Melbourne Grand Prix Curcuit

Tento víkend byl svět svědkem startu další sezóny vozů Formule1. Otazníků či vykřičníků týkající se nových pohonných jednotek bylo jistě dostatek. Diváci si však mohli přijít na své i díky tradiční exhibici v podání “cesťáků” V8 Supercars.

Velká cena Austrálie ja stálicí v každoročním kalendáři Formule1. Od roku 1996 se jezdí na okruhu v Albert Parku, severně od fotbalově známé části Melbourne - St.Kilda (AFL). Letošní ročník byl opět obohacen o vystoupení austrálských “plecháčů”. Na programu byly celkem čtyři závody, na 10 a 12 kol. Tato tradice sahá až na začátek devadesátých let, kdy se před závodem série CART, jezdila nebodovaná záležitost na městském okruhu Surfers Paradise.

Na jezdce čekal rovněž test v podobě double-restartů a to po vzoru NASCAR/IndyCar Series. Tedy letmý start dvojřad. Možná díky vyjímečnosti závodního víkendu se ke slovu dostalo další nově odhalené pravidlo. Ačkoliv se závody v Melbourne nepočítají do celkového pořadí, body se i tak rozdávaly. Účelem bylo určení víteze celého čtyřdílného závodu. Poslední start se dokonce dočkal dvojnásobné nadílky bodů - přecijenom, šlo o exhibici.

Čtvrteční kvalifikaci vyhrál překvapivě Michael Caruso s vozem Nissan Altima. Vedle něj se postavil velmi rychlý Shane Van Gisbergen. Za nimi pak nováček soutěže Volvo S60, nebo-li Scott McLaughlin. Druhou řadu doplnil Jamie Whincup, stejně jako Van Giesbergen, i on s vozem Holden Commodore.

Hned první start si pořádně vychutnal jak Caruso tak i Van Gisbergen. Mezi oběma vozy nebylo místa ani na namalované kolo. Těsný mini souboj o nervy před zeleným světlem vyhrál Van Giesbergen, který se do první zákruty vřítil na prvním místě. Naopak vítěz kvalifikace, Michael Caruso, se začal okamžitě propadat. Na druhou příčku se okamžitě dostal Fabian Coulthard. Za Carusem byl nachystaný McLaughlin.




Ačkoliv šlo o nebodovaný závod, bylo znát, že je to jezdcům tak trošku jedno. S jistotou si můžeme vsadit, že téměř v každém týmu zazněla zmínka o tom, že by se vůz měl dopravit do cíle pokud možno v původním stavu.

Po prvním kole se na druhé místo dostal Jamie Whincup, jezdec který letos útočí na rekordní šestý titul. Zatímco Whincup dotíral na Van Gisbergena, McLaughlin se dostal na třetí místo před Carusa. Těsné rozdíly byly cítit i v zadních řadách. Rick Kelly se dostal na startovní rovince koly mimo trať poté, co jej víceméně úmyslně vytlačil Will Davison. V dalších kolech se Whincup pral spíše se svým vozem, než s vedoucím jezdcem. V pátem kole bylo jasné, že Whincup má problém. V rámci boje předvedl Whincup stejný obraný manévr jako Davidson v prvním kole. Průjezd trávou tentokrát předvedl McLaughlin.

Situace se následně přecijenom uklidnila. Do cíle jako první dojel Shane Van Giesbergen. Druhý Jamie Whincup a třetí pak Scott McLaughlin.

Druhý závod viděl v první řadě opět Shane Van Gisbergena a tentokrát Scotta McLaughlina. Jamie Whincup byl obdarován penalizací pěti míst za manévr na modré volvo během předchozího závodu. Jezdci byli také poučeni, že by před samotným startem mezi vozy měli nechat přecijenom nějaké místo. Vzorový start s číslem dvě předvedl opět Van Gisbergen. Whincup startující z hlouby závodního pole se hned v prvním zatáčkách pral sám se sebou. I díky velkému provozu se šampión roku 2013 propadal vzad.




Vepředu však o vedení bojovali Van Gisbergen, McLaughlin. Přidal se Lowndes, Coulthard a opět Caruso. Došlo i k několika kontaktům. O první místo se naráz prakticky hádalo hned sedm jezdců. Navzdory všem útokům, Shane Van Gisbergen obhájil vítězství a opět dojel na prvním místě. Druhý do cíle dorazil Craig Lowndes a třetí Fabian Coulthard.

