IZOD IndyCar Series vstupuje tento víkend do přelomové sezóny. Skončila éra Daniky Patrick, poprvé od roku 2003 se objeví nové vozy a do série se vrátí soupeření výrobců motorů, které jsme naposledy mohli sledovat v roce 2005. V sérii se také objevilo jedno nové velké jméno. Rubens Barrichello po devatenácti sezónách ve Formuli 1 zkusí své štěstí za Atlantikem.

Ve čtyřech dílech tohoto speciálu si představíme jezdce, kteří se v neděli v St. Petersburgu postaví na startovní rošt.

Roger Penske brzy v zimním období oznámil, že jeho stáj znovu nasadí stejnou trojici pilotů, jako v předchozích dvou sezónách. Vedle vicemistra z posledních dvou let Willa Powera se tedy představí Ryan Briscoe a Hélio Castroneves. K největším změnám došlo u Briscoea, který dostal nového závodního inženýra a nové číslo vozu. Šestku vyměnil za dvojku, s níž tým Rogera Penskeho sbíral úspěchy v 90. letech v CART. Číslo šest převzal Penskeho syn Jay pro svůj tým Lotus Dragon Racing.

Tým Penske v letošním ročníku využije motory Chevrolet. V testech v Sebringu si vedl nejlépe Castroneves, který byl třetí nejrychlejší a nejrychlejší ze všech pilotů využívající motory Chevrolet.

#2 – Ryan Briscoe

Briscoe loni poprvé od připojení se k týmu Rogera Penskeho v sezóně ani jednou nezvítězil a na podzim se pod ním třásla židle. Roger Penske mu ovšem dal další šanci a jezdec, který v roce 2009 do posledního závodu bojoval o titul, pojede svou pátou sezónu za tento tým. Bývalý testovací jezdec Toyoty vstoupil do IndyCar už v roce 2005, kdy jej japonská automobilka posadila do vozu Chipa Ganassiho, kterému dodávala motory.

Briscoeův vstup do IndyCar nebyl zrovna úspěšný, Australan byl nebezpečný především sám sobě a Ganassimu se tato sezóna neuvěřitelně prodražila, protože Briscoe měl na kontě několik vážných nehod. Ta z Chicagoland Speedway jej vyřadila ze zbytku sezóny. Dvě následující sezóny v IndyCar jen paběrkoval, ale u Penskeho dostal šanci nejprve v ALMS (2007) a když Hornish Jr. odešel do NASCAR, Briscoe jej nahradil v Penskeho týmu v IndyCar Series.

Nejúspěšnější sezóna pro letos třicetiletého Australana přišla před třemi lety. Briscoe měl namířeno v předposledním závodě sezóny v japonském Motegi k titulu, ale přišla nevídaná chyba, kontakt s kuželem značícím konec pit lane a z titulu se nakonec radoval Franchitti. Poslední dvě sezóny byly ve znamení boje Franchittiho s Powerem a Briscoe si připsal jen jedno vítězství, v roce 2010 v Texasu. V šampionátu obsadil 5. a 6. příčku.

Briscoe letos může těžit především z nového vozu. V porovnání se starou Dallarou je nový model DW-12 nedotáčivý, což vyhovuje Briscoeově jezdeckému stylu a on se také již na adresu nového vozu vyjádřil pochvalně. Naopak Powerovi nový vůz vůbec nesedí. Franchitti si zase přivyká na úpravy, které mu umožní brzdit pravou nohou, což dává fanouškům naději, že by letošní ročník nemusel být ve znamení souboje jen těchto dvou jezdců.

#3 – Hélio Castroneves

Šestatřicetiletý brazilský závodník Hélio Castroneves v loňské sezóně poprvé od příchodu k týmu Penske v roce 2000 nevyhrál alespoň jeden závod v sezóně a umístil se poprvé mimo první desítku šampionátu. Loňská sezóna pro něj začala vyloženě katastrofálně a v prvních třech závodech se mu „podařilo“ kolidovat s celkem deseti vozy, včetně obou stájových kolegů.

Dobré výsledky z testů a vůz vyhovující Castronevesově jezdeckému stylu ovšem jsou důvodem pro optimismus fanoušků usměvavého závodníka. Mohl by to konečně být jeho rok? Už dvakrát skončil v šampionátu druhý (2002 a 2008) a vzhledem k možným problémům Powera s adaptací na nový vůz je možné, že letos to bude právě on, kdo potáhne tým Rogera Penskeho.

Castroneves je trojnásobným vítězem Indy500 a především jeho třetí triumf z roku 2009 zůstane mnoha fanouškům dlouho v paměti. Castroneves vyhrál v Indianapolisu měsíc po tom, co jej soud shledal nevinným z obvinění z daňových úniků.

#12 – Will Power

V posledních dvou sezónách byl nejsilnější z Penskeho tří mušketýrů. K týmu se připojil už v roce 2009 v prvních závodech coby náhrada za souzeného Castronevese. Penskemu jej doporučil Derrick Walker, za jehož stáj Power závodil v Champ Cars, svými dobrými výkony v St. Pete a Long Beach si zajistil několik dalších startů, ale v tréninku v Sonomě přišlo zranění páteře po kolizi s Nelsonem Philippem.

