Super Aguri: Pokračování v nastoleném trendu.

Úspěšné sbírání zkušeností

Usilovná práce, výpomoc sesterské Hondy a potřebná dávka štěstí byly nakonec odměněny vstupem do kolotoče F1. V první polovině sezony tým používal zastaralé šasi SA 05, postavené na základech Arrowsu A 23, v Německu mělo opožděně premiéru modernější inovované šasi s označením SA 06, s nímž se podařilo částečně snížit odstup od konkurence. U obou typů se japonská stáj sídlící v britském Leafieldu (v bývalé továrně Arrowsu) zpočátku potýkala s nespolehlivostí, nicméně se jí dařilo postupně zlepšovat - zvláště u SA 06. Zatímco v prvním voze odjel celou sezonu Takuma Sato, který převyšoval své kolegy rychlostí i zkušenostmi, ve druhém voze došlo ke třem změnám. Nezkušený japonský pilot Yuji Ide, který měl problémy jak s komunikací v angličtině, tak se zvládáním vozu F1, skončil na doporučení FIA, poté co ve svém čtvrtém závodě zavinil hrůzostrašně vypadající havárii Alberse. Z pozice třetího pilota si následně polepšil zkušenější i rychlejší Franck Montagny, jeho místo obsadil Sakon Yamamoto (předtím pouze krátce testoval pro Jordan). Po dalších sedmi závodech nastala očekávaná jezdecká rošáda a oba piloti si své úlohy vyměnili.

Tým proplouval ve své prémiové sezoně bez větších afér, tím největším prohřeškem se stala diskvalifikace divokého Sata poté, co v Číně při nerespektování modrých vlajek (byl zaujat soubojem s Albersem) přispěl k promíchání pořadí jezdců na čtvrtém až sedmém místě.

Neslavně skončilo vystoupení v Indianapolis, kde Montagny odstoupil po kolizi s Klienem v prvním kole závodu a Sato jej napodobil o šest kol později potom, co vystrčil z dráhy Monteira. I když bez odměny, nejúspěšnější vystoupení Japonci předvedli v závěrečném závodě v Brazílii, kde Sato vybojoval před Spykery i Toro Rosso 10. místo a vzrůstající formu zpočátku nesmělého nováčka korunoval sedmým nejrychlejším kolem závodu jeho týmový kolega Yamamoto. Spolu se Spykerem/Midlandem bylo Super Aguri bez bodu a horší výsledek prvního závodu je odsoudil k poslední, jedenácté příčce celkového pořadí. Všichni piloti bez bodového zisku, se v hodnocení jezdců umístili v následujícím pořadí: Sato 23., Ide 25., Montagny 26., a poslední 27. místo obsadil Yamamoto.

Rozumná volba

Sato měl klid nejen díky své národnosti v japonském týmu, ale především díky dvouleté smlouvě podepsané v roce 2005. Při obsazování místa druhého pilota stáj z Leafieldu již nehleděla tolik na japonský původ jezdce, jako tomu bylo v předchozím roce, kdy se pouze Montagny dokázal vklínit mezi nezkušené japonské piloty střídající se v závodech. Krátce se spekulovalo o Albersovi, jehož angažmá však vyřešila koupě Midlandu holandskými investory. V listopadu volba nakonec padla na pilota, který v testech v monopostech spřízněného týmu z Brackley odkroužil desetitisíce kilometrů a zároveň již absolvoval první závodnické krůčky při startech za Minardi a BAR – jednalo se o Anthony Davidsona.

Do Toyoty odešel testovací pilot Franck Montagny, který se v Super Aguri účastnil sedmi závodů. Testovacím pilotem se opět stal Sakon Yamamoto, který v této funkci krátce působil v loňském roce, než dostal příležitost v závodech. Dalším pilotem na toto místo byl v prosinci ohlášen Giedo van der Garde, který se začátkem února objevil také na soupisce testovacích pilotů Spykeru. Tým zvažuje posouzení situace nezávislou institucí.

Oblíbenec japonského publika, Takuma Sato, je už méně populární u svých kolegů, díky jeho přístupu k soubojům, v nichž občas svým chováním způsobuje škody na monopostech soupeřů. V Super Aguri zužitkoval své zkušenosti a i se slabším vozem se snažil bojovat s piloty Midlandu/Spykeru, případně později s Toro Rosso.

Jeho týmový kolega, Anthony Davidson, se narodil v britském Hemel Hempsteadu 18. dubna 1979. Kariéru začal v roce 1987 motokárovými závody, kde se nejhůře umístil na šestém místě, ale také se stal mistrem v britském juniorském šampionátu v roce 1994 a 1995. Další titul získal v asijském motokárovém mistrovství (kategorie Formule A) v roce 1997. Po třetím místě v Severoamerickém motokárovém šampionátu Formule Super A se přemístil do Formule Ford, kde se stal vítězem Festivalu v této kategorii v roce 1999. O rok později si v této kategorii výhru zopakoval, ještě k ní přidal zisk ocenění pro mladé piloty, vyhlášené Autosportem a McLarenem.

