Historie pořadatelské organizace SRO.

Úvodní díl byl věnován zakladateli společnosti SRO, Stéphane Ratelovi. Odkaz na předchozí vydání Grand magazínu naleznete Zde. Dnes je na řadě pokračování, jehož tématem je samotná pořadatelská organizace Stéphane Ratel Organisation.

Historie společnosti a bývalé šampionáty SRO

Prvním počinem společnosti SRO Ltd. byla příprava šampionátu Lamborghini Supertrophy. Italský výrobce sportovních automobilů ze Sant´Agaty ve spolupráci s francouzským pořadatelem vytvořil sérii, jejíž základ tvořil upravený model Diablo, nejprve ve verzi SV, od roku 2000 ve variantě GT. Poslední ročník byl uspořádán v roce 2002.

Druhým šampionátem pořádaným SRO se stal chystaný nástupce série BPR, FIA GT Championship. Ještě 3. února 1997 nebyla v dokumentech FIA zmínka o SRO, pořadatelem měla být BPR Organisation. Ve společnosti BPR však došlo k neshodám mezi trojicí hlavních vůdců.

Peter se pokusil dát FIA k soudu, ale nakonec byl vyplacen a opustil BPR. Barth nechtěl dále v BPR pokračovat a raději přijal funkci v Ratelově SRO. Dokument FIA z 21. března 1997 tak oznamoval převzetí všech komerčních dohod vztahujících se k připravovanému šampionátu Berniem Eccelestonem a Stéphanem Ratelem.

Přestože Ratel naslouchal radám protřelého šéfa F1 bezmála tři roky, prožil si v té době řadu horkých chvilek s jeho nejnovějším přírůstkem. Hned v úvodním ročníku se naplno strhla bitva mezi továrními stájemi Porsche, Mercedesu, BMW a McLarenu. Mezi nejvýznamnější změny nové série patřilo především zkracování závodů ze čtyř na tři hodiny anebo délka závodů z 1 000 kilometrů na 500 kilometrů.

FIA se snažila s předstihem omezit vzestup nákladů, jenž bývá průvodním jevem účasti automobilek, její snaha se však míjela účinkem. Tovární vozy, jejichž základem měla být silniční vozidla, se začala podobat spíše prototypům, protože splnění podmínky výroby minimálně 25 vozů bylo příliš snadným cílem.

V roce 1998 v urputném boji pokračoval již jen Mercedes a Porsche doplnění řídnoucím polem soukromých stájí. Ty se staly pouze kulisami souboje dvojice gigantů v hlavní třídě mistrovství FIA GT. Když se méně úspěšné Porsche pokusilo využít nejednoznačných pravidel k protestům, došla FIA a SRO trpělivost. V následujícím roce bylo plánováno rozdělení série na dva samostatné šampionáty. Ve FIA GT měly pokračovat vozy GT2 (pod názvem GT), v novém mistrovství sportovních prototypů mělo být pole působnosti pro GT1.

I když měl Ratel plné ruce práce s mistrovstvím FIA GT, jeho SRO připravila od roku 1998 další dva šampionáty. Prostřednictvím SV Organisation (později SRO Paříž) převzal francouzské mistrovství gétéček FFSA French GT Championship, které rok předtím založil Patrick Peter po odchodu z BPR (více informací naleznete o FFSA GT v samostatné kapitole na konci článku). Vlastním projektem byla GTR Euroseries, která se vracela k původnímu formátu šampionátu BPR: čtyři hodiny trvající závody v Evropě, zákaz továrních týmů, třídy GT1 a GT2 (z FIA GT) a GT3 a GT4 (z pohárových závodů) a účast amatérských posádek. Během jediné sezóny se GTR Euroseries potýkala s nedostatkem účastníků, takže další ročník již nebyl uspořádán.

Ve třetím roce mistrovství FIA GT ztratilo hodně ze svého lesku, když se na dráze objevila pouze jediná třída a poloviční množství účastníků než v úvodní sezóně. Na jejím konci opustil šampionát poslední tovární tým, což byla příležitost pro ojedinělý počin ve vrcholných mezinárodních podnicích.

