Nej-nej motoristické sezony 2014 Romana Klemma

Roman Klemm
30.12. 2014

Roman Klemm
30.12. 2014

Každý měl svého favorita, každý fandil někomu jinému.

Sezona 2014 je za námi, uplynul další rok putování po evropských závodních tratích. Co zbyde ze dní strávených na okruzích (a na dálnici), co zůstane viset z tisíců pořízených fotografií, desítek rozhovorů a článků? Z mého čistě subjektivního hlediska pravděpodobně tohle.

Nejlepší podnik: Monaco Historique

Mladší čtenáři prominou, ale s pamětníkem prostě zamávají Jean-Pierre Jabouille a Alain Prost v kokpitech přeplňovaných Renaultů z let 1978 a 1983 mnohem více, než Lewis Hamilton a Nico Rosberg v (prý také přeplňovaných) Mercedesech aktuální sezony. A podobná „setkání s dějinami“ nabízí „Historique“ takřka na každém rohu. Krásná auta všech generací, jezdci rázu Jackyho Ickxe, či Alaina de Cadeneta v kokpitech, návštěvníci rázu Verna Schuppana nebo Francoise Mazeta v paddocku a k tomu nenapodobitelná kulisa Monte Carla – to je skutečně nepřekonatelné. Škoda, že byla „Historique“ jedním z prvních podniků sezony – všechny zbývající závody roku 2014 neměly v mých očích šanci se jí vyrovnat.

Největší objev roku: Max Verstappen

V tomto ohledu nelze „mladého Verstappena“ přehlédnout. Poprvé jsem se s ním setkal roku 2013 v rámci GP Německa a na otázku, zda se ohlíží po kokpitu GP3 mi jeho otec Jos odpověděl, že „ještě není zralý“. Motokárista Max ale zralý byl. Po vydatném (částečně tajném) zimním tréninku, se letos vrhl na svou první sezonu v závodních automobilech a dokázal ve svých 16 letech v silném mistrovství Evropy formule 3 hned bojovat o vítězství. První polovinu sezony podpořila Verstappena skupina anonymních nizozemských průmyslníků, od léta jej ovšem pod svá křídla vzal dr. Helmut Marko od Red Bullu. Rakušanovy záměry byly pravděpodobně již tehdy jasné: využít teenagera k dalšímu velkému PR-coupu a udělat z něj definitivně nejmladšího jezdece F1 všech dob. Jistě, takový rychlý postup „není normální“ a může skončit fiaskem. Maxův talent a jeho zralost ovšem také „nejsou normální“ a příslib úspěchu se zdá být realistický. Blázinec kolem mladého Nizozemce dokonce postavil do stínu letošního mistra F3, který je jistě neméně talentovaný – Esteban Ocon ale neoplývá podobně šikovným managementem…

Největší emoce: Tomáš Enge a Albert von Thurn und Taxis ve Spielbergu

Opravdu pestrý průběh jeho kariéry zavál prvního českého jezdce F1 do bavorské vesnice Kirchanschöring, kde sídlí jeho aktuální zaměstnavatel, firma Reiter Engineering. Dřívější technik Opelu v DTM, Hans Reiter se specializuje na přípravu závodních vozů Lamborghini, Enge je jeho vývojářem a slaví i jako jezdec úspěchy ve všech možných šampionátech GT světa. Mimo to byl Enge letos zodpovědným za další projekt firmy, vývoj závodního vozu Chevrolet Camaro. Neforemná obluda v posledních letech již nejednomu ladiči zlomila vaz, Enge jí ale letos vdechl konkurenceschopnost. Když po stovkách kilometrů trápení na Red Bull Ringu dojeli společně s kolegou Albertem von Thurn und Taxisem druzí, neznala jejich radost mezí. Jednalo se opravdu o emoce od srdce - ne o strojená gesta a-la formule 1. A co bylo nejsenzačnější: upřímě aplaudovala i konkurence!

Duel auto roku: Hamilton versus Rosberg v Mercedesu

U Mercedesu s odstupem nejlépe pochopili nové regule přeplňovaných motorů F1 a geniální Adrian Newey po letech jaksi „čmárnul vedle“, což mělo během sezony důsledkem často málo zábavnou převahu obou stříbrných vozů W05-Hybrid. Jak udržet miliony fandů za takových nepříznivých předpokladů před obrazovkami? Vnitrotýmový souboj Hamilton-Rosberg se musel vystylizovat až do neúnosna. Všem účastněným bylo jasné, že Nico nemá onen rozhodující „Killer-Instinct“ Lewise a že celý tým Mercedes chce mít na konec sezony mistra jménem Hamilton. Opravdu se „bojovalo“ asi jen v kvalifikaci. K opravdovému tete-a-tete na trati došlo jen jednou (v Belgii) a dopadlo trapně. Ale co, souboj o titul obou jezdců Mercedesu je to, co z této nevelmi klasické sezony F1 zůstane viset – i když mi často připadal jen předstíraný.

