Po každé sezóně následuje bilancování. To trochu více filosofické si necháme na pozdější dobu a teď se zaměříme na exaktní vědu – na čísla. Zrekapitulujeme si, jak dopadlo pořadí letošní IZOD IndyCar Series.

Letos se v šampionátu představilo 42 jezdců. Dva (A. J. Foyt IV. a Jacques Lazier) neodstartovali do žádného závodu, protože se ukázali jen v Indianapolis a nekvalifikovali se. Jen tři jezdci se představili v právě jednom závodě. Townsend Bell a Bruno Junqueira startovali pouze v Indianapolis. Roger Yasukawa v japonském Motegi.

21 jezdců startovalo ve všech sedmnácti závodech letošní sezóny, ale jen tři jezdci dokázali všech 17 závodů dokončit. Jmenovitě to byli Dario Franchitti (byť v Iowě měl ztrátu několik kol kvůli poruše převodovky), Tony Kanaan a Danica Patrick, ta drží absolutní rekord v počtu závodů v řadě, které odjela bez odstoupení ze závodu, naposledy vypadla v prvním závodě loňské sezóny po kolizi s Raphaelem Matosem. V řadě tedy dokončila 33 závodů.

Nejmladším jezdcem ve startovním poli byl Sebastian Saavedra narozený 2. června 1990. Při debutu v Indy500 mu bylo 19 let. Je také prvním závodníkem, který se narodil v 90. letech 20. století a startoval v Indianapolis. Naopak nejstarším jezdcem byl Davey Hamilton narozený 13. června 1962. Když startoval letos v Chicagu, bylo mu už přes 48 let. Hamilton je jediným jezdcem, který byl v roce 1996 na startu prvního závodu pod hlavičkou Indy Racing League. Paul Tracy a John Andretti tou dobou závodili v CART.

Týmů se letos představilo 17. HVM Racing je jedinou stájí, která nastoupila do všech závodů a během sezóny nasadila pouze jednoho jezdce. Sam Schmidt Motorsports, Bryan Herta Autosport a Rahal Letterman Racing se objevily jen v Indianapolis. Naopak nejvíce jezdců se vystřídalo u Dreyer & Reinbold Racing – 7 (Wilson, Beatriz, Scheckter, Conway, Rahal, Tracy a Hildebrand). Tato čtveřice využívala postupně čtyři vozy 22 - Wilson, 23 - Ana Beatriz a Scheckter, 24 – Conway, Rahal, Scheckter, Tracy, Hildebrand a Beatriz, 25 – Beatriz. Conquest Racing a Andretti Autosport využili šest jezdců. Conquest Racing si k tomu vystačil se dvěma startovními čísly.

Čtyři jezdci jeli během sezóny za více jak jednu stáj. Rahal dokonce za čtyři. Sezónu začal u Sarah Fisher Racing (tři závody), v Indianapolis jel za Rahal-Letterman Racing, v Iowě nahradil u Dreyer & Reinbold zraněného Conwaye, šestkrát startoval za Newman/Haas Racing a mezi tím se na jeden závod (Kentucky) vrátil k Sarah Fisher Racing. Za více týmů závodili i Tracy (3x za KV Racing, počítáme-li i nekvalifikování se v Indianapolis, 3x Dreyer & Reinbold Racing), Scheckter (4x za Dreyer & Reinbold Racing a 2x za Conquest Racing) a Saavedra (po jednom startu za Bryan Herta Autosport a Conquest Racing)

Nejlepší bilanci z jezdců, kteří nestartovali pravidelně, má Graham Rahal. Dvanáct absolvovaných závodů mu stačilo k tomu, aby se v závěrečném pořadí dostal před dva jezdce, kteří startovali ve všech závodech (Sato a Duno, ale ta se nekvalifikovala v Indianapolis) a jednoho, který startoval ve všech kromě prvních dvou (Baguette).

Milka Duno má nejhorší bilanci z jezdců, kteří startovali ve všech závodech. Je na 23. místě. Ale absolutně nejhorší skóre si připsal Jay Howard. Představil se letos pětkrát. Z toho v Indianapolis se nekvalifikoval a zbylé čtyři závody nedokončil.