Závodů se od roku 2000 mohly účastnit výhradně soukromé stáje, kterým bylo povoleno využívat pouze částečné podpory výrobců. Prořídlé pole doplnil Ratel novou kategorií N-GT, což byly automobily Porsche anebo Ferrari z pohárových šampionátů. Poprvé se závody pořádaly pouze v Evropě, novinkou bylo i zavedení váhových handicapů podle dosažených výsledků.

Po nelehkém období ve FIA GT se Ratel rozhodl účastnit spolupráce na dvou evropských podnicích vytrvalostního šampionátu ALMS v roce 2000. Závody na okruhu Silverstone a Nürburgring měly být vábničkou před chystaným seriálem vytrvalostních závodů na starém kontinentu.

Pozvolna zotavující se hlavní série doplnila v roce 2001 Evropský šampionát cestovních vozů a Pohár Formule Renault v projektu televizního kanálu Eurosport. Ačkoliv stanice v té době neměla valnou pověst, mistrovství FIA GT se začalo těšit vzrůstajícímu zájmu publika a účastníků. Součástí Eurosport Super Racing Weekend, od roku 2002 s podporou jihokorejské firmy LG bylo FIA GT pět let.

Na počátku nového století byl do kalendáře zařazen 24 hodinový závod na okruhu ve Spa . Navázal na více jak padesát předchozích ročníků, nejprve od roku 1924 s přestávkami se sportovními vozy a od roku 1964 nepřetržitě s cestovními automobily. Ve spolupráci s Belgickým královským automobilovým klubem (RACB) se podařilo v průběhu let vytvořit jeden z nejuznávanějších vytrvalostních závodů gétéček.

Pod heslem Automotive art in motion byla založena tříletá tradice Supercar Rally. Koncem září se poprvé vydaly čtyři desítky exkluzivních vozů na tři dny trvající pouť z Paříže do Monaka. Kromě běžných sériově vyráběných automobilů se cesty účastnily i prototypy anebo unikátní vozy mj. Edonis, Stola. Kromě Ratela za volantem Ferrari F50 Racing řídili tyto skvosty i jejich tvůrci mj. von Koenigsegg, Stola anebo Pagani.

44693

Foto: Martin Straka

Super Racing Weekend byl v letech 2001-2005 pravidelným návštěvníkem Masarykova automotodromu. V roce 2001 bylo zachyceno Porsche 996 GT3-RS posádky Enge/Malchárek v péči mechaniků. Nejrychlejší čas ve třídě docílený během závodů nestačil na lepší než sedmé místo mezi vozy N-GT (celkově 18.).

V roce 2003 přijalo mistrovství FIA GT bodovací systém dle F1 (10-8-6-5-4-3-2-1), který nahradil původní, v němž bylo oceněno body prvních šest v cíli (10-6-4-3-2-1). Přestože po zákazu vstupu továrních stájí se postupně zvedal počet účastníků, byla změněna pravidla nutná pro schválení vozů. Místo výroby pouhých 25 vozů bylo nutné zhotovit minimálně 100 vozidel.

Ratelovi se konečně podařilo nepřímo zlomit prokletí vytrvalostních šampionátů. Ve spolupráci s ACO se podílel na vzniku Le Mans Endurance Series s prvním ročníkem v roce 2004.

Pařížská kancelář SRO již nedostačovala potřebám rozvíjející se pořadatelské skupiny, proto byla v roce 2004 založena londýnská pobočka. Převzala odpovědnost za odkoupenou formulovou sérii British F3 a šampionát gétéček British GT Championship.

Následující rok došlo vzhledem k připravovanému rozšíření tříd vozů GT na přejmenování kategorií v mistrovství FIA GT na GT1 (původní GT) a GT2 (N-GT). Komise FIA zabývající se kategorií GT byla pověřena dohledem nad vyrovnanými výkony vozidel.

Londýnská pobočka zahájila přípravy na založení FIA GT3 European Championship, jehož premiéra se odehrála v roce 2006. Mistrovství bylo určeno pro amatérské jezdce s finančně dostupnou technikou používanou v národních sériích mj. vlastněných SRO. V několika případech se stal doprovodem osamotněného FIA GT.

