Zpečetil Lauda v Zolderu svůj druhý titul?

Roman Klemm
19.05. 2016

Roman Klemm
19.05. 2016

Motorsport před 40 lety - 20. díl

Ohledně mistra světa formule 1 bylo v očích všech realisticky myslících pozorovatelů vše rozhodnuto již po pátém podniku sezony v Zolderu. Niki Lauda a jeho nový Ferrari 312T2 nejdříve ovládli kvalifikaci (Lauda byl o 15 setin rychlejší, než kolega Regazzoni) a v 70 kolech závodu před sebe ani na okamžik nikoho nenechali. Rakušanova dominace ve velké ceně Belgie se zrcadlila i při pohledu na celkové hodnocení šampionátu: Lauda vedl se 42 body. Druhý Regazzoni měl na kontě jen 15 bodíků. A pozdější šampion Hunt? James byl v tabulce sedmý se 6 body - jen blázen by si na něj v květnu 1976 ještě vsadil...

Kde stál dosavadní "Mr. Qualifying", James Hunt, před startem v Zolderu? Dosáhl dobrého třetího času, přesto cítil, že je zle. Konstruktér Gordon Coppuck musel po španělské diskvalifikaci nově navrhnout zadní geometrii McLarenů M23 a zcela to změnilo jeho jízdní vlastnosti. James se již nedokázal rychlosti Laudova Ferrari vyrovnat...

Za Britem zářila Depaillerova "šestikolka" Tyrrell P34, následovali Laffite, Brambilla, Scheckter ve druhém P34 a opět výborný Amon v Ensignu, který definitvně ztratil hlavního sponzora.

Tři jezdci se do závodu nekvalifikovali, přičemž to pro dva z nich muselo znamenat opravdovou urážku na cti: Emerson Fittipaldi mohl poprvé vytušit, kam ho "dobrodružství Copersucar" přivede a Jacky Ickx už dávno před svou domácí velkou cenou ztratil veškěrou důvěru ve svůj "Walter-Wolf-Williams-Hesketh". To, že Guy Edwards oslavil návrat do F1 posledním časem, už tak nepřekvapilo.

Začátkem závodu dokázal Hunt ještě držet za Laudou druhé místo, po šesti kolech ale musel uznat, že jeho M23 už nestačí ani na druhý Ferrari Claye Regazzoniho. Po 16 kolech se na třetí místo brutálním manévrem prodral Laffite (Ligier-Matra) a Hunt pak před sebe musel pustit i oba Tyrrelly, než v 36. kole vzdal.

Jednou z hvězd závodu za to byl Chris Amon. Na Ensignu malého týmu Mo Nunna dokázal držet tempo elity F1 a 20 kol před cílem byl za Laudou, Regazzonim, Laffitem a Scheckterem na výborném pátém místě. Právě začal atakovat Jihoafričana před sebou, když se mu na rychlé rovince ulomilo zadní kolo. Červený Ensign letěl do záchytných plotů, které ho katapultovaly koly vzhůru přes svodidla. Novozélanďan se dokázal nezraněn sám vyprostit - neměl to ovšem být jeho poslední nepříjemný zážitek roku v Nunnove voze.

Výborný závod předvedl i Alan Jones, který sdědil Amonovo páté místo a dojel si pro první dva body kariéry. Bod za šesté místo Jochena Masse asi nebylo to, co si od belgického víkendu sliboval tým Marlboro-McLaren...

Nejlepší výsledek své kariéry dosáhl v Zolderu Larry Perkins, který dojel na soukromém Ensignu týmu HB jako osmý.

V Indianapolisu pořádali "Pole-Day" tedy kvalifikaci o pořadí prvních startovních řad. Mezi 45 zúčastněnými jezdci se prosadil vítěz ročníku 1974, Johnny Rutherford na továrním McLarenu-Offenhauser M16E. Do prví řady se vedle jezdce z Texasu kvalifikovali Gordon Johncock na Wilcatu Pata Patricka a Tom Sneva na soukromém McLarenu Rogera Penskeho.

Vůbec se nedařilo Janet Guthrie. Dokázala sice s úspěchem jako první žena vůbec absolvovat test nováčků, když se ale jelo na čas, tak její Vollstedt nikdy nevydržel předepsaná čtyři kola. Podpory se jí dostalo ze strany, ze které by to asi čekala nejméně: AJ Foyt jí nabídl jeho rezervní Coyote, se kterým Janet dokázala zajet velmi slibný čas. AJ ale nakonec rozhodl, že druhý vůz ("neměl na to dost lidí") přeci jen nenasadí. Guthrie se měla o debut v Indy pokusit o rok později s větším úspěchem...

Největšímu automobilovému podniku Československa, ba celého "východniho bloku", velké ceny Brna kralovaly dle očekávání oba Luigi-BMW. Luigim Cimarostim v Belgii připravované vozy ovládly i tento čtvrtý podnik Mistrovství Evropy cestovních vozů. Neměly to před 100.000 diváky ale tak lehké, jak konečný výsledek napovídal.

Nejrychlejší kvalifikace na 10,9km dlouhém okruhu byl Zip-Up-Chevrolet Camaro Reine Wisella a Stuarta Grahama a tato švédsko-anglická posádka si během první poloviny čtyřhodinovky vyjela velký náskok. Ventily amerického vozu ale honičku nevydržely bez úhony a tak se z dvojitého vítězství znovu radovaly posádky Xhenceval/Dieudonné a de Fierlandt/de Wael. Jako třetí byl klasifikován Ford Mustang německé dvojice Reiter/Reiter.

V rámci belgické velké ceny nastoupily i vozy formulí Renault. V silnější třídě se znovu prosadil Didier Pironi. Druhý dojel Snobeck před Coulonem. Nadějný Alain Prost, který právě postoupil do třídy Formule-Super-Renault, se dlouho nacházel ve skupině nejrychlejších, než se otočil na oleji soupeře.

Zolder 1976: jen úvodem velké ceny se dokázali Hunt, Regazzoni, Laffite, Depailler a Brambilla držet Laudy.