Skryté drama v temném tunelu

Petr Dufek
17.05. 2018

Petr Dufek
17.05. 2018

Vzpomínka na VC Monaka 2004

Závod v ulicích Monte Carla je sice ze všech nejpomalejší, ale přináší vítězi největší prestiž. Když se navíc podaří zvítězit jezdci, který dlouho netrpělivě čeká na první triumf, je z toho patřičná senzace. A právě takový byl ročník 2004, který se konal 75 let po premiéře Grand Prix Monaka.

Souboj o postavení v čele startu je v Monaku obzvlášť vyhrocený. Tím spíš, když chcete porazit neporazitelného M. Schumachera. Ferrari sice vládlo soubojům s časem, ale jeho převaha se postupně rozmělňovala. Zatímco ve volných trénincích byl Schumi nejrychlejší, soupeřům padla karta v kvalifikacích. V té první se blýskl mladší Schumacher. Paradoxně podal nejlepší výkon ve chvíli, kdy mu to nebylo nic platné. Vyhrál předkvalifikaci a v kvalifikační jízdě dosáhl druhého nejlepšího času. Přitom věděl, že kvůli čtvrteční výměně motoru bude na roštu odsunut o deset míst dozadu. Za dobu existence tohoto pravidla byl prvním, kdo se musel stěhovat z první řady…

Nick Heidfeld za volantem vozu Jordan

Ferrari se přesto poprvé v sezoně nevešlo do první linie. Postavení v čele startu poprvé v kariéře vybojoval Trulli, když jako jediný během celého víkendu pokořil hranici 74 sekund, znamenající také nový traťový rekord. Vměstnal do jednoho kola všechen svůj um a vytříbený styl bývalého motokáristy. „Je fantastické získat první pole position právě v Monaku,“ radoval se usměvavý Ital. „Moje kolo bylo skvělé. Nebyl jsem zvlášť rychlý v prvním úseku, ale zbývající dva sektory byly perfektní.“ A proč se tolik rozepisuji o kvalifikaci? Vždyť v Monaku je vždy základem úspěchu. A to tvrdím i s vědomím, že předchozích šest let vítěz kvalifikace nevyhrál závod…

Po startu se Sató (7. místo na roštu) prosmýkl mezi oběma ferrari jako úhoř, jen lehce ťukl do Schumachera – a rázem kryl záda kolegovi Buttonovi (2.). Překvapivého momentu využil k úspěšnému útoku na rudé vozy i Räikkönen (5.). Schumi projížděl cílem 1. kola až šestý a za ním začínal své monacké martyrium Barrichello.

Michael Schumacher byl účastníkem dramatu v monackém tunelu

V nejpomalejší zatáčce celého seriálu jménem Grand Hotel pak došlo k památné havárii. Nezkušený Klien zapomněl, že se auta poslušně srovnají za sebe, aby vůbec zatáčku vytočily, narazil zezadu do Heidfelda, ulomené přední křídlo se zaklínilo pod přední kola a neovladatelný jaguar se zabořil nosem do svodidel. Nebylo by na tom nic pozoruhodného, kdyby neměl ve špici zasazený diamant v hodnotě kolem sedmi miliónů korun!

Bílé obláčky za výfukem Satóovy hondy zatím předznamenaly první děsivou zápletku. Když Japonec projížděl kolem bazénu, vyvalil se z jeho motoru hustý dým. „Když Satóovi bouchl motor, tak tam bylo hodně kouře. Ale byl jsem připraven, protože se z něho kouřilo delší dobu,“ vysvětlil Räikkönen. Připravený Fin ho hravě objel, ale pak nastala panika. Nad hloučkem vozů se najednou objevil Fisichellův sauber koly vzhůru a dopadl na svodidla. „Je jasné, že když mě Fisichella přelétl a jeho vůz zůstal koly vzhůru, měl jsem obavy. Ještě štěstí, že to nebyla vážnější havárie. Kvůli kouři ze Satóova motoru jsem nic neviděl. Možná jel Fisichella trochu rychleji, to nevím. Z vozu Satóa se ale kouřilo už v zahřívacím kole, takže myslím, že inženýři u telemetrie dávno věděli, že mu vybuchne,“ tvrdil s troškou výčitek Coulthard. Salto Fisichelly přes Coulthardův mclaren sice vypadalo hrozivě, ale jezdec popisoval kritickou situaci celkem chladnokrevně: „Když Satóovi explodoval motor, jel jsem klidně a šetřil pneumatiky. Po druhém startu jsem viděl, že se z něho kouřilo, ale nikdo neočekával, že bouchne takovým způsobem. Nic jsem neviděl. Barrichello a Montoya byli přede mnou a najednou tam byl i mclaren. Potom jsem jen slyšel ránu a byl jsem vzhůru nohama. Vůz absorboval celý náraz. Potom jsem jen čekal, až se venku vše utiší, kdyby náhodou měla kolize dohru. Pak jsem vylezl.“