3163

Foto: Martin Ševčík

V roce 2006 se posádka Janiš/Bert mohla radovat z triumfu na brněnském okruhu. Zázemí jim poskytl tým německý tým Zakspeed Racing s americkým vozem Saleen S7R třídy GT1.

Předvečer ekonomické krize provedla SRO další významné rozšíření svojí působnosti. V roce 2007 vznikly pobočky v Belgii (Belgian GT Championship), v Německu (ADAC GT Masters) a Latinské Americe (GT Brasil). Pařížská kancelář SRO připravila úvodní ročník šampionátu nepatrně upravených sériových vozů GT4 European Cup a připravovala historickou GT90´s Revival Series.

Navzdory rozsáhlému rozvoji a problémům světové ekonomiky byl neúspěšný pouze omezený projekt GT z let 1990-2005. Po dvou sezonách v letech 2008-2009 byl třetí ročník v roce 2010 pro nedostatečný zájem účastníků zrušen. Letos se pod názvem Blancpain Revival Series chystá jeho obnovení.

Částečný ústupek musela učinit SRO také u belgického šampionátu vozů GT, když v roce 2009 vytvořila s dalšími pořadateli společnost Speedworld. V roce 2010 tak prořídlé pole gétéček doplnily cestovní vozy.

Zároveň SRO zahájila přípravy potřebné k dosažení statusu světového mistrovství pro vzkříšené mistrovství FIA GT od sezony 2010. Jednalo se o smělý počin, neboť minimální počet účastníků (v jedné třídě) málokdy odpovídal požadavku 18 vozů. Přestože se znovu tři roky série vydávala i mimo Evropu na různé kontinenty, nesplňovala zatím ani nejnižší počet návštěv tří světadílů během jedné sezóny.

Došlo k dalším změnám sportovních předpisů. Délka závodu se zkrátila ze tří na dvě hodiny. Byly předepsány dvě povinné zastávky u mechaniků. Jednotným dodavatelem paliva pro roky 2007-2008 byl vybrán Total. Jeden výrobce byl určen pro dodávky brzdového systému a povoleny byly pouze tři pohonné jednotky na sezónu.

V roce 2009 došlo ke změně strategie, když společnost při založení série poprvé použila prodej licence jiné společnosti (franšízu). Holandský okruh Zandvoort poprvé uspořádal holandské mistrovství Dutch GT4.

Patnácté výročí v roce 2010 oslavila SRO změnou mistrovství FIA GT na čtvrtý světový šampionát Mezinárodní automobilové federace FIA GT1 World Championship. Pro druhou třídu z původní série FIA GT byla pařížskou kanceláří připravována evropská verze. Vzhledem k nedostatku účastníků došlo ke změně zamýšleného šampionátu na FIA GT2 European Cup. Jediným a klíčovým kláním pro osm vozů třídy GT2 byl tradiční 24 hodinový závod ve Spa. Jejich doprovodem byly nižší třídy GT3 a GT4.

Právě během víkendu s rozhodujícím podnikem byl představen návrh na připravovanou vytrvalostní sérii. Tehdejší představa počítala se stejným rozložením tříd jako v 24 hodin ve Spa v roce 2010. Při oficiálním představení nové Blancpain Endurance Series se s GT2 již nepočítalo a hlavní třídou byla GT3. Belgický RACB účast GT2 odmítl a ani Ratelovi příliš nevadilo skončení letitého souboje Porsche a Ferrari zřídka doplněného jinou značkou.

46353

Foto: Martin Straka

Světový šampionát zavítal ve svém úvodním ročníku v roce 2010 i na okruh poblíž brněnské metropole. Nakonec zůstalo u jedné návštěvy a nepodařilo se navázat na tradici závodů předchůdce FIA GT v letech 2000-2008.

Povolení na pořádání závodů GT4 se podařilo prodat společnosti Motorsport Asia. Série s názvem GT4 Asia Cup se doplnila řadu nižších šampionátu, které jsou společně pořádány pod názvem Asian Festival of Speed.

