Nevyloučil ale budoucí starty v Indy500

Tony Kanaan ve čtvrtek oznámil, že sezona 2020 bude jeho poslední. Absolvuje už jen závody na oválech, počínaje květnovou pětistovkou v Indianapolisu.

Kanaan po krátké kariéře v juniorských sériích v Evropě zakotvil v roce 1996 ve Spojených státech. Odjel dva ročníky v juniorské sérii Indy Lights, pak startoval v CART a později v IndyCar. Je šampionem z roku 2004 a vítězem Indy500 z roku 2013.

Právě další starty ve Staré cihelně Kanaan nevyloučil. Letos bychom jej ale měli naposledy vidět na jiných okruzích než v Indianapolisu. Konkrétně v Texasu, Richmondu, Iowě a na oválu Gateway u St. Louis.

„Když se podívám zpět na ty roky v IndyCar, první, co mě napadne, je to, jaké jsem měl štěstí, že jsem mohl být na vrcholné úrovni tak dlouho. Přišel jsem se ve třiadvaceti s nadějemi a sny a bez pochyby mohu říct, že jsem dosáhl všeho, čeho jsem dosáhnout chtěl,“ řekl Kanaan.

„Je mi 45 let. Mám fanoušky, vyhrál jsem závody, byl na stupních vítězů, sbíral rekordy, titul a vítězství v Indy500. Cítím a vím, že bych to mohl dělat ještě dlouho, ale jako všechno v životě i závodění je cyklus. Po dlouhou dobu jsem byl tázán, kdy ukončím kariéru, a vždy jsem odpovídal stejně: Až se jednoho dne probudím a budu cítit, že už to nechci dělat,“ pokračoval Kanaan.

Připustil také, že jeho rozhodnutí uspíšilo to, že pro letošní ročník na něj už nezbylo místo: „Bohužel se musíte dívat i na jiné věci, když plánujete budoucnost. Tou nejdůležitější byly možnosti, které jsem měl. Pro rok 2020 bylo mou nejlepší alternativou odjet pět závodů na oválech v IndyCar, šampionátu, který mi tolik dal a který budu vždy milovat. Nekončím se závoděním, to je jisté. Ale rozhodl jsem se, že se tenhle rok trochu stáhnu a užiju si těch pět závodů. Budu mít čas na svoji rodinu, manželku Lauren, syny Leonarda, Maxe a Deca a dceru Ninu, a na moje fanoušky.“

Jeho kariéra ve vrcholné zámořské sérii začala v roce 1998, kdy se coby úřadující šampion Indy Lights přesunul do CART. První rok závodil za tým Tasman Racing Stevea Hornea, s nímž získal i titul v Indy Lights. Pak odjel jeden ročník za stáj Gerryho Forsytha a v Michiganu vybojoval první vítězství. Tři sezony startoval za tým Mo Nunna.

Za zmínku stojí závod v Detroitu v roce 2001. Ten Kanaan nejel. Tým jej stáhnul, když v kvalifikaci utrpěl otřes mozku. Do kokpitu se vrátil následující závodní víkend v Portlandu. A od té doby nevynechal jediný závod! V roce 2002 se poprvé představil také v Indy500.

Rok 2003 znamenal přesun do IndyCar a k týmu Andretti Green Racing. Ten byl jeho domovem až do konce roku 2009. Kanaan v roce 2010 získal titul. Unikalo mu ale ještě důležité vítězství – Indy500. Smůla, jakou ve slavném závodě měl, byla až nápadně podobná tomu, čím ve Staré cihelně trpěla Andrettiho rodina. Prolomit se ji podařilo až v roce 2013, už v době, kdy Kanaan jel třetí a poslední sezonu za tým KV Racing.

Další čtyři sezony závodil Kanaan opět za tým, který byl zvyklý bojovat o titul. Ve voze s číslem 10 stáje Chipa Ganassiho nahradil svého kamaráda Daria Franchittiho, který ukončil kariéru.

Kanaan se ale do boje o titul nezapojil. Připsal si jediné vítězství – ve Fontaně v roce 2014. To je dodnes jeho poslední. Poslední stupně vítězů získal vloni v St. Louis, kde dojel třetí. Za dva roky u A.J. Foyta to bylo jeho jediné pódiové umístění.

Právě u Foytovy stáje, která před pár dny potvrdila ve druhém voze Charlieho Kimballa, odjede Kanaan své poslední závody. Jméno pilota, který se s ním bude o vůz střídat, tým zatím neoznámil. Měl by jím ale být bývalý pilot Indy Lights Dalton Kellett.

124873

V roce 2013 se Kanaan konečně dočkal vítězství v Indy500.

Na svém kontě má Kanaan i starty v jiných šampionátech. Ještě před příchodem do USA vyhrál v roce 1994 juniorskou sérii Formula Europa Boxer. O rok později startoval v italské F3 a připsal si jedno vítězství. V roce 2007 startoval v Suzuce ve Formuli Nippon. Ziskal celkové vítězství ve 24hodinovce v Daytoně (2015) i prvenství ve třídě LMP2 ve 12hodinovce v Sebringu (2007). Odjel dva závody v brazilských Stock Cars (2012), i dvě čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans (2017 a 2018 ve třídě GTE Pro).

„Co přinese budoucnost? Chtěl bych být nějak zapojený do IndyCar. Dostal jsem i nabídky startovat v různých jiných sériích, to ale teď není moje priorita,“ dodal oblíbený Brazilec.

Pokud poslední volná místa na roštu (u týmu Carlin) neobsadí nějaký Brazilec, nastane něco, co už málokdo pamatuje – závod amerických formulí bez jezdce z této jihoamerické závodnické velmoci. Naposledy chyběl Brazilec na startu amerického formulového závodu v Texasu v závěrečném závodě sezony IRL v roce 1999!

To ale ještě v Americe existovaly dvě série a IRL byla tou, v níž startovali převážně domácí jezdci. Do šampionátu CART zasáhlo v té sezoně jedenáct Brazilců a byli i nejúspěšnějším národem. Pochodeň, kterou zažehl v roce 1985 Emerson Fittipaldi a nesli ji kromě něj dál třeba Raul Boesel, Roberto Moreno, Gil de Ferran, Christiano da Matta, Bruno Junqueira, Christian Fittipaldi, Helio Castroneves a Tony Kanaan, tak zřejmě zhasne.