Nejbrutálnější sezona v historii.

Dnes už si skoro neuvědomujeme, jak nebezpečné můžou automobilové závody opravdu být. Ale pohled do minulosti jednoznačně ukazuje, že závodní jezdci v dřívějších érách skutečně koketovali se smrtí prakticky každý víkend a v nemalém ohrožení života byli i diváci a pořadatelé.

Sezona automobilových závodů začala v roce 1955 velkou cenou Argentiny už 16 ledna. V letním žáru se rtuť teploměru vyšplhala až na 40˚C ve stínu a po třech hodinách za možná nejtvrdších podmínek v historii šampionátu byl závod s kulisou vyčerpaných pilotů a rozbitých monopostů konečně odmávnut.

Další mistrovský závod v Monaku se také neobešel bez dramatu, když Alberto Ascari udělal chybu při výjezdu z tunelu a jeho Lancia sklouzla skrze provizorní bariéry přímo do středozemního moře! V době, kdy piloti nebývali připoutáni bezpečnostními pásy, byl trochu pohmožděný šampion schopen prostě doplavat k jednomu ze člunů zakotvených v přístavu. Přes tento poněkud bombastický úvod probíhala ale sezona Formule 1 bez vážnějších zranění.

To vše se změnilo o čtyři dny později, když Ascari v Monze navštívil svého kolegu a přítele Eugenio Castellottiho. Castellotti v té době testoval nový Ferrariho prototyp SporsCar a Ascari se rozhodl zajet si na zkoušku pár kol. Půjčil si od Castellottiho helmu a vyrazil na trať. Ti, kteří Ascariho znali byli později tímto jeho rozhodnutím doslova šokováni. Bylo všeobecně známo, že Ascari byl chronicky pověrčivý a nikdy neusedl do závodního vozu bez své vlastní bleděmodré přilby a komplexu dalších rituálů. Každopádně po dvou kolech Ascari těžce havaroval a zemřel při převozu do nemocnice.

Příčina havárie nebyla nikdy objasněna a teorie se pohybují od náhlé nevolnosti, kterou Ascari mohl být postižen v důsledku havárie v Monaku, až po možnost, že mu v kritickém okamžiku mohla zastínit pohled plápolající kravata... Ascari totiž svou poslední jízdu absolvoval v módním obleku. Nejblíže pravdě ale mohl být Mike Hawthorn, který byl v té době také zapojen do testování vozů Ferrari a podle jehož názoru byl Ascariho vůz experimentálně vybaven příliš širokými pneumatikami, které se mohly při vysoké rychlosti rolovat.

Mezitím za oceánem nebylo o nic veseleji, spíše naopak. Během první poloviny května přišli o život dva z nejlepších americkýc závodníků té doby, když nejdříve Mike Nazaruk těžce havaroval v závodě SprintCar v Pennsylvánii a Manuel Ayulo zahynul při tréningu na Indy 500.

Za dalších pár dnů Bill Vukovich, vítěz dvou předešlých závodů Indy 500, si zdálo se suverénně jel v Indianapolis pro další triumf, když v 57 kole těsně před ním došlo ke kolizi tří pomalejších vozů na zadní rovince oválu. Vukovich narazil do jednoho z nich a jeho vlastní vůz v sérii kotrmelců přeletěl přes svodidla, kde převrácený koly vzhůru vybuchnul. Ed Elisian jako jediný zastavil a pokoušel se hořící monopost převrátit...scéna ne nepodobná tomu, když se David Purley marně snažil zachránit svého přítele Roger Williamsona při velké ceně Holandska o 18 let později. Protože v padesátých letech byla Indy 500 součástí šampionátu Formule 1, stal se Vukovich prvním pilotem, který se zabil v mistrovském závodě F-1.