Juan Pablo Montoya po kolizi do cíle nedojel

Na čtyři kola uklidnil situaci zpomalovací vůz, aby pořadatelé měli dost času odklidit trosky. Závod, zkrácený kvůli potížím Panise a opakování startovní procedury o jedno kolo, se znovu dostával do tempa po deseti kolech. Až do prvních zastávek špička kroužila v pořadí Trulli, Alonso, Button, Räikkönen, Schumi, Montoya (proklouzl mezi ferrari po odbočení safety caru), Barrichello a Da Matta. Pokud se někdo domníval, že skvělé kvalifikační časy renaultů podpořila prázdná nádrž, pak se hluboce mýlil. Na trati totiž vydržely až do 24. (Trulli) a 25. (Alonso) kola, zatímco už ve 13. jel tankovat Montoya, v 18. Button, v 19. Räikkönen a ve 20. kole Barrichello. Nejdéle tedy vydržel Schumi, ale proti Trullimu jen o dvě kola, takže mu v té době nebyly nic platné ani dva nejlepší časy.

Provoz v ulicích Monte Carla ještě víc zhoustne, když se začínají opozdilci předjíždět o kolo. Tentokrát to trvalo pouhých 16 kol a chaos se stále zvětšoval. Když se do něho vložili i mazáci jako R. Schumacher, hned se bylo na co dívat. Třeba když ho potřeboval předjet Alonso. Ve 42. kole ho brzdil dlouhých sedm zatáček, než přijeli k tunelu… „Sedm zatáček ignoroval modré vlajky,“ zlobil se Alonso. „Potom zvolnil před vjezdem do tunelu, aby mě pustil, ale nakonec zase šlápl na plyn a vytlačil mě. Na vnější části trati není žádná přilnavost a tam jsem ztratil kontrolu nad vozem.“ Nemusím zdůrazňovat, že Ralf se k takové bezvýznamné kolizi odmítl vyjadřovat. Chyběly mu některé rychlosti a asi také zpětná zrcátka. Výsledkem byl šrot z renaultu na výjezdu z tunelu a další akce zpomalovacího vozu, která podruhé smazala náskok Trulliho.

Takuma Sató po dobrém úvodu odstoupil kvůli technické závadě

Týmová režie Renaultu však pracovala dokonale. Během několika sekund dostal pokyn, aby odbočil ke druhé zastávce do boxu. Stejně pohotově zareagoval i Button, zatímco M. Schumacher kupodivu pokračoval v jízdě. „Měl hodně plnou nádrž. Kdybychom zvolili stejnou taktiku jako soupeři, neměli bychom naději na úspěch. Tak jsme riskli, že zůstane na trati,“ vysvětloval později uznávaný stratég Brawn. Jenže v té chvíli bylo téměř jisté, že Schumi závod nemůže vyhrát. Za safety carem sice kroužil na vedoucí pozici před o kolo zpožděným Montoyou, ale pak jeli Trulli a Button, kteří už do konce závodu nemuseli zastavit.

Na rozluštění tajenky jsme mohli čekat třicet kol, ale padlo už ve 46. kole. Při jízdě tunelem se zakouřilo od Schumacherova levého předního kola a ven z černé díry vyjel s ulomeným předním levým kolem a nabouraným nosem…! Co se stalo mimo dosah televizních kamer i diváků, to vědí jen oba jezdci – Schumi a Montoya. „Zrychloval jsem a brzdil tak, jak to děláme, když najíždíme na rošt nebo když jedeme za zpomalovacím vozem. V tunelu to nebylo poprvé. Trocha kouře od pneumatik není nic nenormálního. Jen se tak snažíte zahřát brzdy a pneumatiky,“ vysvětlil své počínání M. Schumacher. Rival Montoya měl na věc jiný názor: „Michael při zahřívání brzd zabrzdil velmi prudce. Uhnul jsem se na pravou stranu tratě, abych se mu vyhnul, ale prostor mezi námi se zúžil a dotkli jsme se.“ Sportovní komisaři později incident prověřili. Došli k názoru, že kolize nemá viníka. Schumi si asi myslel své, ale nahlas řekl: „Vedoucí jezdec závodu byl vystrčen pomalejším závodníkem. Ale akceptuji rozhodnutí komisařů.“

Jarno Trulli v Monaku vybojoval své první a nakonec i jediné vítězství ve F1

V samém závěru se britský stíhač Button přiblížil Trullimu na rozdíl pouhých čtyř desetin sekundy! Ale stejně to byl jen platonický pokus, protože v úzkých ulicích, na nábřeží či v tunelu se stejně místo k předjetí nenajde… Přesto bylo sympatické, že se o to alespoň pokusil. Trulli vedení uhájil a získal své první, a nakonec i jediné vítězství ve F1.

Výsledky: 1. Jarno Trulli (Renault) 1:45:46,601, 2. Jenson Button (BAR/Honda) +0,497, 3. Rubens Barrichello (Ferrari) +1:15,766, 4. Juan-Pablo Montoya (Williams/BMW) -1 kolo, 5. Felipe Massa (Sauber/Petronas) -1 kolo, 6. Cristiano da Matta (Toyota) -1 kolo, 7. Nick Heidfeld (Jordan/Ford Cosworth) -2 kola, 8. Olivier Panis (Toyota) -3 kola, 9. Zsolt Baumgartner (Minardi/Ford Cosworth) -6 kol, 10. Ralf Schumacher (Williams/BMW) -8 kol…