Měl Lauda strach?

Roman Klemm
28.07. 2016

Roman Klemm
28.07. 2016

Motorsport před 40 lety - 30. díl

Niki Lauda znal pověstnou Severní Smyčku Nürburgringu již od začátků své kariéry ve formuli V. Také s vozy mnoha jiných tříd, až po formuli 1 ujel po tomto okruhu stovky kilometrů a před rokem se dokonce stal prvním člověkem, který ji pokořil časem pod sedm minut. Vysmívat se někomu takovému podezřením že "má strach" jistě nebylo na místě. Mimo to měl Lauda coby vyslovený znalec okruhu, ale i znalec moderní techniky, jistě jako nikdo jiný právo, položit veřejně otázku, zda je rozumné na okruhu, který jistě zapadal do úplně jiné epochy automobilismu, pořádat ještě roku 1976 závod mistrovství světa formule 1. V květnu hlasoval "Bezpečnostní výbor GPDA" ohledně startu na Nürburgringu a rozhodl se v poměru 3 ku 2 pro. Ovšem pouze ohledně sezony 1976. Od příštího roku by GPDA v pohoří Eifel nastoupila již jen na radikálně zlepšené, ba dokonce možná i zkrácené trati.

Týden před velkou cenou Německa cestoval Rakušan na Nürburgring orazítkován německými médiemi a funcionáři coby "zrádce a zbabělec, který chce zničit jejich modlu". Mezi statisíci fandy neměl mnoho přátel, přesto se nebál i nadále zastupovat své mínění. Zde několik z Laudových základních postojů, které byly zvěřejněny několik dní před startem.

- Osobně si myslím, že je to jednoduše nebezpečné tady startovat. Když závodíš na okruhu jako je například Paul Ricard a něco se ti na autě zlomí, tak máš šanci 70 ku 30, že přežiješ. Na Nürburgringu je v podobné situaci pravděpodobost smrti kolem 100 procent. Nemluvím při tom o vlastní chybě jezdce! Když jsem tak hloupej a vlastní chybou se zabiju, tak jsem měl prostě smůlu - to je mé riziko v tomto sportu.

- Ano, měl jsem tu těžkou nehodu a přežil jsem. Ale bylo to jen a pouze štěstí! Koukni na Hailwooda. To, že po své nehodě roku 1974 ještě žije, je ryzí štěstí, nic jiného!

- Skáčeme tu za 260kilometrové rychlosti. To jsou okamžiky, kdy jsi tak nějak v Božích rukou. A to je prostě nerozumné. Chci, aby tu vládly stejné bezpečnostní normy, jako na jiných okruzích. OK, říkají, že musí zabezpečit 22 kilometrů - za to ale také mají 300.000 platících diváků...

- Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby okruh zkrátili. Ať mu klidně nechají skoky a težké pasáže, ale ať se postarají o to, aby byla svodidla o 30 metrů dál.

- Říkali, ať proboha jedeme, aby jsme to "udělali pro sport". Myslím, že riziko, že se tu někdo zabije, nebo vážně zraní je příliš vysoké. Je to ale jen můj osobní názor. Jsem členem GPDA a ta rozhodla, že jedeme.

- Záleží na tom, co lidé chtějí. Chtějí vidět pana Laudu skákat o deset metrů dál, než skočí pan Edwards a někoho, kdo se tu možná zabije? Nebo chtějí vidět méně kritické pasáže s bezpečnějšímí závody?

Vedení Renaultu oznámilo, že se francouzská státní značka (vedle svých ostatních sportovních aktivit) roku 1977 zůčastní vybraných závodů mistrovství světa formule 1. Použitým motorem se měl samozřejmě stát přeplňovaný vidlicový šestiválec Gordini-Renault 1,5turbo. Konstrukci šasi měl převzít André de Cortanze. Neoficiálně se proslýchalo, že i Ken Tyrrell měl nasadit třetí šasi s přeplňovaným motorem. Ohledně jezdeckého složení "žlutého týmu" se muselo samozřejmě počítat s testmanem Jabouillem, mluvilo se ale i o mladých talentech Arnouxovi a Tambayovi.

Karavana formule 2 se musela vydat na svou dlouhou cestu na Jih Itálie do Enny a 35 jezdců se těmto štrapácím vystavilo.

