Ohlédnutí za sezónou 2004

Ladislav Lála
27.12. 2004

Ladislav Lála
27.12. 2004

Ferrari dominovalo, ale mohlo to být i horší.

Jaká měla být sezóna 2004 a jaká nakonec skutečně byla? Pojďme se společně podívat na to, co nám letošní ročník přinesl.

Pokud bychom měli vystihnout sezónu 2004 velmi stručně, pak bychom vystačili s konstatováním, že to byl koncert v podání Michaela Schumachera a Ferrari. Famózní Němec efektivně eliminoval zbytek startovního pole a odjel celý ročník ve své vlastní třídě. Při bližším pohledu však můžeme konstatovat, že jsme byli svědky svým způsobem zajímavého šampionátu.

Letošní sezóna byla, jak jinak, hektická. Dělo se toho skutečně hodně a nezbývalo příliš času na hodnocení.

Formule 1 je během sezóny především o tom co se stane. Všichni se koncentrují na další testování nebo závod. Objektivita takového pohledu může být předmětem diskuse, ale časový tlak a množství událostí do značné míry determinují takový přístup. Jezdci bývají často pouze tak dobří, jak byli v posledním závodě. Někteří bývají naopak hodnoceni podle toho, jací možná budou v blížící se Grand Prix.

Konec ročníku však udělá tlustou čáru za tím, kdo co chtěl a předmětem analýzy se stávají pouhá fakta. Po sezóně tak vzniká ideální čas na hodnocení. Průběh sezóny se může s odstupem času jevit poněkud jinak.

Po Grand Prix Austrálie vládlo ve všech táborech s výjimkou Ferrari rozčarování. Italové se hned na prahu sezóny prezentovali způsobem, který dal všem pochybovačům jasně najevo co může následovat. Mnohé předsezónní analýzy se bezprostředně po prvním závodě staly zcela bezpředmětné. Pokud jsme mohli na základě zimních testů nabýt dojmu, že dominance Ferrari z předchozích let končí, pak nás stáj z Maranella dokázala vyvést z omylu a to pro ně tím nejlepším způsobem.

Deprese po prvním závodě vystřídala naděje, že se zkušenost z Melbourne nebude opakovat. Faktem konec konců zůstává, že Ferrari bylo v Austrálii vždy rychlé. Nejčastějším argumentem, který tuto teorii podporoval, byla poněkud nižší teplota, která přeci musela hrát do karet pneumatikám Bridgestone...

Navzdory dominanci Ferrari v Melbourne se cirkus jménem formule 1 přesouval do Malajsie a panovalo všeobecné očekávání, že tentokrát to bude jinak. Po Malajsii, kde Schumacher skončil před Juanem Pablem Montoyou, zavládlo ve zbytku startovního pole všeobecné zděšení. Michelin měl přeci v teplejších klimatických podmínkách dominovat. V tu chvíli bylo evidentní, že Ferrari bude silné. Nikdo však zatím nevyvěšoval bílou vlajku. Sezóna byla přeci jen pořád ještě na začátku.

Po Bahrajnu optimisté tvrdili, že Ferrari zvítězilo zejména kvůli poklesu teploty ze soboty na neděli a protože mu okruh více seděl. Po Imole zase prý porazil Suchumi Jensona Buttona jen díky větší palivové nádrži Ferrari a agresivnímu souboji s Montoyou v prvním kole. Po Španělsku již bylo jasné, že na Ferrari nikdo nemá. Otázkou zůstávalo, kde a kdy získá Ferrari titul.

Ve chvíli, kdy se všichni smířili s tím, že to bude další skvělý rok v podání Ferrari, se změnila i rétorika. Najednou jsme začali sledovat, zda-li Schumi dokáže vyhrát všechny závody. Pokud by se tak stalo, pak by to bylo, ať se nám to líbí nebo ne, něco skutečně fantastického.

Monako přineslo z tohoto pohledu další zlom. Byl to Juan Pablo Montoya, který v tunelu rozhodl, že se Schumacherovo tajné přání nenaplní. Kolumbijec však na celé záležitosti nemá větší vinu, než Němec. Následné sáhodlouhé diskuse na téma, co jezdec jedoucí za zpomalovacím vozem ještě smí, měly svou cenu. Schumachera dokázali v průběhu sezóny naštěstí porazit i další, jinak by ročník získal hořkou příchuť. Kimi Räikkönen naštěstí porazil Michaela férově ve Spa-Francorchamps.

Formule 1 není podle mnohých tak zábavná, jako byla v minulosti. Kritici poměrů ve výkladní skříni motoristického sportu získali další argument. Pokračující dominance jednoho týmu není z pohledu atraktivity série dobrou zprávou. Ferrari dokázalo získat šesté Mistrovství světa konstruktérů v řadě, zatímco Michael Schumacher ukořistil pátý titul od roku 2000.

Sezóna 2004 nám však ukázala, že se lidé zajímají o formuli 1 i tehdy, pokud dlouhodobě vítězí většinou jen rudí. Čím déle totiž někdo vítězí, tím větší je pravděpodobnost, že to jednou skončí a bude svržen z trůnu.

Jednoho dne se Ferrari vrátí zpět na zem. Fanoušci, kteří mezitím na formuli 1 zanevřou budou litovat, že to neviděli. Dokáže Michael odejít ještě před tím, než přijde nevyhnutelné? Mezitím však platí, že úspěch přitahuje. Fanoušci Michaela Schumachera dnes dominují v hledištích. Ne všichni z nich jsou ale fanoušky Ferrari..

V tuto chvíli je příliš brzy na to, abychom mohli odhadnout, jak se bude sezóna 2005 vyvíjet. Bylo by však chybou zanevřít na formuli 1. I v příštím roce to bude určitě zajímavé…