Loni SRO rozšířila nabídku svých doprovodných sérií ve Velké Británii zajištěním uspořádání šampionátů Formula Renault 2.0 UK a Renault Clio Cup UK. V Brazílii v nově založeném Mercedes-Benz Grand Challenge soupeří typy C250. V zemi vycházejícího slunce společnost Super Taikyu pořádající vytrvalostní závody zakoupila licenci od SRO. Vozy GT3 začlenila do Super Taikyu Series pod názvem ST-X.

Třináctiletá pouť gétéček zemí galského kohouta

Ačkoliv francouzské mistrovství gétéček již neorganizuje společnost SRO, třináct ročníků z patnácti významně ovlivnilo podobu této série. Zkušenosti získané v FFSA GT se projevily i v jiných šampionátech SRO, ale také sloužily ambiciózním týmům a jezdcům v přípravě na účast ve významnějších mezinárodních podnicích.

Prvního ročníku francouzského mistrovství v roce 1997 organizovaného ještě Peterovou společností se mohly účastnit kromě automobilů třídy GT1 a GT2 také vozy z pohárových šampionátů v rámci kategorie GT3 a GT4. Součástí šesti víkendů na francouzských okruzích byla dvojice 45 minut trvajících závodů. V poli se objevovalo 30-35 vozů.

Následující rok již získal kontrolu nad sérií Ratel. Závody prodloužil o pět minut a přestože se klání neúčastnily vozy třídy GT1, počet účastníků se vyšplhal ke čtyřem desítkám. Novinkou byl výlet do belgického Spa.

Další změny zpravidla s dlouhodobou platností proběhly ve třetím ročníku. Závody byly prodlouženy na celou hodinu. V kalendáři bylo již sedm závodních víkendů, což se projevilo v jednom vytrvalostním závodě (500 kilometrů) s návštěvou Valencie. Počet vozů přesahoval čtyřicítku a příležitostně se na dráze objevilo i pět desítek vozidel tří tříd. Novinkou se tak v některých případech stalo rozdělení pole na dva samostatné závody – jeden nazvaný Coupé pro pohárové GT3 a GT4 a druhý pro GT2 a případně GT3.

V roce 2000 se šampionát FFSA na delší dobu vydal naposledy za hranice Francie až do vzdáleného Maďarska na Hungaroring. O rok později skončila tradice vytrvalostních závodů v délce 3 hodiny anebo po ujetí 500 kilometrů. Až do roku 2003 se FFSA GT těšilo neutuchajícímu zájmu účastníků, jejichž rozdělení do hlavních tříd odpovídalo změnám v mistrovství FIA GT. Rozdílné bylo např. často měnící se pojmenování - GT šampionátu FIA GT bylo ve Francii označováno Inter, SGT a nakonec bylo opět sjednoceno s FIA GT na GT1.

Klesající zájem se podepsal na zrušení rozdělených závodů, takže od roku 2004 jezdily všechny třídy vždy společně. V roce 2005 došlo k rozšíření kalendáře o osmý závodní víkend.

Následující sezónu proběhla řada netradičních víkendů. V Le Mans jely jen vozy GT1 a GT2, zatímco v Pau byly pohárové třídy doplněny účastníky z britského mistrovství GT. V Magny-Cours byla povolena účast britských vozů GT2 mezi všemi třídami francouzského mistrovství. V tomto roce byla umožněna v kategorii Cup 3 účast cestovních vozidel. Docházelo také příležitostně ke zkracování závodů na 50 anebo 55 minut.

V roce 2007 došlo k výrazné změně v rozložení tříd. Vozidla pohárových kategorií (Cup) uvolnily místo vozům z ME GT3. Ty si velmi rychle získaly oblibu u účastníků a již o rok později jejich počet převyšoval množství vozů v GT1 a GT2 dohromady. Počet závodních víkendů byl snížen opět na sedm. Po dlouhých osmi letech série FFSA GT znovu zamířila mimo Francii do Spa.

