Kde se stala chyba?

Mezi fanoušky i odborníky vesměs převládá názor, že Moss se nikdy nestal mistrem světa Formule 1 především kvůli vlastní galantnosti a smyslu pro fair play. Tento názor pramení z gesta, které učinil 24 srpna 1958 v Portugalsku.

Moss toho odpoledne vyhrál tamní velkou cenu a zdálo se, že se tím zároveň ke konci sezony posunul do čela tabulky mistrovství světa. Pořadatelé totiž navrhovali, aby jeho největší soupeř Mike Hawthorn byl diskvalifikován z druhého místa, protože se dopustil přestupku proti pravidlům. Hawthorn v posledním kole vyjel z trati a zhasnul mu motor. Dát se roztlačit by znamenalo automatickou diskvalifikaci, a tak Hawthorn využil mírného svahu k tomu, aby znovu nastartoval a dojel do cíle. Potíž byla v tom, že cesta, které k tomu použil, vedla vůči orientaci okruhu do protisměru. A tady vstoupil do hry Moss, který se svého rivala zastal argumentací, že tato cesta nebyla součástí trati a tudíž k žádnému porušení pravidel nedošlo. Pořadatelé nakonec Hawthornův výsledek potvrdili, čímž nadále zůstal ve vedení šampionátu, které už do konce sezony nepustil. Bližší pohled ale ukazuje, že situace v Portugalsku, stejně tak jako během celého roku, byla poněkud komplexnější.

Sezona 1958 zahrnovala tehdy rekordních deset velkých cen (plus Indy 500) a začala už v polovině ledna v Argentině. Moss měl smlouvu s britským týmem Vanwall, pro který brzký start představoval nemalý problém. Nově totiž vstoupila v platnost pravidla o zákazu používání dosavadních pohonných směsí a Vanwallův motor se nezdál ochoten přizpůsobit nově předepsanému druhu paliva. Nakonec se našlo řešení v tom, že Moss byl přechodně zapůjčen soukromému týmu Walker, který měl ve vozech Cooper osvědčené motory Climax, a Vanwal do Argentiny nejel vůbec. Hawthorn, který jezdil za stáj Ferrari, žádné takové problémy neměl a Moss byl jediným britským vozem ve startovním poli jinak vyplněném italskými značkami Ferrari a Maserati. To mu ale nijak nevadilo a po tom, kdy se v čele postupně vystřídali Behra, Hawthorn, a Fangio, se Moss před polovinou závodu ujal vedení, které udržel až do konce a vcelku s přehledem zvítězil. Hawthorn skončil třetí.

Další závod se jel o čtyři měsíce později v Monte Carlo, kde už Vanwall nastoupil v plné síle. Mossovi se ale nedařilo a na start se stejně jako Hawthorn postavil až do třetí řady. Oba jeho stájoví kolegové Brooks a Lewis-Evans byli před ním. Poté, když odpadl vedoucí Behra, ocitli se ale oba protagonisté v předu. Nejdříve Hawthorn před Mossem, který šel do vedení ve 32 kole ale o šest kol později odpadl pro poruchu motoru. Hawthorn tedy znovu vedl, ale těsně před polovinou závodu sám odstoupil s rozbitou palivovou pumpou. Vyhrál Maurice Trintignant, který u Cooper nahradil Mosse, ale do čela šampionátu se díky dvěma umístěním na stupních vítězů dostal Hawthornův kolega u Ferrari, Luigi Musso.

Jenom o týden později v Holandsku vozy Vanwall obsadily první tři pozice na startovním roštu, zatím co Hawthorn opět skončil až ve třetí řadě. Moss si zajel pro vítězství stylem start-cíl a usídlil se tak bezpečně s náskokem zpátky v čele tabulky. Hawthorn měl mezitím co dělat, aby uhájil alespoň páté místo a skončil se ztrátou celého kola. S celkovým ziskem sedmi bodů se před ním v tabulce kromě Mosse nacházeli i Musso, Trintignant, a Harry Schell.

