I méně zdatným matematikům je při pohledu na průběžný stav šampionátu patrné, že snad jen tak nešťastná série, jakou nyní zažívá Kimi Räikkönen, by mohla Fernandu Alonsovi zabránit v tom, aby se stal nejmladším mistrem světa v historii formule 1.

 

Kdo by však ve formuli 1 dělal předčasné závěry, ten se může v lepším případě setkat s posměchem, v horším případě jej spatříte nahého běžet napříč letištěm v Silverstone. Ale přece, není již letošní boj o titul mistra světa rozhodnutý? Budeme muset čekat až do doby, kdy zanikne i ta poslední matematická pravděpodobnost?

 

Při stávající formě Renaultu odkroužit k jistému bodovému zisku prakticky jakoukoliv Velkou cenu a při stávající formě McLarenu ztratit vedení také prakticky kdekoliv, se ta myšlenka prostě sama nabízí. Cynik by řekl, počkáme ještě pár závodů a pak nám šéfové McLarenu oznámí, že hodlají vyhrát alespoň pohár konstruktérů. Ano, to je pravděpodobné. Ještě předtím však musí spolknout jednu velkou hořkou pilulku.

 

Stříbrní nyní čelí svému letošnímu problému: co dělat, máme-li nejrychlejší auto, na které se však nemůžeme spolehnout během celého víkendu? Jednoznačnou odpovědí by bylo navýšení testů, situace však není tak černobílá. Správně by měla otázka znít: co dělat, máme-li nejrychlejší auto, na které se však pouze náš kandidát na titul nemůže spolehnout během celého víkendu? Vyměnit auto, jezdce…?

 

 

Zatímco Juan-Pablo Montoya se ze seznamu aspirantů na titul vyřadil sérií zranění, chyb a průměrných výsledků z úvodu sezóny, Kimi Räikkönen jede od začátku roku za vidinou jedničky na svém voze pro příští rok. Je však až obdivuhodné, kolik smůly se snese na hlavu jednoho kandidáta na titul, zatímco tomu druhému vychází v podstatě cokoliv, na co sáhne. Fanoušci finského talentu by se mohli dušovat, že pokud Räikkönen příští sezónou počínaje nevyhraje osm titulů v řadě, pak není formule 1 spravedlivá. Ale ona také není.

 

Jak řekl samotný Iceman, je to zkrátka motosport. A ten se k vám může obrátit zády klidně ve chvíli, kdy to čekáte ze všeho nejmíň. Historie roku 1994 a poslední sezóna Ayrtona Senny by na toto téma mohla vyprávět svůj vlastní příběh. Pokud ale patříte do skupiny lidí jako je Ron Dennis, kteří nevěří ani na štěstí ani na smůlu, měli byste příčiny hledat někde jinde.

 

Jesliže vás pronásledují neustále stejné problémy, nejedná se o smůlu, ale spíše o to, že zkrátka někdo nedělá pořádně svou práci. A zatímco v ostatních sportech padají po neúspěchu hlavy trenérů, Norbert Haug se jen nepříjemně zavrtí na svém místě u boxové zídky. A to i ve chvíli, kdy je jasné, že (podobně jako v roce 2003) i letos nespolehlivost agregátů Mercedes komplikuje cestu za titulem.   

 

Když vyrážíte do závodu s úkolem ukrojit ze soupeřova náskoku dva body a nakonec si z dějiště Velké ceny odvezete ztrátu o deset bodů větší, pak máte problém. Ten se však dá vyřešit už během následujícího víkendu. Když však vyrážíte do závodu již po x-té s úkolem ukrojit ze soupeřova náskoku dva body a nakonec si odvážíte další desetibodovou ztrátu, pak už máte obrovský problém. Zvláště jste-li horkým favoritem na titul.

 

Pokud vám parta lidí jako ta v McLarenu nabídne titul takovýmto způsobem, neměli byste váhat a hned si jej vzít. Toho jsou si určitě vědomi i Briatoreho hoši a někde hluboko pod tou maskou neohroženého sebevědomého týmu mířícího za titulem v to i doufali. Z průběhu většiny letošních závodů jim totiž musí být jasné, že nebýt morových ran padajících na Kimiho hlavu, tak už by dávno jen přihlíželi, jak se logo West na jeho zadním křídle mění v Johnyho Walkera a ujíždí v dáli.

 

Byl tedy závod na Hockenheimu rozuzlením letošní sezóny? Podobně klíčové by se mohly klidně zdát i Grand Prix San Marina či Evropy. Velká cena Německa však může být onou poslední cihličkou, která rozhodne o tom, že se jazýček vah nakloní už definitivně na stranu Fernanda Alonsa.