PPG 375 – před závodem

Prvním oválovým závodem a celkově druhým podnikem pokračuje tento víkend sezona IndyCar Series. Už po 36. se představí na oválu v Texasu. Bude to také jediný oválový závod před Indy500, což je vítaná šance pro nováčky si tento typ tratě osahat.

V nové roli cestuje do Texasu Takuma Sató. Dvojnásobný vítěz Indy500 po 13 sezonách v IndyCar už nemá závodní sedačku na všechny podniky IndyCar, ale o místo se dělí, konkrétně s Marcusem Armstrongem, ve voze týmu Chip Ganassi Racing.

Pevná tradice závodů IndyCar v Texasu je spíše otázkou posledních necelých tří dekád. Poprvé se americké formule v tomto státě představily ve 40. letech. Předchůdkyně IndyCar, série pořádaná Americkou automobilovou asociací (AAA), zamířila v roce 1947 na závodiště Arlington Downs. To vzniklo už ve 20. letech, ale většinou se po něm proháněly koně. Šampionát v roce 1947 tam vyvrcholil, ty další pak až do roku 1950 začínaly.

Na superspeedway u Houstonu se nezávodilo ani 10 let

Následovala ale dlouhá pauza, kdy se fanoušci IndyCar z Texasu museli jezdit dívat na závody do jiných států, zejména na severu země. Na konci 60. let začaly vznikat v USA dva dvoumílové ovály ve tvaru písmene D. Jeden v Michiganu, druhý u města College Station v Texasu. Zatímco ten první funguje úspěšně dodnes, historie jeho texaského dvojčete je o poznání smutnější. Nový ovál sice brzy přilákal NASCAR i IndyCar. Společnost, která ovál v Texasu stavěla, ale krátce po jeho otevření zkrachovala.

Nicméně přesto si ve 2. polovině 70. let vydobyl pevnou pozici v kalendáři formulové série. První závod se zde jel v roce 1973, od roku 1976 do roku 1979 pak hostil okruh vždy dva závody v jedné sezoně. Ten další se už ale uspořádat nepovedlo. Přestože bylo okruhu jen něco přes 10 let, byl v tak špatném stavu, že závod musel být zrušen. Formule se sem už vrátily jen sporadicky v rámci soukromých testů. Například Jeff Andretti v Texasu v únoru 1993 zajel neoficiální rychlostní rekord, kdy kolo zajel s průměrnou rychlostí 377,4 km/h. V podobném režimu, jako místo pro testy či pro klubové závody sloužil okruh až do druhé poloviny předchozího desetiletí. V roce 2017 ale byl definitivně uzavřen a padlo rozhodnutí, že jej postupně nahradí domy.

Nový 1,5mílový ovál

To už ale dávno měli v Texase mnohem důstojnější náhradu. Nový 1,5 míle dlouhý ovál vznikl přímo v aglomeraci měst Dallas – Fort Worth. Otevřený byl v roce 1996 a od následující sezony je nedílnou součástí kalendáře IndyCar Series. Dostalo se mu čestného místa hned po Indy500, protože když v roce 1996 vznikla série Indy Racing League, která se oddělila od šampionátu CART, přišla o tradiční podnik v Milwaukee, který zůstal věrný původní sérii.

Ale to nestačilo. Závod byl od počátku velmi populární a hned v nadcházejícím roce tak přibyl do kalendáře ještě jeden na té samé trati a opět v exkluzivní roli, tentokrát coby finále sezony. Ten vydržel v kalendáři do roku 2004. O tradiční červnový termín pak podnik přišel před dvěma roky, nejprve se přesunul na květen a v Texasu se během jednoho víkendu jely dva závody, vloni se série vrátila k jednomu závodu, za to byl v kalendáři už 20. března.

Roli v tom hrají i změny v kalendáři NASCAR. Přelom března a dubna v Texasu patřil tradičně závodům stock cars, a to už od roku 1997. Okruh v roce 2005 získal v kalendáři druhý termín a to na začátku listopadu. Při dalších změnách po roce 2020 ale jarní závod v Texasu z kalendáře vypadl a tak jej promotér nahradil závody IndyCar.

Kluzká trať

Právě NASCAR ale nepřímo dokázal v posledních letech IndyCar v Texasu pořádně potrápit. Aby mu okruh lépe seděl, tak trať promotér v některých úsecích potírá speciální směsí syntetické pryskyřice známé pod obchodní značkou PJ1 TrackBite. Ta je nedílnou součástí povrchů tratí pro závody dragsterů, na oválech se ale používá mimo ideální závodní stopu, aby zvýšila přilnavost vozů a umožnila závodění bok po boku.

