Jak se řídí auto po Josefu Královi

Každý člověk někdy za život dostane nabídku, která se neodmítá. Pro mě přišla právě teď – svézt se na Autodromu Most se skutečnou formulí. Protože již delší dobu jezdím rekreačně na motokárách, očekával jsem, že půjde o něco obdobného. První metry ale ukázaly, jak moc jsem se mýlil.

Dá se říci, že monopost, do něhož jsem usedl, je dnes už veteránem. Vlastní ho Jan Schwarz, který se s ním stal v roce 1995 mistrem ČR v někdejší formuli Škoda. Pohání ho motor Škoda o objemu 1400 cm3. Ten pro závodní potřeby upravil skvělý soutěžák a ladič Svatopluk Kvaizar. Z pohonné jednotky vykouzlil na tehdejší dobu úctyhodných 130 koní. Když vezmeme v úvahu hmotnost pouhých 400 kilogramů, je jasné, že i dnes jde o pořádně čilé vozítko. V polovině první dekády našeho století na něm začínal Josef Král, který to později dotáhl až do předsíně F1, seriálu GP2.

Prvotní seznámení přineslo zjištění, že v botách budu mít problém ovládat vždy pouze jeden pedál. Tento problém jsme rychle vyřešili a mohl jsem tudíž vyrazit. Přestože vlastním řidičský průkaz již 15 let a mám na kontě více než sto padesát tisíc kilometrů, nedokázal jsem se rozjet. Hned při prvním pokusu mi zhasl motor. Na manuální pětistupňovou převodovku bylo třeba si zvyknout.

193241

Jan Schwarz udíli autorovi poslední rady před výjetím na trať

Po výjezdu jsem okamžitě poznal obrovský rozdíl oproti motokáře. Kromě mnohonásobně vyšší rychlosti a většího prostoru okolo sebe je to i nezvyklý pocit mít na stejné úrovni kola. Zátah motoru je obrovský. Na konci dlouhých rovinek byl proud vzduchu hodně silný a mocně tlačil na přilbu. Bylo proto třeba držet hlavu vzpřímeně, což po delší chvíli vedlo k bolestem v krční partii. Výhled vpřed byl slušný, ale pro zjištění situace vzadu je řidič odkázán na malinká zrcátka, která při vysokých rychlostech vibrují, tudíž toho v nich není moc vidět. Pro ty, kteří nikdy neseděli v motokáře, může být frustrující i posez těsně nad vozovkou.

Po okruhu navíc kroužila i cestovní auta. Když mě těsně míjely dvakrát tak vyšší vozy, nebyl to zrovna příjemný zážitek. Zvláště v zatáčkách, kde někteří jezdci předjížděli všemi možnými směry, klidně i po vnější straně. Stačila drobná chyba nebo uklouznutí a vypadalo by to pro mě bledě.

193244

 Nezvyklé setkání na mosteckém okruhu 

Protože jsem ve formuli seděl poprvé, dostavily se i začátečnické chyby. Hned v prvním kole jsem dostal smyk a skončil v hodinách. V druhém kole jsem zase nedobrzdil do šikany. Musel jsem využít únikovou zónu a prokličkovat zpět. Když jsem si konečně zvykl a naučil se pořádně trať, nastal čas zajet do boxů. Podle neoficiálního měření jsem dosáhl nejlepšího výkonu na kolo 2 minuty a 26 sekund, což odpovídá průměrné rychlosti 104 km/h.

Po dotankování a krátkém oddechu jsem mohl vyrazit znovu na dráhu. Opět jsem předvedl „ukázkový“ start, i když tentokrát motor nezhasl. Protože jsem již poznal trať a možnosti auta, zrychlil jsem. Jenže se projevilo přemotivování a zase jsem skončil v hodinách, při kterých motor ztichl. Po nezbytném puštění „provozu“ jsem se nicméně vrátil bezpečně zpět. Druhá jízda již měřena nebyla, ale dle mého úsudku jsem dosáhl vyšší průměrné rychlosti.

Technické údaje monopostu Delta:

Rok výroby: 1993

Objem motoru (cm3): 1400

Maximální výkon (k): 130

Maximální otáčky za min.: 7000

Převodovka: manuální pětistupňová

Poháněná náprava: zadní

Brzdy (vpředu/vzadu) : kotoučové/kotoučové

Palivo: Bezolovnatý benzin 100 oktanů

Foto: Petr Hájek