Největší dominace roku: Citroen ve WTCC

Jistě, také Mercedes se ve formuli 1 postaral o „jasnou situaci“, to, co se po příchodu továrního týmu Citroen odehrávalo v mistrovství světa cestovních vozů, ale bylo snad ještě dokonlejším ovládnutí konkurence. Francouzi se očividně před prvním závodem perfektně připravili a z vítaného nováčka se od prvního závodu stal nepřekonatelný gigant. Za normálních okolností se o nejrychlejší časy a vavříny prali výhradně tovární jezdci této značky Lopez s Mullerem a Loebem – korunu celému divadlu ovšem nasadil Číňan Ma Qing Hua, kterému Francouzi svěřili pro závody v „marketingově důležitých“ závodech čtvrtý vůz. Schopnosti přinejlepším průměrně talentovaného závodníka v tak výborném voze stačily, aby vyhrál druhý závod v Rusku!

Nejzábavnější předjíždění: ELMS na Red Bull Ringu

Dobrá, lze namítnout, že v tomto šampionátu jezdí vozy rozdílných kategorií řízené jezdci snad ještě rozdílnějších schopností – na výsledku v ohledu uvedeného kritéria to ale nic nezmění: nejvíce akce na trati nabídl z mého hlediska závod ELMS na Red Bull Ringu. Během čtyřhodinového závodu neuběhla snad ani minuta, aby se někde na dráze nepředjíždělo a to, že se do zatáček cpaly hned tři auta najednou, nebylo výjimkou. Opravdu nešlo odvrátit zrak z dráhy – a to se mi v moderním motorsportu již dlouho nestalo. ELMS opravdu příjemně překvapila.

Největší smolař roku: Alexander Rossi

Ve formuli GP2 sice mladý Američan nepatřil mezi nejrychlejší z nejrychlejších, jeho schopnosti a především příspěvky sponzorů ale stačily na to, aby se mohl chlubit statusem třetího jezdce týmu Caterham-F1. Jeho manažement měl výborné informace ohledně stavu této organizace a před GP Maďarska s ní moudře rozvázal smlouvu. Tak tedy hurá z louže pod okap: Rossi se od Budapeště stal trojkou Marussie. Tam dobře znal beznadějnost situace týmu otec Maxe Chiltona a před závodem ve Spa oznámil, že za další angažmá svého synka již nebude platit. V pátek ráno v Belgii jsem tedy mohl hrdému Rossimu přát hodně štěstí k debutu v Grand Prix, již večer ale Američan opouštěl paddock jako spráskaný pes. Chiltonové si to v poledne rozmysleli… Dobrá, Rossi tedy čekal na další šanci. V Monze propagoval společně s Mariem Andrettim blížící se GP USA a po Bianchiho neštěstí v Suzuce byl pro svůj domácí závod logickým kolegou Chiltona. Tam ale k jeho zdrcení Marussia nasadila jen jeden monopost, než ohlásila svůj kolaps. Všechny Rossiho naděje a investice neměly podstaty…

Nejlepší rozhovor: Marie-Claude Beaumont

Bývalou závodnici a PR-dámu týmu Renault-F1 znám již několik let. Na termínu rozhovoru o její kariéře a především o sezoně 1975, kdy tvořila posádku Renaultu Alpine s Lellou Lombardiovou jsme se ale nedokázali shodnout. Až do letoška. V Hockenheimu mi „JCB“ na tutovku slíbila, že to příští víkend v Budapešti vyjde – a vyšlo to! Seděli jsme tedy v seschlé trávě infieldu tratě a Marie-Claude vyprávěla o dobách, které bych tak rád vědomně zažil. Vrcholem těchto 60 minut pro mě byl již samotný začátek, když mi řekla: „O minulosti nerada mluvím. Vlastně nikdy a s nikým – Ty jsi výjimkou!“

Největší zima: večerní kvalifikace WEC ve Francorchampsu

Existuje jediný okruh, kde považuji déšť, mlhu a zimu za jakousi samozřejmost – ba dokonce by to tam bez těchto „doplňků“ nebylo ono: Spa-Francorchamps. V ardenských lesech jsem již nejednou zmokl a promrzl „na kost“, letošní vytrvalostní závod World Endurance Series ovšem představoval jakýsi rekord: při noční kvalifikaci v pátek lehce mrholilo a teplota klesla téměř na bod mrazu, což mělo u mne (ale i u jiných fotografů) ten důsledek, že jsem nebyl schopen jednou rukou zmáčknout ani spoušť aparátu…

Nejzajímavější sjednocení: Renault RE30 s Alainem Prostem (nebo s R.Klemmem?)