V polovině června se mistrovství světa přesunulo do Belgie a Hawthorn se kvalifikoval na pole position. Do první řady se vedle něho postavili Musso a Moss. Špatný start pro Hawthorna znamenal, že se před něho dostali týmoví kolegové Collins a Gendenbien, společně s Tonny Brooksem na Vanwallu. Moss mezitím šel rovnou do čela, ale hned v prvním kole díky špatnému přeřazení zničil motor. Ve vedení ho nahradil Brooks, zatímco Hawthorn byl na čtvrtém místě. Během prvních pěti kol ale všichni zbývající Ferrariho piloti odstoupili, takže po zbytek závodu Hawthorn kroužil na druhé pozici mezi Vanwally Brookse a Stuart Lewis-Evanse. Přes nulový zisk zůstal Moss v čele tabulky, teď už ale jenom tři body před Hawthornem.

Hawthorn si zopakoval start z pole position o tři týdny později ve Francii. Tentokrát nic neponechal náhodě a dominoval od startu do cíle. Moss po startu ze třetí řady skončil druhý, což znamenalo, že v bodové tabulce měli oba soupeři po 23 bodech. Díky dvěma vítězstvím vůči Hawthornovu jednomu, Moss nadále držel vedoucí pozici v šampionátu. Další velkou cenou byla GP Velké Británie, kde pole position vybojoval Moss, ale závod byl zcela v rukou Collinse, který vedl od vlajky k vlajce. Moss a Hawthorn sváděli boj o druhé místo, ale když Mossovi ve 26 kole explodoval motor, bylo vše rozhodnuto. Přestože musel zastavit v boxech pro doplnění oleje, udržel Hawthorn druhou pozici a dostal se tak do čela tabulky. Je docela pozoruhodné, že tým Ferrari neuplatnil týmovou režii a nechal Collinse vyhrát, místo zajištění maximálního počtu bodů pro Hawthorna.

Začátkem srpna se velkou cenou Německa sezona přesunula do poslední třetiny. Hawthorn znovu získal pole position, ale po startu šel do čela Moss, následován Hawthornem, Collinsem, a Brooksem. Ve čtvrtém kole ale Mossův Vanwall znovu odstoupil pro mechanickou poruchu, takže v čele byla opět dvě Ferrari, Collins před Hawthornem. Brooks, který v té chvíli byl půl minuty pozadu na třetím místě, ale nasadil ostré tempo a v 11 kole se probil až na vedoucí pozici. Krátce na to Collins těžce havaroval a utrpěl zranění, kterým později v nemocnici podlehl. Hawthorn později také odstoupil s rozbitou převodovkou.

Pořadí v mistrovství světa bylo Hawthorn 30, Moss 24, Brooks 16 a do konce sezony zbývaly tři závody. Další v pořadí byla ona osudná GP Portugalska. Moss a Hawthorn byli nejrychlejší v kvalifikaci a do první řady na startu se k nim přidal Mossův stájový kolega Lewis-Evans. Moss vystřelil do čela, ale už ve druhém kole převzal vedoucí pozici Hawthorn. Jeho Ferrari ale brzy začalo mít problém s brzdami, takže po dalších šesti kolech byl Moss znovu ve vedení, které už suverénně držel až do konce.

Hawthorn mezitím kontroloval druhou pozici, kterou ale ztratil ve 35 kole, když musel do depa upravit zlobící brzdy a dostal se před něj Behra. Další v pořadí byl Lewis-Evans, ale už se ztrátou celého kola na vedoucího Mosse, který na trati jel těsně před ním. Hawthorn byl s upraveným vozem schopen zrychlit, zatímco Behrovo BRM začalo pronásledovat vynechávání motoru. V posledním kole tedy bylo pořadí Moss, Hawthorn, Lewis-Evans, Behra. Oba Vanwally projely cílem v těsném závěsu a za nimi jako jediný (kromě Mosse) s plným počtem ujetých kol kroužil Hawthorn, který ovšem vyjel z trati a zahájil tím celou epizodu popsanou na začátku.

Pokud by byl Hawthorn diskvalifikován, byl by bodový stav po závodě buď 33:30 nebo 32:30 v Mossův prospěch. Tato nejasnost je způsobena faktem, že v té době se dával jeden bod za nejrychlejší kolo v závodě. V Portugalsku nejrychlejší kolo zajel Hawthorn a není úplně jisté, zda by se jeho diskvalifikace vztahovala i na odebrání tohoto bodu. V každém případě by ale Hawthornova diskvalifikace znamenala, že by nakonec titul mistra světa připadl Mossovi. Ten jeden bod za nejrychlejší kolo se nakonec sám o sobě také ukázal jako klíčový.

