Chevrolet Detroit Grand Prix – před závodem

Další náročný závodní víkend čeká piloty IndyCar Series. Po bojích v Indianapolisu se vydají do nedalekého Detroitu. A tam v posledních letech závodí během jednoho víkendu hned dvakrát – v sobotu i v neděli večer.

Díky skvělému měsíci květnu, kdy vyhrál Velkou cenu Indianapolisu, kvalifikaci na Indy500 a samotnou pětistovku, vyskočil Pagenaud do čela šampionátu, kde má jednobodový náskok na Newgardena.

V Detroitu se představí zatím nejmenší startovní pole v letošní sezoně. Oproti Indy500 bude o třetinu méně početné, na městský okruh na ostrově Belle Isle by se ale o moc početnější pole nevešlo. Oproti úvodním závodům sezony v Detroitu neuvidíme ani Jacka Harveyho, tým Meyer Shank Racing totiž měl prostředky jen na úvod sezony až po Indy500, a na závody na Road Americe, v Ohiu a závěrečnou dvojici Portland a Laguna Seca. Harvey přitom je v průběžném pořadí šampionátu třináctý.

Okruh

Průkopníkem závodění ve městě automobilů byla Formule 1, která začala v centru města závodit v roce 1982. IndyCar byla také v Michiganu pevně usazená, ale jinde – na oblíbeném oválu Michigan International Speedway. Závod kolem Renaissance Center byl náročný. Ještě za časů formule 1 se mluvilo o přesunu na ostrov Belle Isle.

Když se F1 rozhodla vypustit Detroit z kalendáře, nahradila jej na konci 80. let série CART. S tím, že se následně přesune na Belle Isle, až tam trať bude připravená. Od roku 2013 IndyCar opět používá delší konfiguraci okruhu, kterou předtím CART využíval.

Okruh měří 2,35 míle (3,78 km) a má 13 zatáček. Změna konfigurace trati závodu výrazně prospěla, protože dlouhá rovinka a zatáčka číslo 3 jsou nejlepšími místy na předjíždění. Další výborné místo je na konci protilehlé rovinky před zatáčkou číslo 7.

Loňské závody

Vloni byly oba závody doménou japonské Hondy. Ten první vyhrál Scott Dixon a v historických tabulkách se posunul před Michaela Andrettiho. Piloti jeho stáje přitom obsadili druhé, třetí a čtvrté místo. Závod byl hlavně taktickou bitvou mezi jezdci na strategii tří pit stopů a jezdci na strategii dvou pit stopů. Jako výrazně preferované obutí se ukázala tvrdá sada pneumatik.

Ve druhém závodě se po třech letech dočkal triumfu Hunter-Reay. Závod začal velmi kuriózním okamžikem, když viceprezident Chevroletu naboural zpomalovací vůz v zaváděcím kole. Hunter-Reay nakonec v závěru závodu donutil k chybě stájového kolegu Rossiho a ujal se vedení. Power se dokázal dostat na druhé místo, což vzhledem k tomu, že chevrolety na hondy vůbec nestačili, byl skvělý výsledek.

Na co se zaměřit

Souboj dodavatelů motorů se vyplatí sledovat i v letošní sezoně. Obě firmy si mají co vracet. Chevrolet opět předčil Hondu v 500 mil v Indianapolisu. Honda mu to ale vloni dokázala vrátit v domácím závodě na Belle Isle. Na trati, kde tribuny plní zaměstnanci General Motors a jejich rodiny, se pilot s domácím motorem za zády radoval z vítězství naposledy v roce 2016.

Třikrát dokázalo zvítězit v jedné sezoně 11 pilotů, v CART se tak stalo v letech 2000 a 2001 a v IndyCar před pěti lety. Letošní sezona zatím poznala pět vítězů v šesti závodech. Pagenaud je jediným, kdo slavil dvakrát. Letos bychom se tak k rekordu mohli minimálně přiblížit. Někteří favorité ještě letos cestu do Victory lane nenašli – Dixon, Power, Hunter-Reay, HInchcliffe, Bourdais.

Kdo bude mít po specifickém programu spojeném s Indy500 formu? Pagenaud, který po mizerné loňské sezoně a špatném vstupu do té letošní v květnu zářil? Nebo Newgarden, který měl dobrý vstup do sezony, v Indianapolisu zrovna nezářil?

V Indy500 se srazili a vyřadili další tři jezdce, v Detroitu patří do širšího okruhu favoritů. Graham Rahal a Sébastien Bourdais vědí, jaké je to v Detroitu vyhrát. Rahal to předloni zvládl dvakrát během jednoho víkendu.

Na dobrý výsledek už netrpělivě čeká Colton Herta. V Austinu se stal nejmladším vítězem v historii závodů IndyCar, od té doby se mu ale smůla lepí na paty. Všechno to vyvrcholilo v Indy500, kdy se kvalifikoval mezi devíti nejrychlejšími a pak ho vyřadila závada na řazení.

Belle Isle – městský okruh
Délka okruhu: 2,35 míle (3,78 km), 13 zatáček
D0lka závodu: 70 kol / 164,5 míle
První závod: 1992
Rekord okruhu: Takuma Sató (Rahal Letterman Lanigan Racing) – 1:13.6732 v roce 2017
Loňské pole position: Marco Andretti (Andretti Autosport ) – 1:14.8514 (1. závod) & Alexander Rossi (Andretti Autosport) – 1:33.3143 (2. závod)
Loňský vítěz: Scott Dixon (Chip Ganassi Racing) (#1 závod), Ryan Hunter-Reay (Andretti Autosport) – (2 závod)

Časový harmonogram (SELČ)
Pátek 31. 5.
16:55 – 17:40 – 1. trénink
20:50 – 21:35 – 2. trénink

Sobota 1. 6.
16:45 – 17:15 – Kvalifikace na 1. závod
21:50 – Start prvního závodu

Neděle 2. 6.
16:45 – 17:15 – Kvalifikace na 2. závod
21:50 – Start druhého závodu