ABC Supply 500 – Před závodem

Piloty IndyCar čeká předposlední oválová zkouška letošní sezóny. Nebýt přeloženého závodu v Texasu, byla by vůbec poslední, za to ale pořádná. Závod na Pocono Raceway měří celých 500 mil. Vítězství obhajuje Ryan Hunter-Reay. Jeho vítězství ale vloni zastínila tragická nehoda, při které o život přišel Justin Wilson.

Závody na 2,5 míle dlouhém oválu uprostřed pohoří Pocono mají bohatou tradici. Okruh je ztělesněním snu stomatologa Josepha Mattioliho a jeho manželky Rose, milovníků závodění, kteří o trati u města Long Pond začali snít od 50. let. Postupně vznikal okruh pro dragstery, ¾ míle dlouhý ovál a nakonec na přelomu 60. a 70. let s přispěním dvojnásobného vítěze 500 mil Indianapolis Rodgera Warda také 2,5 míle dlouhá superspeedway.

Trať na rozdíl od ostatních oválů postrádá čtvrtou zatáčku. Ty další tři přitom vznikly podle zatáček na jiných slavných tratích. Ta první podle už neexistujícího oválu v Trentonu v New Jersey, druhá podle Indianapolis Motor Speedway a třetí podle Milwaukee Mile.

Trať vznikala přímo pro IndyCar, respektive tehdy ještě sérii USAC. Ta také na ovál hned v roce 1971 zamířila. Prvním vítězem se stal Mark Donohue reprezentující tým Penske. Nejúspěšnějším pilotem je se čtyřmi vítězstvími A.J. Foyt.

Dvě vítězství má na kontě Al Unser. Tím v roce 1979 se stal jediným pilotem, kterému se podařilo během jedné sezóny získat trojkorunu pro vítěze tří pětistovek. Vedle Pocona zvítězil v Indianapolisu a na dnes už neexistujícím oválu Ontario Motor Speedway v Kalifornii. Ten později nahradila dráha v Michiganu a v posledních třech letech její dvojče v kalifornské Fontaně. Žádnému pilotovi se už ale Unserův úspěch nepodařilo zopakovat a to v posledních letech za to IndyCar nabízela milionový bonus.

Dráha byla nedílnou součástí kalendáře IndyCar až do roku 1989. Poslední závod 20. srpna 1989 vyhrál Danny Sullivan startující za tým Penske. Pak ale IndyCar z Pocona odešla. Okruh byl na konci 80. let považován za nebezpečný. Dráha byla příliš hrubá, svodidla nevhodná, záchytný plot zcela chyběl, lékařské středisko bylo nedostatečně vybavené a roli doktora plnil majitel okruhu Joe Mattioli. Jeho specializaci – stomatologii, určitě piloti po nehodě ocenili.

Na návrat formulí na trať v horách Pocono si fanoušci pořádně počkali, až do roku 2013. Během tří let ale žádný z pilotů nedokázal své vítězství obhájit. Jestli se to Dixonovi, Montoyovi nebo Hunter-Reayovi povede letos, uvidíme v neděli po 21. hodině. Kvůli kolizi s olympijskými hrami a tenisovým turnajem ale odvysílá stanice NOVA Sport 1 přenos s 24hodinovým zpožděním.

Startovní pole doplní Pippa Mann, která se představí v jednom z vozů Dale Coyne Racing. Conor Daly zase na druhém vymění startovní číslo 18 za 88, tedy číslo, se kterým startoval Bryan Clauson, který před dvěma týdny zahynul po nehodě v sérii USAC Midget. Připomínat budou samozřejmě také Justina Wilsona.

Pilot, který byl letos zřejmě startoval za tým Andretti Autosport, během loňského závodu havaroval poté, co jej do hlavy zasáhl ulomený nos vozu Sage Karama. Na následky zranění hlavy zemřel Wilson druhý den v nemocnici.

Pocono Raceway
Délka trati: 2,5 míle, 3 zatáčky
Délka závodu: 200 kol, 500 mil
První závod: 1971
Loňské pole position: Hélio Castroneves (Team Penske) – 1:21.6217
Loňský vítěz:Ryan Hunter-Reay (Andretti Autosport)
Rekord okruhu: Juan Pablo Montoya (Team Penske) – 0:40.1929 v roce 2014

Časový harmonogram (SELČ)
Sobota 20. 8.
15:00 – 16:30 – 1. trénink
19:30 – 20:45 – Kvalifikace
23:00 – 23:20 – 2. trénink
Neděle 21. 8.
21:00 – Start závodu ABC Supply 500