IndyCar Series naposledy na brooklynském superoválu.

Pro ty, kteří sledují zaoceánskou formulovou scénu již delší dobu, nemůže být lepšího důkazu jejího současného smutného stavu, než je odchod formulových závodů z Michigan International Speedway. Od slavnostního otevření před 29 lety byly závody sérií USAC, CART/Indy Car a IRL korunou v programu MIS a zároveň klenoty v kalendářích jednotlivých sérií. 

Michigan International Speedway, jeden ze "superoválů" na území Spojených států, byl otevřen prvním závodem (monopostů, jak jinak )13. října 1968. Stavební práce práce přitom začaly jen o třináct měsíců dříve slavnostním výkopem 28. září 1967. Hlavním projektantem ambiciózního projektu se stal Charles Moneypenny, který předtím vyprojektoval i slavnou Daytona International Speedway. Není určitě bez zajímavosti, že součástí komplexu byl od začátku i klasický silniční okruh, který zasahoval kromě vnitřní části oválu i za jeho hranice. A jeho projektantem nebyl nikdo jiný, než Stirling Moss. Poslední závod na jeho vnitřní části se však jel v roce 1984, na externí části dokonce v roce 1973.  V současné době se však znovu uvažuje o jeho obnovení.

Prvním jezdcem, který proťal cílovou čáru pod šachovnicovým praporem se stal onoho 13. října Ronnie Bucknum a získal finanční odměnu, která byla tehdy druhou největší po Indy 500. Otec MIS, bohatý michiganský obchodník s pozemky Lawrence H. LoPatin, tak dal dráze do vínku pozici druhé nejdůležitější trati v zemi, soupeřící o toto místo po dlouhá léta se slavnou Daytonou. Jen o několik měsíců později se zde jel i první závod tehdejší NASCAR, ve kterém zvítězil legendární Cale Yarborough.

Od té doby byl závod na michiganském superoválu, dlouhém dvě míle (tedy 3.22 km), vždy jedním z vrcholů sezóny. Na "Walk of Champions" jsou navždy zachycena jména vítězů slavných závodů a najdeme tam jména Maria Andrettiho, Ricka Mearse, Emersona Fittipaldiho či Alessandra Zanardiho.

Vizionář LoPatin, který kromě MIS investoval i do dalších oválů například v Texasu či Kalifornii a založil American Raceways, Inc. (ARI) však příliš předběhl dobu a v roce 1971 ARI zbankrotovala. V roce 1973, za doby ropné krize, se však našel další člověk, který dokázal vidět dostatečně dopředu, Roger Penske. Komplex odkoupil a v následujících 28 letech dovedl znovu MIS na samotný vrchol americké závodní scény. V roce 1996 pak MIS posloužila jako vzor pro zcela novou trať stavěnou v Kalifornii ve Fontaně.

Memo Gidley a Cristiano da Matta za starých dobrých časů

Posledním majitelem areálu se stala společnost ISC, International Speedway Corporation, patřící Billu Francemu, zakladateli NASCAR. A zatímco rozštěpená formulová scéna přestala přitahovat diváky i sponzory, NASCAR začala v tvrdém konkurenčním boji o sponzorské peníze vytlačovat formulové série z míst, která byla po dlouhá léta se závody CART/Indy Car neodbytně spojena.

Když došlo v roce 1996 k definitivnímu odštěpení IRL a týmy CART byly v podstatě vykázány z INDY 500, nebylo jistě náhodou, že CART uspořádalo konkurenční podnik oproti Indy 500 právě v druhé největší baště formulových oválových závodů - v Michiganu. Závod s názvem America 500 byl však bohužel poznamenám úvodní hromadnou havárií v prvním kole závodu, pod kterou se podepsal především Adrian Fernandez. Poslední závod klasické éry CART se jel v Michiganu v roce 2001 a jeho vítězem se stal Patrick Carpentier. O rok později již s přechodem týmu Rogera Penskeho do IRL zamířila tamtéž i MIS, přestože ji v té době Penske již nevlastnil. A stejně jako na některých dalších tratích, pokračoval po příchodu IRL i další odliv diváků z tribun. Oficiálním důvodem za rozchodem MIS a IndyCar Series jsou termínové neshody. Je nesporné, že zařazení závodu na Belle Isle v nedalekém Detroitu, které mimochodem neprosadil nikdo jiný, než právě Roger Penske, nebylo od Tony George majitelům MIS nejlepším signálem. Nicméně lze jen těžko očekávat, že rána, kterou celá americká formulová scéna odchodem z Michiganu dostala, by někoho ze společnosti ISC, fakticky ovládané NASCAR, příliš bolela.

CART v Michiganu v roce 2001. Pozdější vítěz závodu Patrick Carpentier v souboji s Dariem Franchittim a Michelem Jourdainem Jr. Štíhlé a nízké (prostě sexy) Reinardy a Loly ve "superspeedway trimu" s křídly nastavenými pro minimální přítlak. Mohlo být něco krásnějšího?

IRL tamtéž v roce 2002: NE!!!

• Největší množství vítězství (3) nashromáždili Mario Andretti, Rick Mears a Bobby Rahal
• Absolutním králem kvalifikací je Rick Mears, který zde vybojoval neuvěřitelných 8 pole position
• Největší počet vozů se na start postavil v roce 1981 - bylo jich 37!
• Nejvíc odpadlíků bylo během závodu v roce 1981 - cíl nevidělo 27 vozů
• Největší počet změn ve vedení během závodu nastal v roce 1998 - 62

Velké fotografie: CCWS, LLC. / Allsport  a  Indycarmedia / USA LAT Photographic