Macháček: Epocha maratonů je pryč

Josefu Macháčkovi je 62 let. Tento prostý fakt by mu ale hádal jen málokdo. Téměř již inventář Rallye Dakar totiž jaksi zapomněl stárnout. Proto se také s plným elánem a nasazením pustil do dalšího dobrodružství – usedl do buginy Can-Am MK50 XRS v bouřlivě se rozvíjející kategorii SSV.

Bezprostředně po návratu týmu Buggyra Racing ze Saúdské Arábie jsme ho požádali o krátký rozhovor.

V čem byl letošní ročník Dakaru odlišný od těch předchozích, jihoamerických?

Terén byl nepoměrně méně horský. Odpovídal zhruba Maroku nebo Mauretánii. Kvůli rozlehlosti země jsme mezi zajímavými pasážemi překonávali až příliš velké vzdálenosti. Pořadatel vedl dlouhé úseky po rovině, jenže kdyby tak neučinil, nedostal by se k infrastruktuře, potřebné pro bivak.

Po organizační stránce to klapalo?

Stoprocentně, po příjezdu do ležení bylo všechno připraveno, toalety, jídelny. Problém nenastal ani s dopravou, protože se nevyskytovali téměř žádní diváci. Nebylo třeba proto vytvářet nějaké speciální koridory.

226842

Letošní Dakar postavil závodníkům do cesty obrovské duny...

Z různých stran bylo slyšet kritiku, že tentokrát to nemělo s klasickým Dakarem nic společného, že to byl rychlostní souboj. Co vy na to?

Časy se mění. Musíme si zvyknout, že Dakar už není maratonem, v němž šlo v první řadě o výdrž. Doba extrémně dlouhých etap je pryč. Připravme se na to, že měřené úseky budou dlouhé tak maximálně 250 kilometrů. Zároveň přichází nová generace jezdců. Jsou to sprinteři, jdoucí do toho vabank. Pole se neuvěřitelně vyrovnalo, roli hrají sekundy. Zmizel prostor pro chyby a technické závady, riskuje se a závodí na doraz.

Domníváte se, že kategorii SSV patří budoucnost?

Určitě. Je neskutečně hravá a dynamická, a přitom díky odolnosti sériových komponent i spolehlivá. Svědčí o tom procento bugin, které dojely do cíle. Naopak ubývají kamiony a hlavně čtyřkolky. Nedovedu si to moc vysvětlit, protože tohle byl pro ně povrch jak dělaný. 

226845

...ale i kamenitý povrch, který ničil pneumatiky

Buggyra už před začátkem Rallye Dakar jasně deklarovala, že v případě can-amu nejde primárně o výsledek, ale o důkladné otestování pořád ještě syrového stroje. Podařilo se tento záměr naplnit?

Chtěli jsme hlavně soutěž dokončit a vyzkoušet co nejvíce součástek, které jsme průběžně různě přelaďovali. Samozřejmě jsem ale také závodník a po úvodních etapách jsem zadoufal, že bychom se mohli pohybovat někde mezi desátým a patnáctým místem. Jenže kvůli zdržení, které jsme chytili hned na začátku, jsme startovali dost pozdě a dojížděli až za tmy. V Saúdské Arábii se totiž stmívá hodně brzy. Za těchto podmínek jsme pochopitelně nemohli konkurovat těm, kteří to zvládali za světla.

Ale nebyl to poslední Dakar Josefa Macháčka, že ne?

To záleží na Buggyře…

Dobře, ovšem kdyby se rozhodoval sám Josef Macháček?

Pokud bude vyvinut vylepšený speciál, klidně do toho půjdu znovu. Ale raději to už posunu k mladším, bláznivějším klukům. Svoji roli bych spatřoval spíše v pozadí.