Monte Carlo je nejprestižnějším závodem

Velká cena Monaka je nejprestižnějším závodem v kalendáři mistrovství světa. Patří do něj od úvodního ročníku a přitahuje největší množství celebrit. Její historie je plná zajímavých příběhů a s některými z nich vás v příštích dnech seznámíme.

V roce 1297 obsadil pirát Franҫois Grimaldi v převlečení za mnicha pevnost Monako vybudovanou na skále nad Středozemním mořem. Nejrůznějšími shodami okolností si toto území udrželo samostatnost pod kontrolou Grimaldiů do dneška. Monako tvoří tři obce – skála Monaco s Grimaldiovským hradem, Monte Carlo na protilehlém svahu a přístav La Condamine sevřený mezi nimi. V roce 1863 bylo v Monte Carlu otevřeno kasino, což spolu s benevolentními daňovými zákony učinilo Monako útočištěm bohatých.

Mezi blízké přátele Grimaldiů patřili Noghésové, bohatá rodina výrobců cigaret. Alexandre Noghés se v roce 1909 stal prezidentem monackého klubu cyklistů a automobilistů. Ten od roku 1911 začal pořádat cílovou jízdu z evropských měst nazvanou Rallye Monte Carlo. V roce 1925 přišel jeho syn Anthony s nápadem uspořádat v ulicích Monte Carla automobilový závod. Získal pro něj i prince Louise II. a v dubnu 1929 se jela první Velká cena Monaka. Brzy se stala jedním z nejvýznamnějších závodů sezony.

188026

Denny Hulme ve voze Brabham na trati v Monte Carlu v roce 1966

Roku 1950 byla Velká cena Monaka zařazena do mistrovství světa. Po Silverstone byla druhým podnikem nově založeného mistrovství světa F1. Závod tehdy poznamenala hromadná havárie, která po startu vyřadila devět z 19 účastníků. Do cíle nakonec dojelo pouhých sedm vozů. Velká cena F1 se opět jela až v roce 1955. Od té doby je nedílnou součástí šampionátu a postupem času se stala jeho nejvýznamnějším podnikem.

Vyčerpávajících 100 kol (v roce 1957 to bylo dokonce 105; teprve po Bandiniho tragédii byl závod zkrácen na 80 kol) bylo náročnou zkouškou, takže zde vítězili jen ti nejlepší. Dvakrát tu vyhráli Juan Manuel Fangio, Maurice Trintignant, Niki Lauda, Jody Scheckter, David Coulthard, Fernando Alonso, Lewis Hamilton, Mark Webber, Sebastian Vettel, třikrát Stirling Moss, Jackie Stewart, Alain Prost a Nico Rosberg pětkrát Graham Hill a Michael Schumacher. Králem Monte Carla byl Ayrton Senna, který zde zvítězil šestkrát.

Nebývalé drama se odehrálo například roku 1970, kdy Jochen Rindt předjel chybujícího Jacka Brabhama v poslední zatáčce. Výjimečným byl i rok 1972. Jednak tím, že se jelo v dešti, a také tím, že zde svého jediného vítězství dosáhl Jean-Pierre Beltoise. Jediné triumfy v kariéře v Monaku vybojovali také Olivier Panis v roce 1996 a Jarno Trulli v roce 2004.

Okruh vedoucí ulicemi Monte Carla a La Condamine byl v původní podobě dlouhý 3,145 km. Profil tratě se v zásadě nezměnil dodnes, ale vzhledem k výstavbě ve městě došlo od roku 1973 k několika proměnám. Trať byla vytyčena se startem před budovou autoklubu, stoupá vzhůru až na náměstí před kasinem, odkud klesá k serpentinám před nádražím a směřuje kolem železničního mostu a tunelem na nábřeží. Zde se jezdilo kolem přístavu s rychlou zatáčkou před trafikou a od plynojemu zpět do prostoru startu. Kolem provizorních boxů v aleji před autoklubem vozy projížděly z obou stran. Od roku 1955 se startovalo ze druhé strany boxů v prostoru, kde je dnes bazén. To vedlo k pravidelným kolizím ve vlásence u plynojemu. Roku 1963 se proto start vrátil zpět. V roce 1972 se posunula šikana na nábřeží dál od tunelu. Pořadatele ale čekaly zásadní změny, které vyžadovalo budování luxusního hotelu v prostoru pod zrušeným nádražím a výstavba bazénu na nábřeží.

188029

Johnny Servoz-Gavin v Monaku v roce 1968

Roku 1955 spadl Alberto Ascari s vozem Lancia do moře a obdobná nehoda postihla v roce 1965 i Paula Hawkinse s lotusem. V roce 1967 po průjezdu šikanou narazil Lorenzo Bandini do lampy, jeho ferrari se převrátilo a od horkých výfuků se vzňaly balíky slámy. Ty zapálily vytékající benzin. Zraněný jezdec utrpěl těžké popáleniny a pořadatelé bez potřebného vybavení mu nedokázali pomoci. V kritickém stavu byl přes trať přenesen ke člunu, který jej dopravil k sanitce. Bandini po dvou dnech zemřel, ale jeho smrt znamenala zásadní obrat v přístupu k bezpečnosti. Trať se začala osazovat svodidly a za nimi jsou připraveni skvěle připravení a vybavení záchranáři.