Už jedenáct jezdců před ním bylo první v cíli, ale nevyhrálo

Sebastian Vettel včera jako první projel pod šachovnicovou vlajkou a pohár pro vítěze přesto dostal někdo jiný. Historie formule 1 si pamatuje 11 dalších podobných případů.

Mezi jezdci, kteří místo oslavování zuřili, je shodou okolností i ten, který minulou neděli jásal místo Vettela. Lewis Hamilton byl první v cíli Velké ceny Belgie 2008, ale o vítězství přišel, protože po předjetí Kimiho Räikkönena mimo trať mu sice vrátil pozici, ale zůstal zavěšen těsně za jeho ferrari a na rovince si vedení vzal zpět. Sportovní komisaři to tehdy nazvali "nevrácením celé výhody". Fin ukončil souboj s Hamiltonem havárií, takže z vítězství se radoval Felipe Massa. Náladu Hamiltonovi, McLarenu a jejich fanouškům spravil až zisk titulu.

Dvakrát první v cíli, ale ne vítězem byl Nélson Piquet. V roce 1982 po vítězství na domácí půdě Brazilcův monopost nevyhověl technické kontrole a byl diskvalifikován. O pět let později viděl šachovnici jako první v Mexiku, jenže závod byl rozdělen červenou vlajkou na dvě poloviny a podle tehdejších pravidel se sčítaly časy dosažené v obou.

Vítěz se nejčastěji mění v cíli VC Kanady. Peter Revson vyhrál závod v roce 1973 na okruhu Mosport, ačkoli byl jako první odmávnut Howden Ganley. Omylem, kvůli zmatkům při nasazení bezpečnostního vozu. O sedm let později v Montréalu vyhrál Alan Jones, když cílovou čáru první protnul Didier Pironi, kterému se ale kvůli ulitému startu připočetla celá trestná minuta. O dalších deset let později pokazil start Gerhard Berger a oslavoval Ayrton Senna.

O jedno vítězství přišli také James Hunt (1976), Alain Prost (1985), Ayrton Senna (1989) a Michael Schumacher (1994). Do cíle Velké ceny Itálie 1978 dojeli jako první Mario Andretti a Gilles Villeneuve. Jenže oba inkasovali minutu za ulitý start a pohár pro vítěze si odvezl Niki Lauda.

A ještě zbývá VC Brazílie 2003. Závod byl ukončen červenou vlajkou a sportovní komisaři omylem označili za platné pořadí po 53. kole. Po správném sečtení kol byl v souladu s pravidly prohlášen za vítěze Giancarlo Fisichella, jenže až dodatečně. Na nejvyšším stupínku tak stál Kimi Räikkönen a s Italem si poháry vyměnil až o pár dní později (na titulním snímku).