Mike Lang v knize ‘Grand Prix’ popisuje, že poté, když Hawthorn ve 36 kole zajel nejrychlejší kolo, depo Vanwallu Mossovi tento fakt signalizovalo nápisem ‘HAW-REC’ neboli ‘Hawthorn Record’. Moss to ale v rychlosti údajně četl jako ‘HAW-REG’ s významem ‘Hawthorn Regular’ a měl zato, že je všechno pod kontrolou. Na konci sezony mu pak k titulu mistra světa chyběl právě jediný bod. Tím ale kalkulace ohledně událostí v Portugalsku nekončí.

Moss projel cílem jako první, zhruba jednu vteřinu před Lewis-Evansem. Jelikož závod končí projetím vítěze, Lewis-Evans pochopitelně dále nepokračoval a byl klasifikován jako třetí se ztrátou jednoho kola. Mezitím se Hawthorn potýkal se svými problémy na trati a nakonec dojel do cíle se ztrátou více než pěti minut za vítězem, ale s plným počtem ujetých kol, takže byl klasifikován jako druhý. Pokud by Moss zůstal za Lewis-Evansem, ten by musel ještě dokončit poslední kolo, což by mu trvalo zhruba dvě minuty a 40 sekund a tím pádem by v cíli byl pohodlně jako druhý, před Hawthornem. Hawthorn by tak získal pět bodů místo sedmi, což by v konečném pořadí opět znamenalo zisk titulu pro Mosse poměrem 41:40.

Ať tak či onak, sezona pokračovala začátkem září na Monze, kde Moss získal další pole position ale díky skvělému startu šel do čela Phil Hill na Ferrari, následován třemi Vanwally a Hawthornem. Hawthorn se pomalu ale jistě propracoval až na druhou pozici a Hill ho potom pustil před sebe, nedlouho předtím, než musel do depa s defektem pneumatiky. Během dalších deseti kol se Hawthorn s Mossem střídali na vedoucí pozici, ale potom musel Moss opět předčasně odstoupit s rozbitou převodovkou. Hawthorn se usadil v čele, ale během druhé poloviny závodu mu začala prokluzovat spojka, takže deset kol před cílem se před něho dostal Brooks, který také zvítězil.

Když se v polovině října vozy seřadily na startovním roštu posledního závodu v Maroku, Hawthorn byl v čele šampionátu se 40 body a Moss na druhém místě měl 32 bodů. Díky pravidlům nebyl ale Hawthornův náskok ani zdaleka tak značný, jak by se na první pohled zdálo. Do mistrovství světa se totiž počítalo pouze šest nejlepších umístění. Hawthorn už bodoval v osmi z předešlých devíti závodů a musel tak škrtnout tři body. Zároveň to znamenalo, že pokud by v Maroku skončil na horším než druhém místě, nebyl by si schopen připsat žádné další body. Naproti tomu Moss dosavadně bodoval jenom pětkrát a v případě, kdy by získal plný počet bodů za vítězství a nejrychlejší kolo, musel Hawthorn k uhájení titulu dojet druhý.

V kvalifikaci měl navrch Hawthorn a získal pole position. Moss byl ovšem v první řadě hned vedle něho a po startu šel do vedení, těsně následován Hillem a Hawthornem. Zatímco Moss nadále zvyšoval svůj náskok, Hawthornovi se na trati nedařilo a ve 12 kole ho předjel Brooks. Hawthornovi nezbývalo, než se snažit ze sebe a z vozu vyždímat vše co se dalo, a jeho bitva s Brooksem byla nejdramatičtější fází závodu po dalších 18 kol, než Brooks uvařil motor a musel odstoupit. Dvacet kol před koncem byl Moss jasně v čele, následován Hillem a v dalším znatelném odstupu Hawthornem. Vedení týmu Ferrari dalo Hillovi signál zpomalit a Hawthorn 13 kol před cílem převzal druhou pozici. V tomto pořadí první tři projeli i cílem.

Hawthorn se poměrem bodů 42:41 stal mistrem světa, přičemž mu bylo škrtnuto celkem sedm bodů za umístění v Argentině, Monaku (nejrychlejší kolo) a Holandsku. V mnoha směrech je bez pochyb, že čtyřnásobnému vítězi Mossovi titul mistra světa opravdu proklouzl mezi prsty. Zároveň je ale těžko říct, zda by si ho opravdu zasloužil více než Hawthorn, který sice vyhrál jenom jeden závod, ale byl schopen pravidelně bodovat.