Smrtelná havárie několika automobilových závodníků nebyla ovšem v té době nijak šokující událostí. To, k čemu došlo v Le Mans o další dva týdny později ale doslova otřáslo celým světem. Na konci 35 kola došlo před startovní rovinkou ke kolizi tří vozů. Mike Hawthorn s vozem Jaguar předjížděl o kolo Austin-Healey Lance Macklina zrovna v okamžiku, kdy se zároveň rozhodl jet do depa. Jeho manévr se tím pádem stal poněkud krkolomným a Macklin byl nucen prudce brzdit, což způsobilo, že do jeho vozu ve vysoké rychlosti narazil Mercedes-Benz, který řídil Pierre Lévegh. Těsně za Léveghem byl další Mercedes-Benz Juan Manuel Fangia, který naštěstí byl schopen se všem vyhnout a projet...čímž zároveň převzal vedoucí pozici od Hawthorna.

Lévegh ale dopadl mnohem hůře. Jeho vůz byl kataputován do vzduchu, vysoko nad postranní bariéry a dopadl do prostoru před diváckou tribunu. Lévegh byl vymrštěn ze sedadla a na místě usmrcen, zatímco vůz byl doslova roztrhán na kusy, které vletěly mezi diváky jako šrapnely. Nevyhnutelně došlo i k výbuchu benzinové nádrže a když na místo dorazila požární jednotka, začala trosky hasit vodou, což ale kvůli vysokému obsahu magnesia použitého při výrobě většiny komponentů plamenům jenom přidalo na intenzitě.

Závod nebyl zastaven, pořadatelé se obávali, že náhlý exodus diváků by znemožnil plynulý převoz zraněných do okolních nemocnic. Celý masakr si vyžádal nejméně 84 životů a dalších zhruba 120 lidí bylo s různými zraněními převezeno do nemocnice. Kromě Lévegha byly všechny ostatní oběti z řad diváků. Na trati se Mercedes-Benz dvojice pilotů Fangio/Stirling Moss nadále držel v čele závodu, ale mimořádná schůze vedení firmy Daimler-Benz ve Stuttgartu po několika hodinách vedla k rozhodnutí stáhnout všechny vozy ze závodu. Tím pádem vyhrál Jaguar dvojice Hawthorn/Ivor Bueb. Oficiální vyšetřováni později zprostilo všechny zúčastněné viny, ale v zákulisí měli mnozí pocit, že Hawthornův zbrklý manévr byl hlavní příčinou celé katastrofy. Dřívější kamarádi Hawthorn a Macklin se dokonce stali trpkými nepřáteli.

Popularita automobilových závodů téměř okamžitě klesla pod bod mrazu a plánované velké ceny Francie, Německa, Španělska, a Švýcarska byly zrušeny, což samozřejmě drasticky okleštilo průběh mistrovství světa Formule 1. Švýcarští politikové dokonce prosadili permanentní zákaz závodů na jejich území, který trvá dodnes. V USA American Automobile Association odstoupila od pořádání automobilových závodů, což majitele oválu v Indianapolis donutilo narychlo založit United States Auto Club. Sezona vozů SportsCar byla na podzim ukončena dalšími dvěma závody a Mercedes-Benz vyhrál mistrovský titul. Jak Daimler-Benz tak Jaguar se ale po sezoně ze závodních okruhů stáhli a trvalo další tři desetiletí, než jsme tyto legendární značky mohli v Le Mans vidět znovu.

O 15 let dříve než tuto roli zpopularizoval Jackie Stewart se Léveghův spolujezdec John Fitch stal aktivním mluvčím za zvýšení bezpečnosti závodních automobilů a okruhů. Přes to všechno, pořádání automobilových závodů pokračovalo a zhruba měsíc po Le Mans přišli o život Angličan Donald Beauman v závodě Formule 2 v Irsku a Američan Jerry Hoyt, který se zabil při závodě kategorie SprintCar v Oklahoma City. Ani to však ještě nebyl úplný konec, protože začátkem listopadu na samém konci sezony v Arizoně smrtelně havaroval s vozem kategorie Midget další americký pilot Jack McGrath.

Až do doby před zhruba 30 lety umírali závodní jezdci za volanty svých vozidel doslova po tuctech. Ať to dnes může znít jakkoli, v dřívějších dobách se ale s takovými nehodami víceméně počítalo a v tomto směru nebyl rok 1955 zvláště vyjímečný. Události v Le Mans ale vše posunuly do zcela jiné dimenze a sezona 1955 bezesporu byla tou nejbrutálnější v historii automobilových závodů.

1439

1440