Cena mu napomohla k jízdě v monopostu F1 týmu McLaren a k podepsání smlouvy na místo testovacího jezdce stáje BAR. V roce 2001 vedle působení v týmu BAR závodil v evropské F3, kde mu šest vítězství stačilo na druhé místo za Takumou Satem. Od roku 2002 se již plně věnoval kariéře v F1, v tomto roce si zároveň odbyl debut, když dvakrát startoval v týmu Minardi náhradou za Alexe Konga, ani jeden závod nedokončil. Na další příležitost čekal do roku 2005, kdy ve stáji BAR nahradil v Malajsii nemocného Takumu Sata, ale ani nyní nedokončil, krátce po startu došlo k poruše jeho motoru. Nyní může zužitkovat bohaté zkušenosti z testů v týmu spřízněném s Hondou.

Motivování povýšením

V září loňského roku proběhla v týmu úprava struktury technického týmu: vedoucí technického oddělení Mark Preston byl povýšen do role technického ředitele, Graham Taylor byl jmenován z funkce závodního šéfinženýra do nově zřízené pozice sportovního ředitele, kde bude odpovědný nejen za činnosti během závodů, ale také během testů. Další změnou bylo povýšení Bena Wooda na místo vedoucího aerodynamického oddělení, Stephena Watta na post vedoucího oddělení elektroniky a Gerry Hughes získal k roli inženýra Takumy Sata pozici vedoucího konstrukce a vývoje.

V současnosti v týmu pracuje okolo 165 lidí, jimž pomáhá japonské vývojové středisko Hondy a roli konzultanta zastává Paul White z britské společnosti PeeJayUU Ltd., která se zabývá poradenstvím v oblasti inženýrství.

Nový vůz, nový týmový sponzor

Dnes byl představen nový týmový sponzor, SS United, výrobce paliv a maziv, který nahradil dosavadní Hondu. Nové partnerství bylo navázáno se společností Speakerbus (telekomunikace).

Loňský model Hondy

Inspirován Red Bullem a Toro Rosso rozhodl se japonský tým pro použití šasi Honda RA106, používaného v loňské sezoně. Tým uvažoval o podobném postupu již ve své debutové sezoně, ale tehdy se zalekl Mosleyho nesouhlasu. Autorská práva vozu RA106 převedl tým Honda Grand Prix na vývojové středisko Honda Research & Design v japonském Tochigi. S významnou pomocí tohoto střediska byl zkonstruován a smontován na základně v Leafieldu monopost, s nímž Super Aguri testovalo již od podzimu – vůz byl nazýván jako SAF1 Interim Car (přechodný model). Na voze byly upraveny pouze vstupní otvory na bočnicích a nad pilotem.

Představení typu SA07 bylo původně plánováno na únor, ale po neúspěšných bezpečnostních zkouškách byloa prezentace vozu odložena na 12. března do Tokia. Po dalším fiasku při nárazovém testu byl ohlášen posun představení na 14. března do Melbourne.

Dnes vyjel dlouho očekávaný SA07, který nezapře svoji příbuznost s loňským modelem Hondy. Jedná se o výsledek osmiměsíční spolupráce konstruktérského oddělení vedeného Peterem McCoolem a vývojového centra Hondy v Tochigi.

Největším problémem bylo vyřešit přepracování nosu a zadní části tak, aby vůz byl schopen projít zpřísněnými nárazovými testy požadovanými FIA. Mnoho úsilí věnoval tým návrhu střední části difuzoru tak, aby co nejvíce potlačil negativní vliv bezpečnostních opatření na přítlak v zadní části.

Nová převodovka z uhlíku je nyní součástí dodávek od Hondy, která přinesla lepší možnosti změn v rozložení hmotnosti, spojení s motorem a větší spolehlivost.

Největší změnu oproti přechodnému vozu představuje přední křídlo s lehce zvlněnými nástavci upevněnými k nosu, podobně jako u nového křídla Toyoty nebo Ferrari. Nos vozu je méně hranatý než u přechodného vozu. Nad přední zavěšení byly přidány nástavce, které mají omezit víry vzniklé závěsy kol.

Posun nahoru

Po sbírání zkušeností v první sezoně nyní pohlíží tým výše a jeho snahou je získat první body v F1 a do konce roku se výkonnostně posunout do středu pole.

Tak jako konkurenční týmy nasadilo Super Aguri do podzimních testů přechodný model, podobný Hondě RA106, u něhož panovalo podezření, že se jedná již o nový typ SA07. Výkony vozu kolísaly s umístěním na chvostu pole s občasným průnikem mezi týmy středu. Ve srovnání s novými vozy přechodný model až na výjimky neobstál. Ačkoliv se testy neobešly bez drobných technických závad, celkově se jednalo o spolehlivý vůz. Celou vzdálenost testů ujela stáj z Leafieldu s přechodným vozem, celkovou vzdáleností 10 823 kilometrů bylo Super Aguri devátým nejvíce testujícím týmem (mezi novými vozy 6.).

Přestože bude stáj vybavena loňskou technikou Hondy, která v závěru patřila k těm lepším vozům v poli, čeká tým nelehký boj na konci pole. Vůz je sice spolehlivý, ale zatím málo výkonný. Přestože vlastní možnosti týmu jsou omezené, díky pomoci japonského vývojového střediska je možný posun týmu nahoru tak, jako tomu bylo v loňské sezoně. Piloti patří mezi zkušenější harcovníky z týmů, které se budou pohybovat ve spodních patrech výsledkových listin.

Bude představovat Sato nebezpečí pro soupeře i v letošní sezoně? Využije Davidson svých zkušeností z testů v Hondě a podaří se mu nastartovat kariéru závodního pilota? Obhájí tým svůj vůz při protestech konkurence? Podaří se japonskému týmu odpoutat z posledního místa celkového pořadí?

Super Aguri F1 Team