Autor: Aleš Matouš, vítěz redaktorské soutěže ke zhodnocení první třetiny sezóny (před GP Evropy). Vítěz od nás obdrží knihu s tématikou historie formule 1.

 

Sezóna 2004 slibovala vyrovnanost sil, jakou poslední léta nepamatují. Hovořilo se o stagnaci týmu Ferrari, možné ztrátě motivace jejího jezdce č.1 a slabé formě pneumatik Bridgestone. McLaren začal testovat svůj nový monopost s velkým předstihem před ostatními a sliboval útok na titul. Williams postavil vůz, který konečně vypadá trochu jinak než zbytek startovního pole a psalo se o jeho rychlosti a stabilitě. Renault měl v plánu vyhrát tento rok několik velkých cen. Čekalo se, jak se s novou sezónou vypořádají bohaté, leč zatím nepříliš úspěšné týmy Toyoty a  Jaguaru a role černého koně se přisuzovala týmu BAR, který si přestupem k Michelinu měl výrazně pomoci. Předpokládal se vzestup týmu Sauber, kterému nahrálo nové pravidlo o výdrži motorů a Ferrari mu tudíž prodalo stejný typ, jaký používají letos i jeho jezdci.

 

Již první tréninky na zahajující velkou cenu Austrálie však ukázaly, že v rozdělení sil mnoho změn oproti loňské sezóně nenastane a že na absolutní špici bude kroužit monopost s odpovídajícím startovním číslem. Samotný závod tento trend jen potvrdil, stejně jako čtyři následující a Michaelův tradiční výskok před dekorováním na stupních vítězů začíná ztrácet punc bezprostřednosti. Tažení týmu Ferrari i nadále připomíná nadvládu někdejší hokejové Sborné, nejen stejnou barvou dresů.

 

Jedinou změnou se tak ukázala výměna výkonnostních pozic mezi týmy McLaren a BAR a zejména výkony Jensona Buttona, který má zřejmě od dob svého působení u Williamsu konečně k dispozici solidní materiál, byly příjemným osvěžením jinak monotónního průběhu závodů.

 

Přetrvávajícím problémem tak je atraktivita závodů formule 1. Určitě není hlavní závadou, že vždy vyhraje Schumacher, jedná-li se vůbec o problém. Vždyť takový souboj kolo na kolo, i když s opakujícím se vítězem, by také potěšil a možná i jemu přinesl ještě větší popularitu. Hlavní problém je to, že ani za ním se neděje skoro nic. Vozy krouží celý závod za sebou ve stále zvětšujících se odstupech a jediný rušivý element této uspávající podívané představují zastávky v depu.

 

Není divu, že i nadále se diskutovalo o dalších změnách, které by přinesly více vzruchu na závodní tratě a které se zatím míjely účinkem. Z těch starších vzpomeňme namátkou pneumatiky s dezénem, na vozech F1 působí poněkud konfekčně a kýžený efekt stejně nepřinesly, či změny v oblasti předních přítlačných ploch, nebo čerstvě od základu změněný způsob kvalifikace. Zvláště posledně zmiňovaná úprava, která loni občas zamíchala polem a přinesla v závodě nějaký ten předjížděcí manévr, se letos míjí účinkem.

 

Hodně se mluví o vysokých nákladech, dusících současnou formuli 1, ale o tom se mluví již od sedmdesátých let, kdy týmy zrychlily vývoj svých strojů více, než bylo před tím obvyklé. Již tehdy se točilo ve formuli 1 nejvíce peněz ze všech motoristických disciplin, používala se ve své době nejdražší dostupná technologie a zpochybňovala se smysluplnost tak vysokých nákladů. Přesto byla špička podstatně širší, než dnes.

 

Dramatičnosti nepřidává ani ne vždy vydařená režie TV přenosů, vždyť kolikrát jsme už museli sledovat osaměle kroužící vůz, či pit stop některého z outsiderů, zatímco jinde na trati se odehrával jeden z mála duelů, který byl posléze v lepším případě k dispozici v opakovaném záběru.

 

Svůj podíl mají na tomto stavu mají i jezdci, kteří svým způsobem jízdy často znemožňují předjetí a volí raději střet se soupeřem, než ústup ze svých, mnohdy již ztracených pozic, i komisaři, kteří tyto incidenty vyšetřují.

           

V každém případě bude cesta k vyšší atraktivnosti závodů zřejmě spletitější, než se předpokládalo a i přes nespornou snahu mnoha lidí, kteří mají dostatek motivace, zkušeností i soudnosti tohoto dosáhnout se věc zatím nedaří. V této souvislosti mi to nedá nezmínit názor, který před mnoha lety vyslovil Gilles Villeneuve při otázce, jak si on představuje ideální závodění. Jeho odpověď tehdy (éra wing carů) zněla:

 

„Velký výkon motoru a minimální aerodynamický přítlak.“

 

 Nedokážu posoudit, jestli by tento návrat ke kořenům byl lékem na současné strasti, nicméně soudím, že tento bojovný, ale hlavně fair jezdec třídy par excellence věděl o čem mluví.

Ale třeba je vše jinak. Ve formuli 1 je možné vše, dokonce i to, že veškerá dosavadní šeď byla jen náhoda a další průběh sezóny bude dramatičtější.

 

Na závěr bych si dovolil malou glosu. Michael Schumacher údajně okomentoval svůj monacký incident s Montoyou mimo jiné i slovy:

 

„Jak vy říkáte v angličtině – shit happens – a to se dnes stalo“.

 

Dle mého se o moc více nepřihodilo v průběhu prvních pěti závodů. Ten v Monacu snad byl blýskáním se na lepší časy. Já osobně bych si to určitě moc přál.