Sobotní, třetí start byl už mírně ovlivněn počasím. Nad Albert Park se nastěhoval déšť. I když během samotného závodu nepršelo, podmínky byly přecijenom jiné. Zatím vedoucí Shane Van Gisbergen opět obsadil pomyslné pole-position. Craig Lowndes, Fabian Coulthard a Scott McLaughlin pak doplnili první a druhou řadu.



Třetí start byl pro Van Gisbergena možná ten nejvydařenější. Lowndes sice byl neustále za ním, na předjíždění však moment nevyšel. V prvním kole navíc kolidoval Chaz Mostert a Dale Wood. Na trať musel vyjet safety-car. Chaz mostert mimojiné v týmu Ford Performance Racing vystřídal Willa Davisona, který prchnul k nověpříchozímu týmu Erebus Motorsport s vozy Mercedes.

Shane Van Gisbergen přežil i restart. Lowndes a třetí Coulthard se tedy snažili předvést to, co se zatím nikomu nepovedlo. Sesadit Van Gisbergena však nebylo možné. Lowndes udělal v dalším kole chybu a vyjel mimo trať. Jezdci na sobě byli opět nalepeni a nedarovali si kousek závodní dráhy. Při vjezdcu do posledního kola se Van Gisbergen mohl těšit z náskoku 0,769s před druhým Coulthardem. Třetí Lowndes držel pódium zuby nechty a vyjel si několikasekundový náskok na čtvrtého McLaughlina. Giesbergen tedy vyhrál třetí závod a exhibici v rámci F1 víkendu si zatím užíval více než kdokoliv jiný.

Těsně po projetí cílem se v Melbourne dokonce rozpršelo, obavy z počasí nabraly na síle. Nedělní a poslední start byl však odmávnut na suchých pneumatikách. Van Giesbergen chtěl dovršit veleúspěšný víkend čtvrtým vítězstvím. Fabian Coulthard se po letech také chtěl vrátit na nejvyšší stupínek. O to stejné by se rád pokusil i Lowndes či a hlavně Volvo se Scottem McLaughlinem.

Start měl stejný scénář jako tři předchozí. Rozdíl však dorazil velice záhy. V jedné ze zatáček se Coulthard dostal před Van Gisbergena. Situace okamžitě využil i Scott McLaughlin. Novozélanďan Gisbergen se rázem ocitnul na třetí příčce. Nezapomeňme, že třetí závod byl ohodnocen dvojnásobným počtem bodů. I když Gisbergen vyhrál první tři starty, titul z Albert Parku jistý neměl.




Další kolo a další výměna na prvním místě. Scott McLaughlin se dostává před Fabiana Coultharda. Van Gisbergen má obrovské problémy a před něj se stěhuje bez mála celé jezdecké pole. Téměř stejný osud potkal i Coultharda, který se do cíle nakonec dostal až na páté pozici. Další přerušení zapříčinil odstavený vůz Todda Kellyho. Následný restart mohl vše změnit.

A málem se tak stalo. Craig Lowndes vytasil snad všechny zbraně, které za svoji kariéru vyzkoušel. Na vedoucího Scotta McLaughlina však byl krátký. Rick Kelly a Jamie Whincup kolidovali - incident vyústil v další penalizaci Whincupa. Do havárie se zapletl i James Moffat.

Safety-car se tentokrát nekonal. McLaughlin měl plná zrcátka Lowndese, ted zase sledoval za sebou jedoucího Gartha Tandera. Ten však o třetí místo přišel poté, co se před něj dostal vítěz kvalifikace Michael Caruso. Na prvních čtyřech místech se do konce závodu už nic nezmněnilo. Čtvrtý a závěrečný závod vyhrál Scott McLaughlin - první vítězství pro vozy Volvo od roku 1999 (v rámci austrálských cesťáků, ne ve V8 Supercars resp ATCC).

Celý závodní víkend však překvapivě nespadl do klína tolik úspěšného Shana Van Gisbergena. Vyhrál tři závody a ten čtvrtý kde se rozdával dvojnásobek bodů - za stejnou práci - mu nevyšel. Z Melbourne jakožto šampión odchází Scott McLaughlin.

Šlo o exhibici - bodový systém Formula1 či série NASCAR sází defacto na podobnou kartu - s tím rozdílem, že ani Formule1 ani série NASCAR svým celoročním programem do škatulky exhibice rozhodně nespadají. Vítejte v 21.století, neboli mějte rádi motorsport bez motorsportu.

Příští závod se jede za 14 dní na trati Symmons Plains.