Ford GT GT3.

Ford měl být ve světovém mistrovství zastupován týmem Belgian Racing, pravděpodobně s vozem třídy GT1. Jenže říjnové odvolání účasti bylo zřejmě reakcí na vyřazení GT1 ze hry. Od té doby neměla americká značka na roštu zastoupení. To se překvapivě změnilo až při zveřejnění startovní listiny pořadatelem 12. března. Doplňující informací bylo jméno provozujícího týmu Sunred, jež bude pravděpodobně jezdit v barvách a pod názvem neuvedeného indického partnera.

75410

Foto: Martin Ševčík

Belgian Racing plánoval letos používat tyto vozy. V polovině října učinil majitel týmu zdánlivě překvapivé rozhodnutí. Rozhodl se letos nepokračovat v MS a raději se soustředit na zisk titulu v Blancpain Endurance Series. Krátce nato byly zveřejněny návrhy, které by znemožňovaly účast vozů třídy GT1, což poskytlo vysvětlení pro náhlou změnu plánů.

Oživení legendy

Původně byl Ford GT (později přejmenovaný na GT40 podle výšky v palcích) navržen pro závody. Hlavním cílem byly vytrvalostní podniky, zvláště 24 hodin v Le Mans. Tuto roli splnil v tomto věhlasném závodě, kde v letech 1966-1969 převzal vládu od dlouhodoběji úspěšného Ferrari. Jeho výroba trvala pouze pět let od roku 1964, nicméně po jejím skončení bylo vytvořeno několik stavebnic anebo napodobenin prostřednictvím řady výrobců.

GT40 nedal spát návrhářům Fordu a v roce 1995 byl představen prototyp GT90. Svůj vzor připomínal pouze v náznacích, byl pojat velmi nadčasově. Opakem byla další studie z roku 2002, která především povyrostla, ale charakteristické linie GT40 zůstaly zachovány zpravidla bez větších změn. Úspěch vozu vystaveného na detroitském autosalonu přiměl vedení Fordu k rozhodnutí vyrobit i nové vydání legendy. Výroba 4 038 kusů proběhla v letech 2005 a 2006 ve Wixomu ve státě Michigan.

Zajímavostí bylo zvažování o pojmenování nového vozu. Paradoxně nešel použít dřívější název, který je ve vlastnictví britské společnosti Safir Engineering, jednoho z výrobců replik původního Fordu. Jednaní o jméně mezi Fordem a Safirem byla neúspěšná. Navíc novinka byla o 3 palce vyšší, což vedlo k úvahám o použití názvu GT43.

81495

Foto: Tomáš Krejčík 

Linie nového vozu konstruktéři upravili pouze mírně, avšak u dalších částí se již projevilo bezmála čtyřicet let vývoje automobilového odvětví. Ocelové šasi (kvůli těžkému motoru) již mohlo být nahrazeno hliníkovým rámem. Karosérii z 60.let minulého století vládl laminát, v 21. století jeho roli převzal hliník vyrobený superplastickým tvarováním.

Beze změny je uložení motoru podélně před poháněnou zadní nápravou a koncepce vidlicového osmiválce. To neplatí pro materiál, z něhož je vyroben blok motoru, když místo litiny je použit hliník. Jiný je i ventilový rozvod DOHC místo překonaného OHV a počet ventilů ve válci, čtyři místo dvou. Objem nového přeplňovaného motoru je 5,4 litru (místo 4,7 litru), výkon vzrostl z 298 kW (400 koní) na 410 kW (550 koní).

Větší výkon je potřeba k rozhýbání 1 538 kg těžkého vozu až na 330 km/h. GT40 působí s 907 kg jako lehká váha, maximem v hodnotě 315 km/h by se však zahanbit nenechal. GT přibral nejen na váze, ale také povyrostl do délky 4,463 metru (4,178 u GT40), šířky 1,953 m (1,778m) a výšky 1,125 m (1,030m). Rozvor vzrostl z 2,413 na 2,71 metru.

96128

Foto: Tomáš Krejčík 

Proporce nového fordu se sice zvětšily ve všech rozměrech, nicméně typické rysy doznaly jen drobných změn. Vůz zaujme rozlehlou kapotou s dvěma výdechy chladičů vody a jedním vstupem pod částí čelního okna. Neobvyklé jsou dveře, které výrazně zasahují do střechy tohoto nízkého vozu. Za dveřmi jsou umístěny vstupy sání motoru a chlazení.

Díky nízkému profilu vozu střecha klesá pozvolna k zádi s výraznou odtrhovou hranou. Záď nejvíce připomíná verzi Mk.III původního modelu s koncovým světlem sdruženým do jednoho dílu místo dvojice nad sebou umístěných světel u závodních typů. Nový je nárazník z něhož ústí koncovky výfuků, u závodních speciálů byly umístěny uprostřed zádi. Velkou plochu zabírají mřížkou zakryté otvory pro odvod vzduchu z motorové části.

Dílo zapálených Švýcarů

Účinkování nové generace vozu začalo v zemi vycházejícího slunce v seriálu Super GT, kde byly první vozy nasazeny v letech 2006 a 2007. V roce 2008 se fordy účastnily ve třídě GT2 v šampionátu ALMS.

O největší rozšíření v Evropě se postarala švýcarská firma Matech Concepts, která pro svou stáj přestavěla trojici fordů GT podle pravidel GT3. Vozy se v evropském mistrovství objevily poprvé v roce 2007, o rok později stáj Matech triumfovala v týmovém hodnocení šampionátu. Následující rok se pustila i do přestavby vozů podle předpisů pro GT1.

K náhlému konci došlo loni v únoru, když zakladatel a majitel společnosti Martin Bartek předčasně zesnul. Delší dobu se již nevyskytují zmínky o firmě Matech Concepts a nyní ani o týmu Matech Competition. Servisem vozů byla loni pověřena německá společnost Lambda Performance, jíž posílil Thomas Mutsch z Matechu.

Hliníkové šasi a lichoběžníkové nápravy připevněné kulovými čepy byly zachovány. Ocelové kotouče brzd mají vpředu průměr 380 mm, vzadu 355 mm. Přední třmeny jsou šestipístkové, zadní čtyřpístkové.

Ve voze je použita jiná pohonná jednotka z řady Modular, která bývá ve své závodní verzi známa pod jménem Cammer. Nepřeplňovaný vidlicový osmiválec s objemem 4 992 cm3 poskytuje výkon 410 kW (při 7 600 ot./min) a kroutící moment je 600 Nm (při 6 000 ot./min). Převodovka je sekvenční šestistupňová od firmy Hewland.

96123

Foto: Tomáš Krejčík 

Délka vozu je 4 644 mm, šířka 1 956 mm a výška pouze 1 041 mm. Rozvor náprav je naopak až 2 710 mm. Uváděná suchá váha se pohybuje v rozmezí 1 160-1 200 kg. Matech za vůz požadoval částku od 329 500 euro.

Tímto dílem letošní představení techniky končí. Již na něj navazovalo pokračující představování stájí a je připravován i článek o změnách pravidel.

Zdroj: Wikipedia, Ultimate Car Page, Matech Concepts, Super Cars, GT3, Lambda Performance, Marc VDS Racing, Endurance-info, Formule