Každý jeho krok někdo sleduje

Mnoho jezdců zpětně řekne, že přestup z juniorské série, klidně i z nejlepšího týmu F2, do F1 byl největší krok v celé jejich kariéře. I ve F2 se o jezdce stará pouze pár mechaniků a inženýrů a jezdí se s jednotnými vozy, zatímco tým F1 sestává ze stovek zaměstnanců a závodník komunikuje s desítkami z nich. Mladého Monačana to loni u Sauberu, který ještě zdaleka není tak velký jako Ferrari, malinko vyděsilo.

"Ze všeho nejdříve pocítíte strach z toho, že komunikujete s tolika lidmi. Cokoli řeknete, bude analyzováno. Není to jen o vašem inženýrovi, ale o takové spoustě lidí… To je samozřejmě… nechci říct děsivé, ale jistě vás to vystraší. Ale časem si zvyknete," řekl Leclerc. "Když pak dáváte zpětnou vazbu, můžete být mnohem přesnější. Můžete říct všechno, protože se to dostane k mnoha lidem. Ve F2 se snažíte soustředit na to hlavní, protože vám s vozem pomáhá jeden, maximálně dva lidé. Ve F1 je to úplně jiné a chvíli trvá, než si na to člověk zvykne."

Dalším velkým rozdílem, na který si budou muset zvyknout i letošní nováčci, je délka závodu.

"Závody mi přišly extrémně dlouhé, když jsem je porovnával s F2. I na to si je třeba zvyknout. Po 20 kolech máte pocit, že cíl už musí být blízko a ve sluchátkách se vám ozve inženýr a řekne: Dobře, 40 kol do konce. A vy: Cože? Tak moc?!, svěřila se čerstvá posila Ferrari.