu, čtvrtý podnik mistrovství světa značek, vyhráli Dieter Quester a Albrecht Krebs na voze Schnitzer-BMW před Toinem Hezemansem a Timem Schenkenem na Porsche 934 týmu Georga Loose a Max-Moritz-Porschem Dereka Bella, Reinhardta Stenzela a Helmute Kellenerse. Všichni ovšem těžili z toho, že dominující tovární Martini-Porsche posádky Rolf Stommelen/Manfred Schurti (Ickx a Mass byli v Monaku) v první hodině závodu odpadl.

Niki Lauda v Rascesse: vyhrál v Monaku "staronový" mistr světa?