Jenže pro IndyCar má přesně opačný efekt, neboť jde o mnohem lehčí vozy s nižším přítlakem a s tvrdší směsí pneumatik, takže na takto „ošetřené“  části trati mají menší přilnavost, to piloty vede k tomu, aby se drželi co nejvíce v ideální stopě, mimo ní tak trať není pogumovaná a během závodu se na ní hromadí žmolky z pneumatik a další nečistoty. Když tam pak jezdec vyjede, vůz se prakticky stává neovladatelným.

Ostatně o tom, co „dokáže“ PJ1, se před pár lety přesvědčili piloti Formule 1 na Hockenheimringu, kde pro závody dragsterů byl takto ošetřen úsek, který sloužil zároveň jako úniková zóna 16. zatáčky okruhu. Na mokru se vozy staly prakticky neovladatelnými, když se na tento povrch dostaly, což na vlastní kůži pocítili třeba Carlos Sainz, Charles Leclerc či Nico Hülkenberg.

IndyCar se problém s PJ1 snaží vyřešit tak, že po kvalifikaci před závěrečným tréninkem vyhradí určitý čas zkušeným jezdcům, aby ve speciálním tréninku trať pogumovali. Za úkol mají jezdit omezenou rychlostí právě po PJ1. „Odměnou“ jim za to je extra sada pneumatik, kterou na tento speciální trénink dostanou k dispozici. Před časem také IndyCar pro závod v Texasu upravila aerodynamické komponenty vozu a piloti si mohou zvolit vyšší přítlak.

„Domácí“ závod pro O´Warda

Nejúspěšnějším jezdcem v Texasu je Scott Dixon. Oproti ostatním má trochu „konkurenční výhodu“, protože startoval hned ve 24 závodech IndyCar na této trati, pět z nich dokázal vyhrát. Jeho úspěchy přišly hlavně v posledních letech. K vítězství v roce 2008 přidal druhé v roce 2015, třetí v roce 2018 a pak se radoval ještě v letech 2020 a 2021. Z posledních šesti závodů jich Dixon vedl pět a v čele strávil 678 kol z celkových 1 404.

Předtím, než se v Texasu začalo takto dařit Dixonovi, byl nejúspěšnějším pilotem Hélio Castroneves, který má na kontě čtyři vítězství. Z aktivních jezdců mají po dvou vítězstvích také Josef Newgarden a Will Power a po jednom Ed Carpenter, Graham Rahal a Pato O´Ward.

Právě pro mexického závodníka je podnik na Texas Motor Speedway svým způsobem domácí. Jeho rodina totiž do Texasu přesídlila, když mu bylo 11 let. A tak o to vítězství v roce 2021 pro něj bylo ještě sladší, zvlášť, když to byl jeho první triumf v IndyCar.

Promotér závodu doufá, že se díky O´Wardovi podaří zastavit propad v prodeji lístků. To není jen fenomén spojený s IndyCar. Na závody NASCAR chodilo přes 110 tisíc diváků, tribuny postupně ale zejí prázdnotou, další a další místa postupně majitelé okruhu odstraňují a teď se hovoří o tom, že ideální kapacita je 75 tisíc míst. Pro IndyCar jen dobře, protože pokud na závod přijde 30 tisíc diváků, vypadá okruh děsivě prázdný.

Na roštu se tento víkend objeví 28 vozů, což je v Texasu je nejvíce od roku 2011, kdy jich bylo rovných 30. Šanci na vítězství má opět celá plejáda jezdců, ostatně nasadit si typický klobouk stetson a vystřelit na oslavu vítězství z coltů se zde podařilo už 23 různým pilotům.

Komu se to poštěstí letos, můžete v Česku a na Slovensku sledovat prostřednictvím placeného streamu poskytnutého přímo IndyCar na adrese IndyCarLive.com, kde najdete následně i záznam závodu. Oproti minulosti, kdy závod startoval ve večerních hodinách místního času, takže pro českého fanouška hluboko v noci, se začátek přesunul na přívětivější nedělní odpoledne, konkrétně na 18. hodinu.

Texas Motor Speedway

Délka trati: 1,5 míle
Délka závodu: 250 kol (375 mil)
První závod: 1997
Rekord okruhu: Charlie Kimball (Chip Ganassi Racing) – 0:23.2730 v roce 2017
Loňský vítěz: Josef Newgarden (Team Penske)
Loňské pole position: Felix Rosenqvist (Arrow McLaren SP) - 0:46.8906 (průměr za dvě letmá kola)

Časový harmonogram (SELČ)
Sobota 1. 4.
15:00 - 16:00 - 1. trénink
18:15 - 19:15 – Kvalifikace
19:45 - 21:30 - 2. trénink

Neděle 2. 4.
18:10 - Start závodu PPG 375

Zdroj: Původní článek redakce, úvodní foto: Penske Entertainment