Návrat do paddocku F1 je úžasná věc, ani jsem si to před příjezdem na Sakhir nedokázal představit. Až tam jsem si uvědomil, jak moc mi tenhle svět chyběl. Po šesti letech se opět potkáváte s těmi samými lidmi, osazenstvo se mění jen minimálně. Co je velmi milé, že vás poznávají kolegové! Ne každý si vybaví vaše jméno, ale tvář mají s F1 spojenou stále. Svět velkých cen je svým způsobem uzavřený, propadnout vášni jménem F1 je na celý život.

 

Na tomto místě bych měl asi podtrhnout roli Pavla Turka, který po deseti letech strávených v kolotoči závodů F1 má v celém paddocku spoustu přátel a známých a to hodně věcí usnadňuje nevídaným způsobem. Dělání rozhovorů, posezení s velkými postavami formule současné i té minulé je najednou tak přirozené. Možná si řeknete, že o tom to až tolik není, ale sedět s bývalými piloty F1 a v současnosti komentátory různých televizních stanic u jednoho stolu a třeba jen poslouchat jejich povídaní, je k nezaplacení.

 

Kvalifikace a závod samotný svým průběhem myslím předčila očekávání mnohých. Nový formát kvalifikace přinesl přesně to, co se od něho očekávalo – vzrušení. Sterilní kroužení jednotlivých jezdců je minulostí, konečně opět vstoupily do hry takové faktory jako je štěstí, náhoda a taktika. Diváci si určitě museli přijít na své. Trochu jsem se bál, že se jezdci budou pouze vymlouvat na to, že se jim pořád na trati někdo pletl a že to vlastně z jejich strany mohlo být mnohem lepší, ale až na drobné výjimky se tak nestalo a to je dobře. Postavili se k tomu chlapsky!

 

Ze závodu jsem měl největší obavy. Byť se to loni trochu zlepšilo, pořád mi přišlo, že F1 v napínavosti trochu pokulhává za ostatními závodními sériemi. Snad tomu letos bude konečně trochu jinak. Mnohem lépe se to komentuje! Jak závod probíhal a jak nakonec dopadl jste viděli sami a asi nemá cenu to znovu popisovat. Ze všech nejvíce mne překvapil debutující Nico Rosberg. Jeho vystupování na trati bylo naprosto suverénní a styl, jakým si počínal při předjíždění svých mnohem ostřílenějších soupeřů vůbec nenaznačoval, že jede svou první Velkou cenu. Docela mimo z toho byl i jeho otec Keke. Když jsme s ním po závodě mluvili, téměř nedokázal najít slova. Takový výsledek rozhodně nečekal.

 

Vlastně oba jezdci Williamsu udělali pěkný výsledek. Šesté a sedmé místo, oba vozy na bodech a především před BMW, to je býsledek jako hrom. Vlastně už jen McLaren měl oba své jezdce v bodované osmičce. Že by přece jen zvěsti o skvělém motoru Cosworth nelhaly? Řada odborníků považuje právě Williams za černého koně letošního šampionátu, tak se nechme překvapit.

 

Skvělý výkon předvedl Räikkonen. Po startu z posledního místa na startovním roštu dojel na „bedně“, klobouk dolů! Až jej konečně opustí smůla a bude startovat z předních řad, máme se na co těšit.

 

A největší zklamání? Bezpochyby Toyota. Ani tým ovšem nemá moc jasno, kde je chyba a vzhledem k tomu, že se další závod jede už tento víkend asi se nedá moc předpokládat, že jim to v Malajsii půjde o moc lépe. Jak ale znám zarputilost Japonců, rozhodně bych Toyotu ještě neodepisoval.

 

A jaká byla první GP z pohledu komentování? Musím přiznat, že jsem byl hodně nervózní, což pro mne samotného je po osmi letech komentování nejrůznějších závodů dosti zvláštní pocit. Bylo to také hodně cítit na sobotní kvalifikaci, která rozhodně nebyla podle mých představ. Dělal jsem chyby, bohužel jsem neměl do ucha team radio atd. Navíc jsem si po dlouhé době zvykal na množství informačních zdrojů. Ačkoli se to nezdá, máte toho ke sledování celkem dost – velký monitor s obrázkem, který sledují i diváci doma, pak monitor s časomírou a zprávami od ředitelství závodu, pro jistotu ještě live timing na internetu a pohled přímo ven na trať. Výtky, které se objevily v diskusních fórech byly ve většině případů oprávněné.

 

Závod už byl trochu o něčem jiném. Byli jsme na to dva, od rána jsem se snažil ještě připravit poslední věci, které by se daly při komentování použít. Strašně jsem se na závod těšil byl jsem na něj doslova nadržený! S Pavlem jsme věděli, jak ho chceme dělat a myslím, že se nám to i povedlo přesně tak. Komentovali jsme spolu vůbec poprvé! Pár opravdu miniaturních chybiček se tam objevilo, ale to asi nejde úplně odbourat. Mne takové chyby samozřejmě mrzí, ale některé reakce na ně mi přijdou nepřiměřené. Vytýká snad někdo Robertu Zárubovi, že v prvním okamžiku v tlačenici před brankou nepozná hokejistu? Přesně znám ten pocit, kdy sedíte s notebookem u televize, popíjíte kafíčko a kibicujete u závodu. Ale v té komentátorské budce je to trochu o něčem jiném. Tím se nechci nějak vymlouvat, ale věřte, že mne strašně štve, že vám nedám správnou informaci a vlastně vám dám důvod kritizovat. Není to pro mne samotného příjemný pocit.