Přehled výrobců a jejich modelů – Ford.

Dnešní díl bude opět věnován jedinému výrobci. Nejedná se o nikoho jiného, než o zámořského rivala Italů v závodech gétéček.

V GT3 osud americké značky závisel spíše na činorodosti Evropanů, kdy se Ford prosadil především v první polovině období. O zastoupení značky s modrým oválem ve znaku a související úspěchy se tehdy významně přičinil švýcarský Matech. Náhlá smrt majitele Martina Barteka v dubnu 2011 s brzkým koncem jeho společnosti měla zásadní dopad na další rozšíření fordů v poli.

10. Ford

Racing Mustang FR500C GT (010)

172656

Foto: DPPI

Produkt fordu může být dle svých vlastností a vzezření považován za sportovní vůz, ale v Americe má tato více rozšířená konstrukce samostatnou třídu. Takzvané pony cars, sportovně vzhlížející verze využívající dostupnou techniku rodinných vozů. Svůj sportovní charakter mnohdy podtrhují nejen dlouhou kapotou, dvoudveřovou karoserií, ale i zvolna svažující se střechou s výklopnou stěnou skrývající kufr (fastback).

Cesta prvního počinu značky Ford do třídy GT3 byla velmi trnitá. Americký výrobce se prostřednictvím spřízněné kanadské společnosti Multimatic začal zajímat o nově založenou kategorii již během roku 2006. Na podnět výrobce však dostal přednost vývoj vozu pro vlastní pohárovou sérii. Z jejího uskutečnění nakonec sešlo, takže počátkem roku 2007 se naplno rozběhly přípravy pro vstup do GT3.

Základní, přitom vyšlechtěná verze FR500C (Boy Racer), byla podrobena dalším úpravám. Dospělejší vůz, přezdívaný Man Racer, byl vybaven širšími koly (11 palců vpředu a 12 vzadu místo 10palcových na obou nápravách). Méně obvyklá konstrukce zadní pevné nápravy však zůstala zachována.

Výrazné změny čekal brzdový systém z produkce firmy PFC. Vpředu původní čtyřpístkové třmeny Brembo obepínající 355 milimetrové kotouče nahradily šestipístkové třmeny a kotouče o průměru 378 mm. Vzadu sériové jednopístkové vzadu nahradila kombinace čtyřpístkových třmenů a kotoučů s průměrem 330 mm.

Vzrůst výkonu pětilitrového vidlicového osmiválce upraveného firmou Roush/Yates ze 400 na 550 koní byl úctyhodný, na poměry GT3 se jednalo o běžnou hodnotu. Jenže navzdory snížení hmotnosti po nahrazení původních dveří a kapoty díly z karbonu, vůz vážil stále nevyhovujících 1 380 kg. K odtučňovací kůře bylo přistoupeno dodatečně, takže v Torontu vyrobené díly byly dopraveny do Anglie, kde probíhal vývoj.

Není divu, že při únorovém testu v Monze byl vůz na pomalý a dlouhé rovinky italského autodromu se pro jeho jezdce staly utrpením. Na techniky čekala spousta práce při úpravách motoru, ale také na zlepšení aerodynamické i mechanické přilnavosti.

Zatímco dvoupatrové zadní křídlo nepomohlo, zvětšení spliteru, širší rozchod vzadu a osazení větších kol ano. I když další zkoušky ukázaly zlepšení, stále nebylo hotovo. Následovalo zvětšení rozchodu i vpředu. Ochranná klec byla přizpůsobena přísnějším požadavků FIA a původní 82litrová nádrž byla nahrazena stolitrovou z produkce firmy ATL.

Úleva po úspěšném završení testů v Dijonu, které byly potřebné v pokračování schvalovacího procesu, byla krátkodobá. Během dvou týdnů bylo potřeba upravit další dva vozy, jenž se však zpozdily kvůli potížím letadla při dopravě přes Atlantik. Na startu v Silverstone se tak objevily vozy, které byly upraveny dodatečně.

V říjnu 2007 pověřil Ford zastupováním americké značky v Evropě společnost Matech Concepts. Švýcaři si totiž v témže roce získali uznání po úpravě jiného modelu s modrým oválem ve znaku, Fordu GT. Ani následné úsilí švýcarských inženýrů nedokázalo zlepšit konkurenceschopnost a tak zůstalo jen u nenaplněných očekávání.

Detaily o ceně a počtu vyrobených kusů nejsou známy, minimálně byly postaveny tři vozy.