Výsledek kvalifikace a později i výsledek závodu tentokrát demonstroval jistou vyrovnanost zúčastněných značek. Pole-position si na tomto rychlém okruhu kolem jezera Pergusa vybojoval Patrick Tambay (Martini). Vedle něj se postavil doma zvláště motivovaný Maurizio Flammini (March). Následovali Alex Ribeiro (March), Michel Leclére (elf), Girgio Francia (Chevron), Luciano Pavesi (Ralt), Jean-Pierre Jabouille (elf) a Hans Binder (Chevron). René Arnoux měl v pátek těžkou nehodu, při které přistál koly vzhůru a musel se spokojit s 11. startovním místem. Zajímavé je, že mezi deseti ne-kvalifikovanými byl i Vittorio Brambilla. Populární Ital nastoupil na stařičkém Marchi 732, do kterého se jeho bratr Tino pořád ještě snažil namontovat motor Lancia, který Ron Dennis již dávno uznal za nevhodný. Hvězdě F1 na kvalifikaci scházelo 6 desetin...

Oba rozjezdy se vyvinuly v opravdové crash-derby. Již v zahřívacím kole vlětěl Ital "Gianfranco" do svodidel a do trosek jeho vozu Hans Binder. Start vyšel nejlépe Flamminimu, Tambay se ale snažil ještě v prvním kole o předjetí, což skončilo další těžkou nehodou. Patrick brzdil v šikaně příliš pozdě a zničil svůj vůz o bariéru. Flammini tedy vedl před kolegou Ribeirem, Leclérem, Arnouxem a Jabouillem. V desátém kole opustil Jabouille trať před první šikanou a o kolo později se stejné chyby dopustil Flammini. Ital se vrátil na dráhu přesně před Leclérem, který do něj vrazil. Za nimi přežil Pavesi ztrátu kola v nejvyšší rychlosti jen se štěstím. Finále rozjezdu se vyvinulo v pěkný souboj Ribeira s Flamminim a Arnouxem. Brazilec ale ztratil mnoho času, když se jen se štěstím vyhnul havarovanémo Grobovi a Flammini odložil svůj March definitivně do svodidel. Arnoux tedy vyhrál před Ribeirem, Cheeverem, Binderem, Ertlem a Jabouillem.

Arnoux nastoupil do ruhého rozjezdu s náskokem 16 sekund na Ribeira, ale nedokázal Brazilce dlouho držet za sebou. Tréninková nehoda francouzův vůz přeci jen poškodila a jeho šasi se začalo na svařovaných místech lámat. René ale dokázal dojet 12 sekund za Alexem a byl tak celkovým vítězem. Výborně si znovu vedl Cheever na Dennisove Marchi a dojel před Jabouillem, jehož elf také nesl nejednu stopu boje.

Celkové hodnocení nakonec znělo Arnoux, Ribeiro, Cheever, Jabouille, Binder a Hotz. Klasifikováni byli mimo nich již jen Harald Ertl, Manfred Schurti a Hans Meier.

K sedmému podniku mistrovství Evropy formule 3 se borci setkali na maličkém okruhu Croix-en-Ternois u Calais. Pořadatel připustil do finále jen 16 vozů a o účastnících tedy musely rozhodnout dva rozjezdy. V prvním se prosadil Brancatelli před Spellerbergem a Hayem, druhý vyhrál Anderson před Patresem a Schäferem. O vítězi finále rozhodl bleskový start Connyho Anderssona. Zkušený Švéd vyhrál po 35 kolech před Brancatellim, Patresem, Spellerbergem, Schäferem a Schlesserem.

Do klasického 24hodinového závodu ve Spa-Francorchamps sice odstartovalo 59 posádek, podnik byl ale z hlediska tovární účasti obsazen velmi zle. Závod poznamenaný deštěm, nehodami a technikými problémy favoritů, nakonec vyhrála poloamatérská posádka Jean-Marie Detrin/Nico "Demuth"/"Chavan" na tři roky starém BMW CSL patřícím Detrinovi. Za nimi dojely tři vozy Alfa Romeo.

Niki Lauda před 40lety tušil, jak nebezpečný bude start na Nürburgringu. Stopy nehody jsou mu vryté do obličeje dodnes.