Stuck, Rutherford a Matra vítězi posledního červnového víkendu r. 1974

Roman Klemm
03.07. 2014

Roman Klemm
03.07. 2014

Motorsport před 40 lety - 25. díl.

Hans Joachim Stuck potvrdil v Rouenu svou pověst nejrychlejšího muže formule 2, Johnny Rutherford vyhrál po Indy500 i pětistovku v Poconu a Matra-Simca demoralizovala i na Österreichringu Alfu Romeo.

Rouen-les-Essarts Grand Prix roku 1974 sice neměl status podniku mistrovství Evropy formule 2, smetánka třídy si ale účast na tomto klasickém okruhu nenechala uniknout a diváci shlédli velmi zajímavou podívanou. Po smrtelné nehodě Gerryho Birrella před rokem byla nebezpečné zatáčka Virage des Roches odostřena šikanou v polovině klesání Six Fréres. Bezpečnost klasického silničního okruhu starého rázu, ale zůstala v kritckém stavu a ne všichni jezdci nastoupili s úsměvem na tváři. „Nenávidím tohle místo. Je to tu zatraceně nebezpečné. Mám ale jisté závazky vůči sponzorům...“, vyjasnil svou náladu Patrick Depailler, a celý víkend neměl mezi nejrychlejšími hrát roli. Roli lídra beztak znovu převzal Hans Joachim Stuck a postavil svůj March-BMW na pole-position před Leclérem, Purleyem, Jabouillem a Coulonem. Sedmý čas si zapsal hostující James Hunt na Chevronu B27 týmu Ottershaw-Baty.

Průběh závodu lze skutečně jen těžko stručně popsat. Chvilku totiž svítilo slunce, pak zase pršelo a takto proměnlivé zůstalo počasí po celý závod. Vedle schopnosti jezdce udržet vůz na asfaltu tedy hrála i správná strategie rozhodující roli. Vítěz Stuck byl měnit v boxech pneumatiky třikrát (!) a přesto vyhrál s náskokem minuty. „Ten závod vyhráli mechanici,“ těšil se „Hänschen“ v cíli. Ve správný čas měnili i mechanici týmu Harper pod vedením Mika Earla a jejich David Purley skončil před domácí armádou Leclére-Coulon-Tambay-Laffite-Depailler-Jabouille druhý.

Po svém zakončil závod „Superstar James“. Při první průtrži mračen zastavil u vjezdu do boxů, vyskočil z vozu a vyzbrojen signalizační tabulí „20 sec.“ se snažil závod zastavit. Organizátoři ovšem byli jiného názoru a násilím Hunta odvlekli z dráhy. Ten pak zajel za znovu nastalé suché fáze jedno kolo, ve kterém mu pořadatel ukázal černou vlajku diskvalifikace. Případ byl hlášen CSI...

Schaefer 500 v Pennsylvánii vyhrál Johnny Rutherford na továrním McLarenu M16D. Jezdec z Texasu tím vyhrál třetí závod sezony za sebou a nejen to: stal se i prvním jezdcem historie mistrovství USAC, který vyhrál dva 500mílové podniky v jednom roce. Na oválu v Poconu si vedení užili i Mario Andretti, Bobby Unser a Wally Dallenbach, rozhodl ale výkon na 200 kol. Závody typu Indy byly roku 1974 do velké míry ovlivněny limitovaným množstvím povoleného paliva a s tímto novým předpisem se u McLarenu vypořádali nejlépe. Mario Andretti se stal obětí vadného vstřikování a z toho rezultující nehody. Unser spotřeboval na špičce tolik paliva, že musel koncem závodu zpomalit a Dallenbacha zradil 12 kol před cílem zadřený píst. Rutherford vyhrál před překvapujícím Jimmym Caruthersem (Cobre-Eagle-Offenhauser) a Gordonem Johncockem (STP-Eagle). Unser zachránil pátým místem za Stevem Krisiloffem první místo v celkové tabulce.

Zdaleka lépe obsazen, než 24 h du Mans byl závod sportovních prototypů na Österreichringu. Na 36 startujících vozů se v Rakousku ale přišlo podívat jen 4000 diváků. Viděli páté vítězství značky Matra-Simca v šestém podniku světového šampionátu. Z pole-position startující Gerard Larrousse a Henri Pescarolo se po 1000 km tešili nejvíce. Tentokrát se ovšem museli prosadit proti továrním Alfám. Italové se nechtěli dát lehce a Jacky Ickx vedl po staru tak dlouho, než se u jeho vozu dostavily problémy s předními pnaumatikami. Za vedoucí Matrou se poté dlouho držel Gulf GR7 s Bellem a Hailwoodem, také oni ale později ztratili mnoho času v boxech. Za Larroussem a Pescarolem tedy po téměř pěti hodinách závodu dojela Alfa Romeo 33TT12 posádky de Adamich/Facetti, jako třetí skončila druhá Matra 670C Jariera a Beltoiseho. Francouzi ztratili několik kol opravou spodku šasi.

Desátým závodem v Monze dosáhlo evropské mistrovství formule 5000 poločasu sezony. Oba rozjezdy, jejichž součet časů udal celkový výsledek, ovládl Peter Gethin na VDS-Chevronu. Jako druhý se klasifikoval jeho týmový kolega Teddy Pilette před Bobem Evansem (Lola T332) a znovu vynikající Lellou Lombardiovou. „Tygřice z Turína“ přesvědčila již v kvalifikaci šestým časem a v neděli se stala jasným miláčkem domácího publika.
V rámci stejného podniku (jednalo se o klasickou Gran Premio della Lotteria di Monza) se jel i další závod italského šampionátu formule 3. Vyhrál Alessandro Pessenti-Rossi (GRD 374) před Marcellem Roseim a Sandrem Cinottim. V poli poražených skončili mimo jiné i budoucí jezdci F1 Renzo Zorzi, Loris Kessel, „Gimax“, Alberto Colombo a Larry Perkins.

Německé mistrovství F3 se ve stejný den prezentovalo na superrychlé trati AVUS. Také v Berlíně se po závodě hrála italská hymna. Vyhrál Giorgio Francia (March 743) před Conny Andersonem a domácím Heinzem Langem. I ve výsledkových listinách Avusu lze najít mnoho hvězd budoucnosti, které musely jet domů bez bodů: Jac Nellemann, Harald Ertl, Arie Luyendijk, Gunnar Nilsson a Hans Binder se z výletu přes železnou oponu DDR vrátili s prázdnou.

Stuck byl roku 1974 králem formule 2 a vyhrál i za náročných podmínek v Rouenu.