GT GT3 (011)

GT (016)

172671

Foto: Markus Berns

S pomocí německé pobočky Fordu a sportovní divize firmy Bosch se v čerstvě založené firmě Matech Concepts pustili v roce 2007 do vývoje verze pro GT3. Původně americký výrobce s nasazením tohoto modelu do závodů nepočítal, Švýcaři byli naštěstí jiného názoru.

Pod zadním krytem burácel nejprve přeplňovaný osmiválec o objemu 5,4 litru, jenž byl osazen i v silniční verzi. V roce 2010 byl nahrazen pětilitrovým agregátem z řady Modular, který je ve své závodní verzi znám pod jménem Cammer. Pouhých 1 041 mm vysoký vůz navíc vynikal nízkou hmotností, která dle varianty nepřesahovala hranici 1,2 tuny.

Při testech v Adrii s ním docílil Christophe Bouchut druhého nejrychlejšího času (na použitých pneumatikách). Francouzský pilot, jenž byl FIA pověřen zkouškami vozů kvůli zajištění časů a postřehů při vyrovnání výkonnosti, byl unesen rychlostí a ovladatelností vozu. Ohromila jej i možnost rychlých oprav a přizpůsobení kokpitu potřebám pilota. Díky dobré přístupnosti a propracované konstrukci zvládli požadované úkony mechanici v jednotkách vteřin místo běžných minut!

Celkem bylo v dílnách Matechu upraveno 18 vozů, za jejichž vlastnictví požadovali Švýcaři minimálně 329 500 euro.

172666

Foto: Tomáš Krejčík

Po Matechu se v roce 2011 ujal osiřelého Fordu GT německý úpravce Lambda Performance. Firma z Wiesbadenu připravila o dva roky později k padesátému výročí vzniku rozsáhlou modernizaci.

Verze z dílen německého úpravce se vyznačuje širšími předními blatníky s výdechy u dveří, dodatečnými vstupy k motoru, mohutnějším zadním nárazníkem více skrývajícím difuzor a odlišným zadním křídlem. Změny se dotkly také částí pod přepracovanou karosérií.

Při volbě pohonné jednotky se Němci inspirovali u Mustangu VDS a také zvolili Cammer 5,3 litru místo tři roky používané pětilitrové verze. Odlišný byl také dodavatel převodovky, když původní Hewland nahradil XTrac. Přepracován byl i brzdový systém, zavěšení, tuhost šasi byla zvýšena.

Přestože tým úpravce v témže roce připojil k dosavadním dvěma triumfům v německém mistrovství další tři vítězství, k útoku na čelní příčky v klasifikaci to nestačilo. Největší úspěchy tak vůz dosáhl především v první dekádě 21. století.: v 2008 titul pro nejlepší tým v ME GT3 (Matech) a triumfy Stumpfa a Brita v brazilském mistrovství v letech 2010 a 2011.

Mustang VDS GT3 (027)

172676

Foto: DPPI/Frederic Le Floc

V roce 2010 dostal Mustang druhou šanci na ukázání potenciálu. Belgická stáj Marca Van der Stratena ve spolupráci s Multimaticem připravila důkladně přepracovaný vůz. Belgičané nezatíženi svazujícími tradicemi se nebáli ani nahrazení zadní pevné nápravy lichoběžníkovou konstrukcí.

Matechem používaný pětilitrový motor nazývaný Cammer byl nahrazen jeho objemnější variantou 5,3 litru. Zároveň byl zkrácen výfukový systém, když vyústění výfuků bylo přemístěno ze zádi do prahů před zadní kola. Naopak převodovka putovala dozadu kvůli docílení lepšího rozložení váhy.

Prakticky všechny díly karoserie se dočkaly pozornosti specialistů na aerodynamiku. Přestože bylo přemístěno uchycení z konce víka kufru doprostřed, stal se tento typ s délkou 5 040 milimetrů nejdelší GT3. Slabinou zůstala pouze hmotnost, kterou se podařilo snížit pouze na 1 350 kg.

V plánu byla přestavba a nasazení dvou vozů, nakonec zůstalo u jednoho vyrobeného exempláře.

Po prvním slibném výsledku v evropském mistrovství v podání rychlého Maxime Martina, který skončil v Jaramě třetí v kvalifikaci, však přišlo rozčarování. Po technické přejímce byly dosažené časy odebrány, protože použité stabilizátory neodpovídaly nedávno schváleným. Po dalších nepravidelných startech v ME GT3, byl vůz příležitostně nasazen ve vytrvalostních závodech, mj. v 24 hodin ve Spa v roce 2011.

Zdroj: SRO, Ultimate Car Page, Racing Sports Cars, Autoevolution, Racecar Engineering, Matech, Marc VDS, Lambda Performance, Racecar Direct, Wikipedia, Formule