Vážení čtenáři,

 

zdá se, že jsme toho letos už řekli dost, ale nedělní závod neproběhl tak, jak jsme doufali – a dokonce ani tak, jak jsme čekali. Pro mě to bylo dlouhé a náročné odpoledne a i když jsem vždycky zvládl limit, nebyli jsme dost rychlí, abychom skočili lépe než sedmí. A to je hodně vzdálené našim cílům.

 

Každý, kdo sleduje formuli 1, ví, že Monza je docela svérázný okruh. Má velmi dlouhé rovinky a pomalé zatáčky a aby byl člověk schopen zajet nějaký výsledek, musí mít dobrou maximální rychlost. Auta jsou proto nastavena na dost nízkou přítlačnou sílu – určitě jste si všimli, že loga sponzorů na zadním křídle jsou stěží vidět, přitom normálně je snadné je přečíst! A i v kokpitu je vůz cítit odlišně. Řízení je velmi jemné a formule se zdá jako pírko, takže je nutné řídit doslova konečky prstů a kontrolovat se, aby člověk nejel příliš agresivně. Působí zde také velmi malá přilnavost, takže auto klouže a vy v každé zatáčce, v každém z 53 kol, balancujete na ostří nože!

 

 

Dobrou věcí na Monze naopak je, že někdy právě to neobvykle nízké nastavení přítlačné síly pořádně zamíchá pořadím. Některé týmy svým soupeřům pěkně ujedou – a přesně v to jsme doufali i my o víkendu. Všechno šlo docela dobře a podařilo se nám auto i dobře seřídit, i když jsme ztratili většinu ze třetího tréninku kvůli červené vlajce po těžké havárii Raikkonena. Dostal jsem se do první desítky a startoval ze sedmé pozice. Doufal jsem, že to bude podobné jako v Turecku, kde jsem bojoval s BMW.

 

Ovšem v závodě se brzy ukázalo, že tentokrát to bude trochu jiná písnička. Každé kolo jsem zajel v limitu a snažil jsem se, co to šlo, ale s těmi vpředu jsem se tentokrát nemohl rovnat a dokonce i Rosbergovi se díky jeho strategii podařilo mě předjet. To bylo zklamání, ale i v takových dnech si musíte být jisti, že jste udělali maximum, a já jsem přesvědčen, že jsme z auta dostali všechno. Zastávky v boxech byly perfektní a tým pracoval celý víkend jako hodinky. Jen jsme prostě nebyli dneska dost rychlí.

 

 

Příští týden míříme na závodní okruh do Spa, což bude o něčem úplně jiném. Do dalšího závodu zbývá jen pět dní a tohle je určitě ten nejlepší způsob, jak se dostat z italského zklamání – rychle zpátky na trať. Spa je pochoutka pro piloty a nejoblíbenější okruh všech závodníků. Je tam pár drsných zatáček a pilot tam může zazářit a zajet hodně rychlé kolo. Ani nastavení vozu není tak extrémní jako v Monze, takže doufám, že se nám podaří navázat na zlepšení v Turecku a zajedeme lépe. Uvidíme se tedy příští neděli!

 

 

Nashledanou

 

Heikki