Vyhrát závod letos dokázalo sedm jezdců ze tří týmů. Nejvíce vítězství má na svém kontě vicemistr Will Power – radoval se pětkrát. Franchitti, Dixon a Castroneves vyhráli tři závody. Briscoe, Kanaan a Hunter-Reay po jednom. Po loňském půstu se z vítězství radoval jak americký jezdec (Hunter-Reay v Long Beach), tak stáj Andretti Autosport (Hunter-Reay v Long Beach a Kanaan v Iowě).

Čtrnáct různých jezdců se postavilo na stupně vítězů. Kromě sedmi vítězů stáli na pódiu i Andretti (třikrát třetí), Wheldon (dvakrát druhý a jednou třetí), Patrick (dvě druhá místa), Wilson (také dvakrát druhý), Meira a Viso (jedno třetí místo) a Carpenter (2. místo v Kentucky), který je jediný pilot nestartující ve všech závodech, který stál na stupních vítězů.

Carpenter je také jediným nepravidelně startujícím jezdcem, který si vyjel pole position (opět v Kentucky). Z prvního místa letos startovalo šest jezdců. Nejvícekrát Power – osmkrát, Briscoe vyhrál tři kvalifikace, Castroneves s Franchittim dvě a Carpenter s Wilsonem jednu. Power se tak s osmi pole position zapsal do historických tabulek.

Power zajel i nejvíce nejrychlejších kol – povedlo se mu to v Sao Paulu, Indianapolis, Watkins Glen a Torontu (4x krát), Hunter-Reay byl nejrychlejší třikrát, Dixon dvakrát a jednou se to povedlo Visovi, Wilsonov, Kanaanovi, Franchittimu, Briscoeovi, Hildebrandovi, Castronevesovi a Andrettimu.

Dva bonusové body za vedení největšího počtu kol v závodě sebrali shodně čtyřikrát Power a Franchitti. Briscoe vedl nejvíce kol ve dvou závodech, Andretit, Hunter-Reay, Dixon, Wilson, Tagliani, Wheldon a Castroneves v jednom.

Celkové pořadí

Letos do IndyCar přišla silná skupina nováčků. Nováčků se představilo celkem 11, ale jen tři (Lloyd, De Silvestro a Sato) startovali ve všech závodech. Pro titul toho nejlepšího si dojel Alex Lloyd, je zároveň nováčkem, který se v průběhu sezóny v závodě umístil na nejvyšší příčce – byl čtvrtý v Indianapolis. Lloyd ale v minulosti v Indianapolis již dvakrát startoval.

Takuma Sato zase z nováčků startoval z nejlepší pozice – byl v Ohiu v kvalifikaci druhý. Simona de Silvestro vedla závod, a to hned svůj první v Sao Paulu.

Beatriz, Saavedra, Carroll, Hildebrand a Dracone by si měli status nováčka přenést i do dalšího ročníku.

Letos byly zavedeny dva dílčí šampionáty. Trofej pro nejlepšího pilota na přírodních a městských okruzích propůjčil jméno Mario Andretti. Po závodě v Sonomě to byl právě Andretti, kdo trofej předával. O příjemci nemohlo být pochyb. Will Power si její zisk zajistil v podstatě dva závody dopředu.

Na okruzích odkroužili jezdci celkem 736 kol. Všechny dokončili Power, Franchitti a Dixon. Power vedl nejvíce kol – 319. Vedl všech devět závodů na okruzích a ve všech devíti se umístil v top 5.

Z nováčků byla na okruzích nejlepší Simona de Silvestro. V pořadí ji patří šestnácté místo, vedla čtyři kola v úvodním závodě v Sao Paulu

 

Oválový šampionát A. J. Foyta

Druhý dílčí šampionát byl rozhodnut před dvěma týdny v japonském Motegi. O trofej bojovali Franchitti a Castroneves, ale Skotský pilot měl v čele velký náskok. Ani vítězství nestačilo Castronevesovi k zisku trofeje.

Mezi nováčky byl tentokrát nejlepší Alex Lloyd, jedenácté místo je i pro tým Dale Coyne Racing bezesporu úspěchem.