Protože se GT3 v roce 2009 nepotýkala s úbytkem účastníků, kdy se v některých závodech neobjevil ani jeden vůz třídy GT2, bylo rozhodnuto o výhradním použití nejrozšířenější kategorie v roce 2010. Velká konkurence národních šampionátů měla přesto vliv na další pokles počtu vozů na roštu pohybující se mezi 20-30 automobily.

Nové dělení se týkalo již jen posádek, kdy byl vypsán pohár pro sestavy složené pouze z amatérů. Hlavní třídou byly smíšené sestavy profesionálů a amatérů, kterým bylo ostatně mistrovství určeno po celou dobu trvání. Vytrvalostní klání připomenul dvě hodiny trvající závod v Magny-Cours. Jednalo se o poslední ročník francouzského mistrovství vozů GT pod taktovkou SRO.

62276

Foto: Tomáš Krejčík

Stáj DKR Engineering vybojovala týmový titul v FFSA GT v roce 2009. Lucemburská stáj patřila i mezi pravidelné účastníky FIA GT a MS GT1. Její identita byla někdy skryta pod názvy různých projektů (Sangari Team Brazil, Mad Croc Racing). V mezinárodním měřítku se prosadila i řada dalších týmů z francouzského mistrovství mj. Hexis, Selleslagh Racing Team, Larbre Competition, WRT, Oreca anebo Luc Alphand Aventures.

Z francouzského FFSA se na mezinárodní scénu objevili nejen stáje, ale i jezdci. Mistr z roku 2000 a 2001 Dominique Dupuy byl celkem čtyřikrát vítězem ve třídě v 24 hodin v Le Mans (1993 – GT; 1994 – GT2; 1999 – GTS; 2000 – GTS), Patrice Goueslard k titulům z roku 1997, 2002 a 2003 přidal trofej šampióna třídy N-GT v roce 2000 ve FIA GT a trojici titulů v GT1 v letech 2008-2010 v ALMS. Japonec Soheil Ayari byl mistrem v roce 2006 a 2007, k nimž přidal i prvenství v LMS (2007 – GT1). Rok 2007 byl vydařený i pro Raymonda Naraca, který si připsal výhru v Le Mans (GT2) , k nimž loni přidal titul v LMS v kategorii GTE se smíšenými posádkami. V šampionátu se objevují naopak i zkušení jezdci: Christophe Bouchut si v roce 2008 rozšířil bohatou sbírku trofejí z FIA GT (2000 - N-GT; 2001, 2002 - GT), LMS (2004 – GT1), ALMS (2011 – LMP2) o vítězství ve francouzském šampionátu.

Řada dalších mj. Stéphane Ortelli, Frédéric Makowiecki, Yann Clairay, Luc Alphand, Markus Palttala se sice nemohou pyšnit titulem z FFSA GT, ale na mezinárodní scéně patří mezi vyhledávané jezdce. Francouzský šampionát vyzkoušela i hvězda rallye, Sebastien Loeb.

Loni organizaci poprvé zajistila společnost Oreca, která šampionát gétéček a uvádí pod názvem GT Tour Zde. Rozdělení vozů ponechala Oreca původní, zasáhla však do délky závodů. Nový formát má rozdílnou dobu klání – 75 a 45 minut.

Jeho součástí je soubor doprovodných šampionátů pod názvem Super Série FFSA. Diváci tak od roku 2002 mohli během víkendu shlédnout pohárové závody vozů Porsche Carrera, Renault Clio a později i Seat Leon. Perličkou se v posledních letech staly závody prototypů poháněných bio palivy (Bio Racing Series), vozů dle pravidel Nascar (Race Car Series) anebo šampionát zmenšených vozítek (mj. Škoda Fabia známá z rallye) poháněných motocyklovými motory (Mit Jet Series).

Poslední díl bude vydán v sobotu 11. února. Jeho součástí bude představení šampionátů společnosti SRO a udělených licencí.

Zdroj: SRO, FIA GT, GT1, Sport Cars Pros, Sport auto, FIA, Racing Sports Cars, Peter Auto, Barchetta, Wikipedia, Piston Heads, DPP, AFOS, Daily Sport Car, Formule