Univerzální aerokit od roku 2018 má být „hezčí“.

Experiment, který se nepovedl. Když INDYCAR v roce 2011 představovala nový vůz, měl být vývoj aerodynamického balíku, tzv. aerokitu otevřenou soutěží. INDYCAR doufala, že tím zaujme nejen společnosti, které už do série dodávají motory, ale i další technologické společnosti. Jenže to se nestalo. Aerokity, které po dvouletém odkladu v loňské sezóně nahradily jednotný původní aerokit od Dallary, dodávají jen Honda a Chevrolet, tedy společnosti, které do IndyCar Series dodávají motory.

INDYCAR se tak rozhodla celý nápad s aerokity hodit do koše. Jako důvod uvádí snahu přilákat do série třetího dodavatele motorů. Právě nutnost vyvinout vedle motoru také aerodynamický balík, zájemce odrazuje. Není navíc tajemstvím, že Chevrolet zvládá vývoj aerokitu mnohem lépe než Honda, a rozdíly mezi týmy, se tak ještě prohlubují.

Veškerý vývoj aerokitů je tak od středy zastaven. Příští ročník absolvují týmy s tím, co používaly v letošní sezóně. V roce 2018 pak přijde univerzální aerokit, jehož dodavatele vybere INDYCAR v průběhu sezóny.

„Dnešní oznámení následuje po dlouhé debatě s Chevroletem, Hondou, našimi týmy a všemi dalšími zainteresovanými stranami. Je to rozhodnutí, které je nejlepší pro budoucnost Verizon IndyCar Series,“ uvedl prezident INDYCAR pro soutěžení a operace Jay Frye. „Je to součást dlouhodobého plánu INDYCAR na to, aby nabízela nejlepší souboje na trati a zároveň se dostala do pozice, kdy bude moci přilákat další dodavatele motorů,“ dodal Frye.

Ačkoliv s aerokity přišla negativa jako větší rozdíl mezi Hondou a Chevroletem, nevzhledné monoposty plné různých křidýlek a dalších aerodynamických komponent, které se, hlavně v loňské sezóně, často lámaly a způsobovaly žluté fáze, nelze jim upřít, že vozy výrazně zrychlily. IndyCar se daří lámat jeden rekord okruhu za druhým a právě požadavek na stejný výkon bude jedním ze stěžejních pro nový aerokit.

140875

Původní aerokit od Dallary

162013

 Letošní aerokit od Chevroletu

153407

Cílem INDYCAR je ale větší přítlak „na spodek“ místo toho, aby chování vozů ovlivňovala různá aerodynamická křidélka. Vozy tak mají mít „čistší“ vzhled, mají mít méně dílů, které se budou při drobných kontaktech lámat, a přitom výkon má zůstat stejný. Fry předpokládá, že společný aerokit zavedený v roce 2018 zůstane v IndyCar 3-5 let, tedy do roku 2021 až 2023, kdy již ale podvozky DW-12 budou 9 až 11 let staré. Tedy, že v IndyCar budou závodit obdobně dlouho, jako vozy IR-3, které v roce 2012 nahradily.

Jedním z důležitých faktorů má být i estetika. Vozy DW-12 jsou všechno, jen ne na pohled hezké. Fry podle webu Racer.com naznačil, že při vývoji nového aerokitu není nic tabu. Zmizet by tak mohl i airbox za hlavou jezdce, který turbomotory nepotřebují, nebo velké „blatníky“ kolem zadních kol, které mají bránit kontaktu kol a odlepení vozu od vozovky.