Vždy na mě silně dolehne atmosféra prázdného okruhu, který ještě před pár desítkami minut žil intenzivním životem - mraky lidí, přeplněná pitlane, rozhlasový komentátor, v paddocku není pro auta kam stoupnout a hlavně strašný rachot.

 

Když opouštím okruh, nemám v úmyslu se masochisticky trápit smutkem, ale ten rozdíl byl tak velký, že aniž bych si tu uvědomil, s batohem na zádech a kufrem plným techniky jsem se otočil, naposledy očima projel prázdný a tichý okruh před soumrakem, bezděky se nad tím kontrastem pousmál, a rozloučil se.

 

A to je konec, vážení přátelé. Konec zajímavého víkendu v podání nejen britských fandů, konec sezony A1, a možná i konec našeho účinkování v šampionátu, tím pádem konec A1 v Brně a konec A1 na českých televizích.

Přes pěkné zážitky však převládá kyselý pocit, protože když to člověk vše sleduje z nadhledu, má chuť všem říct na plnou hubu, co si o tom myslí. A víte co? Neudělám to.

 

A neudělám to nejen proto, že "jaký si to uděláš, takový to máš", ale hlavně proto, že "všude je něco". Není nikdo, kdo by měl nárok zvednout prst a ukázat na druhého, co udělal špatně. Leda by "ti všichni" byli ochotni si sednout za jeden stůl a dohodnout se jak dál. A nevím, zda mě štve toto, a nebo skutečnost, že tento nedostatek lidí se táhne přes všechny oblasti lidské činnosti...

 

Když se A1 na začátku své druhé sezony přesunula na obrazovky České televize, řekl jsem si "jó, bude to sledovat více lidí" a coby fanda A1 jsem měl upřímnou radost. Fanoušci dostali "ájedničky" doslova pod nos, přesně ti fanoušci, kteří hulákají po tom, aby formule 1 nabídla zajímavější závodění, přitom jen 30 tisíc z nich to nejspíš myslí upřímně. Pak se ale vše dostalo do vývrtky: že byly závody z dalekého východu vysílány ze záznamu se dalo ještě pochopit, ale závody z našeho časového pásma, potažmo ty večerní, vysílat v noci před pracovním dnem, to je jak popisovat druhému orgasmus.

 

Vrcholem byl závod v Šanghaji, jehož záznam se překrýval s přenosem formule 1 na Nově! Tvrdím, že A1 nabízí zajímavější závody, ale s formulí 1 se skutečně měřit nemůže a i má dvouletá dcera by uměla odhadnout, kdo si v ten moment zvolí F1 a kdo A1. Z výsledku by sponzoři radost neměli a neměla by mít ani Česká televize, která jeden ze svých programů naplánovala tak, že se apriori na něj nikdo dívat nebude. Ozval se někdo?

 

Na straně druhé by tu možná i nějaká šance byla, kdyby se našim dařilo stavět na výsledcích z loňska a lidé by se tedy měli na co těšit. Ponechme stranou hloupou českou vlastnost malovat se národními barvami když jsme na výsluní, a stydět se za ně, když ne. Sleduji to již dvě sezony a na Brands Hatch to nebylo jiné: jiné týmy se na své fandy mohou spolehnout vždy.

 

Paradoxně, nejvíc hlasití bývají ti, kteří se sami v životě bojí postavit výzvě, zkusit něco nového, podobně jako šejk Maktúm, který A1 vymyslel. Mnozí šampionát rušili po prvních dvou závodech s tím, že nepřežije sezonu, protože být jiný není správné, alternativy nepřicházejí v úvahu - copak tohle máme ještě v krvi? A nedej bože v krvi našich dětí?

 

A podívejte se, A1 se těší stále většímu úspěchu, byť ten se nejspíš bude přelévat ze země na zem a také trochu směrem na východ. A víte co? Jestli A1 nabídne takové souboje, jako Nico Hülkenberg a Robbie Kerr (pardon! Německo a Velká Británie) v prvních zatáčkách posledního závodu sezony, budu ji sledovat, i kdyby tam jezdili (z pohledu našich diváků) samí "rákosníci", "žluťáci", "čokolády" nebo "šikmoocí". Někdy mám stejně pocit, že i lidsky jsou tito lidé někdy výš...

