Velká cena Monaka nejprve probíhala v klidu a v pohodě beze změn v pořadí. Nudu ukončila kolize Alberse, která přinutila vyjet na trať safety car a trochu zamíchala pořadím po zastávkách v boxech u některých jezdců. Raikkonen nestihne zajet k mechanikům a i tak vyhraje. Jak krásné chvíle musí jezdec prožívat, když se mu nepodaří zrealizovat původní záměr a pak suverénně vyhraje. Mám dojem, že Raikkonenovi právě tahle malá chybička pomohla. Zůstal na čelní pozici, měl před sebou volnou trať a s patřičnou vehemencí všem bez potíží ujel a po právu vyhrál. Zdá se, že McLaren máme opět na scéně s prvotřídním monopostem a chladnokrevným Finem za volantem. Vzestup McLarenu nakonec potvrdil v závodě i Montoya, který se z 16. místa na roštu protlačil až na 5. místo a ukázal, že žádný souboj pro něho není ztracený.

 

Posledních 20 kol závodu nám nabídlo úžasnou podívanou, které napomohly i technické problémy Renaultu. Pneumatiky odcházely Fisichellovi a pak i Alonsovi. Oba jezdci Williamsu musejí po monacké GP velebit svůj technický tým, protože jejich vozy tentokrát pracovaly naprosto skvěle po celý závod. A oba navíc přidali i hodně ze svého jezdeckého umění. Útoky Heidfelda i Webbera byly ozdobou závodu a oba si nejlepší umístění v kariéře zasloužili. Webber ale asi musí zase skřípat zubama, že Heidfeld skončil o stupínek výš. Stačilo mu k tomu jedno kolo na volné trati.

 

Výborně rozjetý závod v podání Trulliho nakonec pro loňského vítěze skončil bez bodů. Příčinou byla situace, kdy přes obrubník v zatáčce Loews „přeskočil“ Fisichellu, jenže vůz byl poškozen a musel do boxů, čímž vypadl ze hry o dobré umístění. Dobrou připravenost Toyoty, a tentokrát i svou, prokázal Ralf Schumacher. Z posledního místa na roštu se dotáhl až na 6. místo a zajel podobně vydařený závod jako Montoya.

 

Ferrari se stále trápí. I když letos poprvé oba jezdci dokončili na bodech. Michael Schumacher na konci řádil jako utržený ze řetězu. Předjel Barrichella a ještě více než agresivně útočil na bratra Ralfa. Jenže opět jen konec bodovaných pozic pro Ferrari. Bridgestone stále zaostává a bude muset ještě více pracovat, aby ztrátu na Michelin dohnal.

 

Radost určitě neměli u Sauberu. Villeneuve se rozhodl předjet Massu, ale v St. Devote se mu to nepodařilo a navíc oba jezdci švýcarské stáje hodně ztratili vzájemnou kolizi, i když ke kontaktu mezi nimi nedošlo. V rámci týmu by měl Villeneuve uvažovat možná trochu zdrženlivěji a nevrhat se do podobných manévrů po hlavě. Při jeho zkušenostech bych očekával trochu rozvážnější přístup.

 

Zatímco úvod sezóny se odehrál v modrožluté režii Renaultu, zřejmě právě v těchto týdnech přichází nástup stříbrných šípů McLarenu. Raikkonen vyhrál dva závody po sobě na odlišných tratích a stáj z Wokingu se tak rázem stala největším konkurentem Renaultu a možná to nebude trvat a oba týmy si své pozice prohodí. Každopádně je moc dobře, že za Renaultem se vyšvihl další tým, který nám udělá sezónu pořádně zajímavou.

 

Z pohledu komentátora jsem měl v Monaku radost ze závěru závodu, kdy opravdu bylo co komentovat. Vzhledem k tomu, že komentuji z Prahy, tak bych přivítal, jako v předchozích závodech, grafickou informaci po výjezdu z boxů, na jaké pozici se jezdec vrátil. Proto třeba některé odhady neodpovídaly skutečnosti. Na druhou stranu mě režisér přenosu potěšil častým zařazováním záběrů přímo z kokpitu. V Monaku jsou tyhle záběry nádherné a dokáží asi nejvíce přiblížit divákům náročnost, ale také kouzlo monackého závodu. V Monaku nemívám radost ze safety caru. Protože první kolo je velmi krátké a už brzy jsou ti pomalejší předjeti o kolo, tak se po vyjetí safety caru stane celé startovní pole hodně nepřehledné a ze studia se v něm ne zrovna dobře orientuje.

 

Celkový dojem z GP Monaka je takový, že formule letos nabízí skutečně parádní závody, když i v Monte Carlu vidíme několik agresivních soubojů a předjížděcích manévrů. Jen tak dál a o zábavu nebude nouze.