Honda Indy Toronto – před závodem

IndyCar Series čeká jediná cesta mimo území Spojených států, do kanadského Toronta. Tradiční závod na městském okruhu poblíž výstaviště je v kalendáři od roku 1986 a nejel se jen jednou, v roce 2008. Toronto je čtvrtým závodem s nejdelší historií a z toho druhým nejtradičnějším městským okruhem. Déle závodí americké série jen v kalifornském Long Beach.

Pokud promotéři sledovali předchozí závod v Iowě, který se jel před týdnem, museli si mnout ruce. O lepší reklamu se domácí hvězdy nemohly postarat. James Hinchcliffe prolomil smůlu, která jej letos provází, a slavil vítězství. Skvěle jel i Robert Wickens, který sahal po stupních vítězů, a jen špatné strategické rozhodnutí v závěru závodu jej o ně připravilo.

Vzhledem k tomu, jak Wickens vletěl do IndyCar, fanoušci právem říkají, že není otázkou, jestli se mu podaří vyhrát nějaký závod, ale kdy to bude. A pro Wickense by těžko bylo první vítězství sladší, než kdyby jej dosáhl ve svém rodném městě. Od mala jsou s Hinchcliffem, který se narodil ve městečku Oakville, tvořícím předměstí Toronta, kamarádi. A byl to právě jeho krajan, který mu v IndyCar zajistil místo.

79328

Ryan Hunter-Reay u Princes´ Gate

Na závody v Torontu mohli Hinchcliffe a Wickens chodit od narození. První se totiž jel ještě v době, kdy nebyli na světě, v roce 1986. Nápad přivést na sever od kanadsko-amerických jezer formule, konkrétně šampionát CART, mělo reklamní oddělení velkého pivovaru Molson. Moc ale nechybělo, aby se závod nepodařilo uspořádat. Městská rada jej schválila o pouhé dva hlasy. 

Většina okruhu je identická s tím, na němž v prvním závodě IndyCar v Torontu slavil triumf Bobby Rahal. Konfigurace byla změněna dvakrát, od první do deváté zatáčky je ale stejná. Proměnou prošly pouze závěrečná pasáž a pit lane, naposledy v roce 2016, kdy byla boxová ulička kvůli výstavbě hotelu přesunuta na druhou stranu.

Mezi fanoušky je podnik nesmírně populární. Tradičně byl druhou nejnavštěvovanější sportovní událostí v Kanadě v průběhu roku hned za Velkou cenou formule 1 v Montréalu. Turnikety během závodního víkendu projde i 170 tisíc diváků. A kanadští fanoušci jsou každý rok vynikající.

Odměnou jim bývají pohledné závody plné soubojů, mnohdy velmi těsných. Nejednou piloti v Torontu povýšili formule na kontaktní sport. Navíc na trati jsou nejméně tři dobrá místa k předjíždění – na konci rovinky Prince´s Boulevard u Brány princů, pak před třetí zatáčkou na konci dlouhé rovinky Lakeshore Boulevard a před osmou zatáčkou v závěru Manitoba Drive.

Nejúspěšnějším pilotem v Torontu je s osmi triumfy Michael Andretti. Z aktivních jezdců má nejvíce vítězství Will Power, celkem tři (2007, 2010 a 2016). Triumf v Torontu také slavili Bourdais (2004, 2014) Hunter-Reay (2012), Dixon (2x 2013) a Newgarden (2015, 2017).

Na vítězství domácího pilota čekají Kanaďané od roku 2003, kdy podruhé slavil Paul Tracy. Na svůj druhý triumf čekal domácí miláček přesně 10 let. Jinému domácímu jezdci se na torontském výstavišti zvítězit nepodařilo, ale Hinchcliffe diváky poslední dva roky navnadil třetími místy. Podaří se letos některému z místních jezdců, a nezapomínejme také na nováčka Zacharyho Claman de Mela, doma zazářit?

Toronto – Exhibition Place
Délka okruhu: 1,786 míle (2,874 km), 11 zatáček
Délka závodu: 85 kol, 151,81 mil (243 km)
První závod: 1986
Loňské pole position: Simon Pagenaud (Team Penske) – 0:58,9124
Loňský vítěz: Josef Newgarden (Team Penske)
Rekord okruhu: Gil de Ferran (Walker Racing) – 0:57,143

Časový harmonogram (SELČ):
Pátek 13. 7.
16:40 – 17:25 – 1. trénink
20:30 – 21:15 – 2. trénink
Sobota 14. 7.
15:50 – 16:35 – 3. trénink
19:55 – 21:10 – kvalifikace
Neděle 15. 7.
17:40 – 18:10 – warm up
21:35 – start závodu Honda Indy Toronto