 

A co náš A1 tým, jehož provoz je zajišťován marketingovou organizací BPA Antonína Charouze? OK, s tím už asi nic neudělám, že právě jeho postava je v očích Čechů vnímána hodně kontroverzně, ale ruku na srdce: netvrdím, že naše justice je z nejrychlejších, ale všichni, kdo v minulosti něco provedli, buď sedí (a není to jen tak nikdo!) a nebo jsou přinejmenším vyšetřováni. A to se v případě Antonína Charouze neděje. A navíc, mám v sobě tolik slušnosti, že někoho obviním z krádeže, až když k tomu mám racionální důvody - pak budu nejspíš narozdíl od mnohých ale první, kdo s tím něco udělá, místo toho, abych to rozkřikoval do světa (o tom jsme se bavili již pár řádků výše).

 

Bývá zvykem v motoristicky vyspělých zemích, že závodní tým nebo sportovní jednotka si buduje určitý vztah s médii. Je to jako manželství, kde jeden druhého pošťuchuje, ale navzájem se potřebují. Kdyby naše média (na pár světlých výjimek) byla na úrovni, možná by se to i dalo. Jak se říká: "Věř svému nepříteli víc než příteli, protože u nepřítele víš, že se vždy zachová špatně." Z tohoto pohledu jsou bulváry ok, horší je to ale s bulvárními médii, která se za seriozní masku jen schovávají...

 

A tak je možná tento vztah odsouzen k předčasnému nezdaru už jen díky naší kultuře. Čekal jsem, že A1 tým bude mít snahu skrz médium, které má na okruhu a smluvně dokonce jeho cestu hradí, hlásat lidem do světa zajímavé informace, které by je přitáhli k televizi, aby si ti, které mají na svých overalech a na autě, přišli na své a aby se uzavřel ten kruh, který se tu snažím naznačit. No... až na to, že je závod vysílán v pondělí v 00:40 ráno!

 

Celý víkend si lámu hlavu nad tiskovou zprávou českého A1 týmu (tiskovou, tedy oficiální zprávou!), ve které bylo vedení šampionátu obviněno z politikaření, ale na upřesňující dotazy dostávám jen suché "to nebudeme komentovat". Dobrá říkám si, tak jste možná neměli ani naznačovat, protože dáváte prostor ke spekulacím, za které média tak kritizujete. Tady je jedna: ono prohlášení o politikaření a závazkům vůči A1 týmu je pouze zástěrka jak zdůvodnit odchod našeho týmu z A1 a schovat za ni neuspokojivé výsledky vedoucí k nezájmu sponzorů a tím pádem nedostatku financí.

 

Jako chlap bych naprosto vzal něco jako: "V A1 je větší konkurence, než jsme si původně mysleli, a po dvou letech musíme přiznat, že jsme nedosáhli zamýšlených výsledků. Nyní jdeme zkusit štěstí do Le Mans, které má také větší ekonomický potenciál."

 

A že jsou někteří členové A1 týmu protivní či dokonce arogantní? Upřímně, všude je něco a z tohoto pohledu si odvážím spíše pozitivní dojmy. Zapálenost šéfa týmu Toma Sediveho žijícího v Americe pro to, co dělá, je příkladná, ochota šéfinženýrů/cizinců podělit se o dojmy a informace hřejivá, profesionalita Martina Sekerky vděk vzbuzující, smysl pro humor našich kluků, kteří pracují přímo na autě, uklidňující a zjištění, že Jan Charouz je úplně normální kluk, velmi milé. Rád bych všem jmenovaným touto cestou poděkoval.

 

Nakonec přehodnotím svůj převládající dojem: lítost nad potenciální absencí české formule na startu sezony 2007/08.