Ještě jednou se musím vrátit k Monaco Historique. Alain Prost a Equipe Renault se po sezoně 1983 nerozešli právě jako největší přátelé: zrovna totiž společně prošvihli zisk titulu mistra světa, který měli díky výbornému vozu RE30 na dosah ruky. V Monaku roku 2014 byly staré rány dávno zahojené a čtyřnásobný mistr světa do tohoto vozu znovu usedl. I pro mne bylo setkání s RE30 jakýmsi koncem 31leté poutě: tento vůz s „professorem“ v kokpitu totiž vyhrál první velkou cenu, kterou jsem navštívil, Zeltweg roku 1983 – a od té doby jsem tohle turbo-monstrum neviděl. Musel jsem si na něj šáhnout…

Nejtrapnější závod roku: DTM na Red Bull Ringu

O sportovní hodnotě šampionátu DTM se dalo dlouhá léta, kdy se o vavříny „přely“ pouze dvě značky, jistě pochybovat – s nástupem BMW před dvěma lety se to mohlo změnit k lepšímu. Zodpovědní tuto možnost ale znovu propásli. Nejlepším příkladem byla fraška, která se odehrála na Red Bull Ringu: ne, nejde mi o skutečnost, že si sportovní komisaři během závodu spletly auto Wickense s Wehrleinem a potrestali nevinného Kanaďana, jde o to, jakým způsobem situace využilo vedení BMW. DTM je mini-šampionát obsahující pouze 10 podniků a Bavorákům nebylo trapné, uplatnit již v šestém závodě gigantickou týmovou režii. Farfus, Glock a Tomczyk se museli poslušně seřadit za mladým Wittmannem, aby mu umožnili vítězství. Kde jsou ty zlaté časy, kdy se v DTM bojovalo na ostří nože i mezi jednotlivými týmy užívajícími materiálu stejného výrobce…?

Největší comback v Německu: Zakspeed a Klaus Ludwig

Firma Zakspeed z Niederzissenu nedaleko Nürburgringu je jistě jedním z největších pojmů německého poválečného automobilového sportu. Tým pod vedením Ericha Zakowského slavil ohromné úspěchy nejen na sektoru cestovních a sportovních vozů, v letech 1985 až 1989 si dokonze troufl i na formuli 1. V poslední dekádě ovšem Zakspeed z velké sportovní scény zmizel. Až letos se toto klasické jméno na mezinárodní scéně znovu objevilo. Sice jen v rámci německého šamionátu ADAC-GT-Masters, za to s dalším velkým jménem „v závetří“: legendární vítěz Le Mans Klaus Ludwig osobně technicky podpořil tým připravující pod vedením Zakowkého syna Petera Mercedes SLS, se kterým startoval Klausův syn Luca.

Setkání s největší osobností: Kaiser Franz Beckenbauer

Pokud bych měl vybrat nejzajímavější osobnost roku, se kterou jsem mohl prohodit pár slov, nebude to překvapivě nikdo z motorsportu. Asi to je proto, že nemyslím, že se s tímto fotbalovým idolem mého dětství ještě někdy setkám. Mercedes Benz je jedním z hlavních sponzorů německého národního týmu a krátce před mistrovstvím světa tento sponzor „hnal své zaměstnance“ k PR-termínu v rámci DTM do Hockenheimu. Nico Rosberg, Klaus Augenthaler, Andi Brehme a „Kaiser Franz“ tedy museli střílet penalty. Stál jsem vedle „Torwand“ a vychutnal si každý okamžik…

Nejhouževnatější holka: Carmen Jorda

V motorsportu se již desetiletí opakuje stejný rituál: v kokpitu se objeví nějaké děvče, její management ji oslavuje jako příští Lellu Lombardiovou (nebo Elišku Junkovou) a já na to skočím, protože vím, jak důležité by bylo mít ve špičkovém sportu nějaké ženy. Pokaždé je ale výsledek stejný: holka jezdí mezi posledními, sponzor ztratí po jediné sezoně náladu a „Lella-Eliška“ zmizí z obzoru. Španělku Carmen Jorda před jejím vstupem do GP3 ze sportovního hlediska nikdo příliš nevychvaloval. Právem. Vědělo se o ní jen to, že je doma relativně známou modelkou a osobností. V kokpitu Carmen nezklamala: trénink po tréninku, kvalifikaci po kvalifikaci, závod za závodem držela tvrdohlavě poslední místo. Ale překvapila a nezmizela: sport opravdu miluje, protože po katastrofální sezoně 2012 nastoupila v GP3 znovu i roku 2013. I v tom ročníku ale nezrychlila a hrála znovu roli zametače pole. Že našla sponzory a troufla si letos na GP3 do třetice mne tedy doslova šokovalo! A znovu honila ostatní před sebou, aniž by díky získaným zkušenostem nějak snížila svůj odstup na ostatní. Klobouk dolů, že se tak dlouho držela i když s ním pro rok 2015 už opravdu nepočítám!

Nejhlubší zklamání: Ennstal Classic v Gröbmingu

Možná, že organizátorům tohoto klasického historického podniku křivdím. Také letos představili fandům pestré pole zajíjmavých vozů a osobností. Negativem je jen skutečnost, že se toto pole rok od roku sotva mění. Pro letošek oznámil iniciátor Zwickl návštěvu velikána, který „tu ještě nebyl“: měl přijet velký Ferrariho konstruktér Mauro Forghieri. Geniální Ital podnik skutečně navštívil, ovšem jen na hodinku ve čtvrtek a o hlavní Grand Prix von Gröbming už byl zase dávno doma. Lákat návštěvníky falešnými sliby, to se nedělá…