Podle toho, co mi lidé říkali, mě televize během závodu docela často zabírala – většinou jsem si držel svou stopu a snažil se, aby mě nikdo nepředjel. Popravdě řečeno jsem měl pocit, jako bych většinu závodu spíš koukal do zpětných zrcátek než dopředu na trať. Pro pilota je samozřejmě zábavnější útočit než se bránit. Ale byl jsem tak odhodlaný uhájit osmou pozici a získat další body do celkového hodnocení, že jsem prostě Roberta před sebe nesměl pustit. A taky jsem ho až do cíle před sebe nepustil.

 

Spousta lidí se bude určitě divit, proč jsem si tak zarytě držel svou pozici, než abych dorážel na vozy před sebou. Tohle je ale ve formuli 1 velmi časté – všechno je věc strategie. V sobotu jsme se rozhodli pro jedinou zastávku v boxech, což znamená, že ve voze je na začátku závodu – a taky v polovině po zastávce v boxech – více těžkého paliva. Důvodem pro takové rozhodnutí bylo to, že jsme si v pátek ověřili odolnost vozů a domnívali jsme se, že by nám to mohlo přinést určitou výhodu nad soupeři. Ovšem v závodu chybělo tempo a když byl monopost lehký, nedokázal jsem zajet kolo tak rychle, jak jsme potřebovali – a byl jsem nahraný. Člověk musí ale zůstat nad věcí. Jako tým uděláme rozhodnutí, a jednou to vyjde, jindy zase ne. Tenhle týden to nevyšlo, ale taková je formule 1.

 

Přesto bylo na tomto víkendu pár věcí pozitivních – mám na mysli hlavně základní výkonnost vozu. Co mě dále uklidňuje, je, když doopravdy vidíte, jakou rychlost kdo ve svém autě skutečně má, protože je to tak těsné, takže na trati musíte nechat doopravdy všechno. A já byl sedmý nejrychlejší – před Williamsem, Red Bullem a Toyotou – a těsně za BMW. Kvůli strategii jsem byl v závodě pomalý, ale ohledně závěru sezóny jsem optimistický. Ještě nás čekají tři závody a každý z nich nabízí šanci vzít na sebe určité riziko a zkusit bojovat se soupeři. A mezi námi – jsem odhodlán zakončit svou první sezónu ve formuli 1 nějakým skvělým výsledkem. Až do posledního kola v Brazílii se budu držet svého motta: maximální útok!