106th Indianapolis 500 – před závodem

Svátek pro fanoušky amerického motorsportu je tu! V úterý odstartují tréninky na 106. ročník slavného závodu 500 mil v Indianapolisu. Na start se postaví 33 vozů, byť sehnat ten poslední bylo těžší než obvykle. Znamená to také, že nikdo tentokrát neodjede zklamaný už po kvalifikaci.

Indianapolis Motor Speedway je dítětem Carla Fishera. Podnikatele a průkopníka závodění, který se nemohl dívat na to, že Evropa má ve vývoji automobilů náskok před Spojenými státy a tak přišel s plánem vybudovat závodní okruh, který výrobcům nabídne ten ultimátní test pro jejich vozy.

Indianapolis bylo pro nový okruh logickým místem, protože na začátku 20. století to bylo toto město, které se Detroitem přetahovalo o to, kdo bude hrát prim v americkém automobilovém průmyslu. První závod se v Indianapolisu jel v roce 1909 a skončil nepovedeně a bohužel tragicky. Na vině byl špatný povrch. V době, kdy trať vznikala, nebyly standardem ani zpevněné cesty. Po závodě hledal Fisher cestu, jak učinit okruh bezpečnějším a volba nakonec padla na cihly. Těch bylo potřeba přes 3 miliony. Zhruba metrový pruh na cílové pásce připomíná slavnou historii okruhu.

Ten v minulosti několikrát změnil majitele. V roce 1927 jej koupil průkopník letectví a stíhací eso 1. světové války Eddie Rickenbacker a Indianapolis Motor Speedway provedl složitými léty hospodářské krize. Když se vše začalo obracet v lepší, přišla 2. světová válka. Závod v roce 1941 byl na několik let posledním a málem posledním na vždy.

Wilbur Shaw, trojnásobný vítěz Indy500, byl v šoku, když v roce 1944 zjistil, v jakém stavu závodiště je. Od Rickenbackera se dozvěděl, že jej chce prodat. S Shawovou pomocí se kupec našel v osoby Tonyho Hulmana. Jeho potomci okruh vlastnili až donedávna.

Celá padesátá léta byla Indy500 okruhem v kalendáři Formule 1, ale zpravidla bez pilotů formule 1, kteří nechtěli do neznámých vod vstupovat. Byla to také doba, kdy v Indy500 ještě dominovaly roadstery a blížila se chvíle, kdy je v 60. letech vystřídají vozy s motorem vzadu. To představoval třeba britský Lotus. Zářily i britské hvězdy Jim Clark a Graham Hill.

Ale i Amerika tou dobu vychovala řadu hvězd. Diváci si zamilovali texaské eso A. J. Foyta. Vítězství v Indianapolisu získal i kmotr amerického motorsportu Mario Andretti.  Tři vítězství získal Bobby Unser a o jedno více jeho bratr Al. Mimochodem oba nás vloni opustili.

Al ale stihl ještě jednu dojemnou chvíli. Společně s Foytem a Rickem Mearsem přivítali Hélia Castronevese do klubu čtyřnásobných vítězů.

Právě on je symbolem vývoje, kterým závod prochází v posledních letech. Už od 80. let mu dominují piloti z ciziny. Byl to jeden z důvodů, proč v polovině 90. let založil šéf okruhu Tony George konkurenční sérii, která měla do závodu vrátit odchovance amerických oválových závodů. Tím dalším důvodem byl ale boj o moc a nadvládu nad americkým motorsportem. Spor o to, jestli to mají být týmy, kdo si bude utvářet pravidla.

Nakonec se Georgeovi podařilo moc koncentrovat do jedněch rukou. Do rukou člověka, který v 70. letech vedl skupinu majitelů týmů nespokojených s tehdejšími pořadateli závodů, organizací USAC napojenou právě na Indianapolis Motor Speedway, kteří vytvořili šampionát řízený právě týmy – CART. Šlo o Rogera Penskeho, kterému rodina finančně vyčerpaná dlouhou válkou IRL vs. CART a následně dotující sérii z dalších aktivit, vše prodala.

Penske se majitelem IndyCar i okruhu stal v roce 2020 a hned jej čekal nejtěžší test od 2. světové války, závod musel provést pandemií koronaviru. V prvním roce pandemie byl odložený na léto a nakonec jej diváci mohli sledovat pouze v televizi. Vloni už částečně mohli zpět na tribuny. Letos si konečně závod mohou užít naplno.

Jezdci dostanou tradičně obrovský prostor na přípravu na pětisetmílový závod. Vždyť poslední předzávodní trénink v pátek 27. května má pořadové číslo devět! Z toho většina tréninků trvá celé odpoledne.

Na roštu bude 33 vozů, ale letos to byl pořádný boj. Zatímco vloni dva pilotiodjeli zklamaní, letos se bojovalo o to, aby na roštu bylo 11 řad po třech, jak velí tradice. Nakonec tím posledním do závodu přihlášeným je Stefan Wilson s týmem DragonSpeed/Cusick Motorsports. Aby vůbec mohl startovat, museli se spolehnout na pomoc ostatních týmů. Foyt půjčil šasi, Penske tankovací zařízení, Andretti pistole na utažení šroubů kol, Juncos Hollinger Racing zase vozíky s nářadím.

Tento týden jsou na programu tréninky a o víkendu kvalifikace. Jezdci tentokrát dostanou prostor k testům i v pondělí po kvalifikaci. V pátek následuje poslední hodinový trénink a v neděli 29. května 106. ročník slavného závodu!

Indianapolis Motor Speedway

Délka okruhu 2,5 míle, 4 zatáčky
Délka závodu: 200 kol, 500 mil
První závod: 1909
První vítěz: Ray Harroun (Marmon Wasp)
Rekord okruhu: Arie Luyendyk -  37,895 sec. v roce 1996                                                                                                     
Loňské pole position: Scott Dixon (Chip Ganassi Racing) – průměrná rychlost 373,091 km/h,
Loňský vítěz: Hélio Castroneves (Meyer Shank Racing)

Časový harmonogram (SELČ)
Úterý 17. 5.
15:00 – 17:00 – 1. trénink (vyhrazeno pro jezdce, kteří se vrací do kokpitů, ale jinak v sérii nestartují
21:00 – 24:00 – 2. trénink

Středa 18. 5.
18:00 – 24:00 – 3. trénink

Čtvrtek 19. 5.
18:00 – 24:00 – 4. trénink

Pátek 20. 5
18:00 – 24:00 – 5. trénink (Rychlý pátek)

Středa 21. 5.
15:00 – 16:30 – 6. trénink
18:00 – 23:30 – Kvalifikace (1. den)

Neděle 22. 5.
18:30 – 20:00 – 7. trénink
22:00 – 22:55 – Kvalifikace 12 nejrychlejších
23:10 – 23:40 – Kvalifikace 6 nejrychlejších

Pondělí 23. 5.
18:00 – 20:00 – 8. trénink

Pátek 27. 5.
17:00 – 19:00 – 9. trénink (Carb Day)

Neděle 29. 5.
18:30 – Start závodu 106th Indianapolis 500

Zdroj: Původní článek redakce, úvodní foto: Penske Entertainment