Motorsport před 40 lety - 24. díl

Pokud si letos stěžujeme na nešikovné počínání FIA ohledně křížení termínů velké ceny F1 v Baku a 24h v Le Mans, tak se v zásadě nejedná o nic nového. Také před 40 lety umístila CSI velkou cenu Švédska a velkou čtyřiadvacetihodinovku na stejný víkend...

Velká cena Švédska měla tři pozitivní a jednu negativní senzaci. Zaprvé to byla výborná forma nových šestikolových Tyrrellů P34, zadruhé znovu nalezená konkurenceschopnost Lotusů a zatřetí další výborné představení povedeného Ensignu N176. Negativní (tedy alespoň z pohledu Italů) překvápko si připravily vozy Ferrari, které najednou pozbyly své nepřemožitelnosti...

O postavení na startu rozhodla poslední session v sobotu odpoledne a málokdo by její výsledek správně předpovídal: nejrychlejší byl Jody Scheckter na první ze šestikolek, druhý, o téměř 4 desetiny pomalejší čas zajel Mario Andretti na nedávno ještě zatracovaném Lotusu 77 a třetí čas si zapsal geniální Chris Amon na voze malého a finančně na nejnižší hranici operujícího týmu Ensign Mo Nunna. Čtvrtý byl Patrick Depailler na druhém P34 a teprve pátý skončil dominátor ročníku Niki Lauda! Na start se smělo postavit 26 vozů a to znamenalo, že přihlížet musel jen jediný nešťastník z 27 přítomných. Byl jím Dán Jac Nellemann, který si pro svůj debut ve formuli 1 ve 33 letech koupil za peníze sponzora Texaco druhý MacDonaldův Brabham. Byl ovšem o 171 tisícin pomalejší, než týmový kolega Loris Kessel a svůj sen o startu do Grand Prix si proto nikdy neměl splnit...

Svižnější muzika ovšem v neděli hrála na špičce pole a takt tam udával (i když dle mnohých pozorovatelů eklatantně předčasným startem) Mario Andretti, za kterého se zařadily oba Tyrrelly P34. Colin Chapman musel dlouho čekat na tak výborné přestavení jednoho z jeho černo-zlatých vozů a Andretti mu na prvním místě dělal až do 46 kola radost. Než ho zradil motor a Team JPS Lotus domů zase jednou jel s prázdnou. Také Chapmanova dvojka, Gunnar Nilsson totiž nedojela. Hůře: mladý Švéd se před vlastním publikem ztrapnil po výborné kvalifikaci, když po třech kolech "odložil" svůj vůz do zídky boxů. A to právě držel slibné páté místo...

Cesta k triumfu tedy byla volná pro oba revoluční vozy Kena Tyrrella. Depailler nikdy nedokázal Schecktera ohrozit a Jihoafričan v Anderstorpu dojel pro - jak měla historie ukázat - jediný úspěch šestikolového vozu formule 1. A náš další hrdina Chris Amon? Hned od startu dokazoval, že jeho tréninkový výkon nebyl náhodou  a až do 38. kola s přehledem hájil senzační čtvrté místo. Pak ho ovšem znovu dohnal technický defekt, s důsledkem opravdu těžké nehody. Podobnou zkušenost Amon udělal již v Zolderu (a i Clay Regazzoni měl o 4 roky později ucítit, jak nebezpěčné to může být, startovat na voze týmu, který si z finančních důvodů nemůže dovolit dostatečně kvalitní zpracování dílů). V zatáčce po cílové rovince byl jeho vůz najednou neřiditelný (asi se zlomila část závěsu) a letěl za vysoké rychlosti rovně do záchytných plotů, které porazil téměř bez brzdícího účinku, načež se roztříštil o svodidlo. Amon se zranil jako zázrakem jen lehce, myšlenky na brzský konec kariéry v něm ale zrály více a více...

Niki Lauda vytěžil ze své situace (jeho Ferrari jednoduše s chladným severským počasím a charakteristikou okruhu neladil) vytěžil maximum a třetím místem udělal další velký krok směrem titulu. Zbývající  malé body si rozdělili Laffite, Hunt a Regazzoni. Švédský idol Ronnie Peterson měl doma zase jednou smůlu a dojel ve voze, který poprvé nesl nápisy sponzora National City, jen sedmý.

Před závodem na 24 hodin v Le Mans si na celkové vítězství dělaly nárok čtyři týmy: továrny Porsche a Renault, soukromé Mirage Harleye Cluxtona a lokální specialista Inaltera (čti Rondeau).   

Od "národního" týmu Alpine Renault se přirozeně očekával velký ohňostroj a Jabouille postavil svůj A442, o který se dělil s Tambayem a Dolhemem, na pole-position. Hned za ním ale už číhaly dva tovární Porsche: spyder 936 Ickxe a van Lennepa a zavřený 935 skupiny G5 Schurtiho a Stommelena. Za nimi překvapili domácí soukromníci Lapeyre/Chevanne (Lola-Ford) čtvrtým časem před třetím továrně podpořeným Porsche 908 Joesta a Bartha. Teprve pak následovaly oba Mirage-Ford (přelakované vozy z minulé sezony), Inaltery nehrály roli.

Show továrního Renaultu trvala v závodě jen pár úvodních kol. Pravidelné a spolehlivé Porsche brzy převzaly vedení a posádka Jacky Ickx/Gijs van Lennep ho de facto od první hodiny až do cíle nedala z ruky. Velký Belgičan tím v Le Mans vyhrál potřetí a Nizozemec, který před podnikem oznámil, že se jedná o jeho poslední závod, podruhé. Až do 16. hodiny se zdálo, že se Reinhold Joest a Juergen Barthem postarají o dvojitý zuffenhausenský triumf, bohužel ale odpadli a tak se z druhého místa mohl těšit spolehlivý Mirage Migaulta a Lafosseho. Třetím místem překvapili Chris Craft a Alain de Cadenet na de Cadenetově soukromé Lole-Ford T380.

Závod si ovšem vyžádal i smrtelnou oběť: v sobotu večer právě převzal 32letý André Haller ze Strasbourgu od kolegy Datsun 260Z, když před zatáčkou ústící na rovinku Mulsanne opustil trať. Po nárazu do svodidel plně natankovaný vůz explodoval...

Po velkých Indy500 se karavana USAC tradičně stěhovala do Milwaukee. Roku 1976 tam stylem start-cíl vyhrál Mike Mosley na svém Eagle-Offy. V závodě na 150 kol, který nepřerušila ani jediná neutralizace (!) dojel jako druhý Gordon Johncock. Vítěz Indianapolisu, Johnny Rutherford byl klasifikován jen jako devátý.  


Překvapující pořadí po startu v Anderstorpu: Andretti vede před Scheckterem, Depaillerem, Amonem a Nilssonem. Niki Lauda je jen šestý.

165289

 Jacky Ickx si jede pro své třetí vítězství v Le Mans. Nemělo být zdaleka jeho posledním...

165294

Jac Nellemann po 40 letech: v Anderstorpu měl svou jedinou šanci kvalifikace do Grand Prix. Dnes 72letý Dán ji tehdy nevyužil - že by právě proto závodil ještě dnes?

164950