V roce 2010 na něj vsadila telekomunikační společnost Verizon, zajistila mu celou sezónu u Penskeho týmu. Hned v prvním závodě po zranění se dočkal vítězství a vedl šampionát celou sezónu od Sao Paula až po finále na Homestead-Miami Speedway, kde po vlastní chybě kolidoval se zdí a mohl jen sledovat, jak si Franchitti jede pro třetí titul v IndyCar. Mohlo být ale rozhodnuto už před závodem v Miami, kdyby tým neudělal chybu v Chicagu, Power natankoval dost paliva a nemusel pár kol před cílem znovu do boxů.

Loňská sezóna byla vyrovnanější, Power ji zahájil sérií čtyř pole position v řadě a v Texasu se dočkal svého prvního vítězství na oválu. Havárie v Iowě a kolize s Franchittim v Torontu jeho mistrovské šance snížily. V předposledním závodě sezóny v Kentucky si vedl dobře, ovšem opět přišel problém v boxech, tým Dreyer & Reinbold Racing mu vypustil do boku vozu Anu Beatriz a její vůz udělal do boku Powerova obrovskou díru. V Las Vegas se připletl do hromadné kolize při níž zahynul Dan Wheldon a protože Franchitti měl v tu chvíli v šampionátu náskok, bylo o titulu rozhodnuto.

Třetí nejstarší tým ve startovním poli (po Team Penske a A. J. Foyt Enterprises) znovu vsadí na vítěznou kombinaci jezdce Justina Wilsona a závodního inženýra Billa Pappase, která Coynovi v roce 2009 přinesla ve Watkins Glen první vítězství v čtvrt století dlouhé historii stáje. Dřív se tým soustředil především na to, aby dával šanci mladým jezdcům proniknout do CART, ale ve 21. století Coyne svojí strategii změnil a začal se snažit o to, aby jeho tým sbíral úspěchy.

Wilson se ke stáji vrací po dvou letech u Dreyer & Reinbold Racing, Pappas pracoval u KV Racing Technology. Loni Coyne nasazoval v jednom voze britského nováčka Jamese Jakese a ve druhém se střídali Sebastien Bourdais (na městských a přírodních okruzích) a Alex Lloyd (na oválech). Tak jako v předešlých letech bude jeden vůz financovat skautská organizace Boys Scouts of America, ale tentokrát v něm pojede Jakes. Vzhledem k dlouholetým vazbám na Hondu byl dodavatel motorů předem jasný. Ale když si Coyne v zimě komplikovaně zlomil nohu, ztratila stáj část zimního období čekáním na uzdravení šéfa.

 #18 – Justin Wilson

96163

 

Brit, který odjel jednu sezónu ve Formuli 1, se do vozu vrací po zranění páteře, které utrpěl v tréninku na závod v Ohiu. Wilson načne devátou sezónu v amerických formulích. Čtyři roky závodil v Champ Cars a dvakrát se zde stal vicemistrem. Tým Newman/Haas Racing jej vybral coby náhradu za do Formule 1 odcházejícího Bourdaise, ale místo boje o titul v Champ Cars následovala zdlouhavá a složitá adaptace na IndyCar.

I tak se Wilsonovi podařilo v nové sérii zvítězit na okruhu v Detroitu, kam se letos IndyCar po několikaleté pauze vrací. O místo u Newman/Haas přišel, když stáj opustil sponzor Mc Donald´s. Úspěch v následujícím roce u Dale Coyne Racing Wilsonovi vynesl „lepší“ místo u Dreyer & Reinbold Racing, jenže spolupráce nefungovala jak měla a letos se Wilson vrací ke Coynovi. Určitě je za tento vývoj rád, protože Coyne bude mít konkurenceschopné motory od Hondy, zatímco u Dreyer & Reinbold Racing by se trápil se zatím zaostávajícím Lotusem.

Wilson bude určitě jezdcem, jehož výkony se letos vyplatí sledovat. Kromě zkušeného Pappase totiž pro něj Coyne získal také Todda Phillipse coby hlavního mechanika. Phillips přichází od týmu Newman/Haas, kde s Wilsonem v roce 2008 spolupracoval. Ale protože se k testování stáj dostala až v Sebringu, nebyly zatím výsledky nikterak oslnivé. Wilson byl v Sebringu čtrnáctý a bojovat o vítězství asi bude až v druhé polovině sezóny.

#19 – James Jakes

96168

 

Další britský závodník v Coynově týmu, čtyřiadvacetiletý Jakes, vstupuje do své druhé sezóny v IndyCar. Ačkoliv tomu výsledky příliš nenapovídají, američtí novináři se shodnou na tom, že Jakes především ke konci loňské sezóny předváděl velmi solidní výkony a je určitě příslibem do budoucna. Zvlášť, když se oproti loňsku nebude muset učit nové tratě a bude mít stálého a zkušeného stájového kolegu.

Jakesovi zkušenosti s juniorskými sériemi nejsou příliš bohaté. Odjel dvě sezóny v Eurosérii F3, dva závody v GP2, 15 závodů v asijské GP2 a necelou sezónu v GP3. Sice je o rok zkušeností bohatší, ale letos jej v IndyCar čekají jiné výzvy, především dohánění ztráty, kterou tým v testování nabral na ostatní stáje.

Ale může spoléhat na dobré inženýrské zázemí, které Coyne v posledních letech vybudoval, stájového kolegu, který by měl bojovat o vítězství a v neposlední řadě také na stabilní finanční situaci, což jej zbaví starostí, že by mohl o místo v průběhu sezóny přijít. Kromě rodinné firmy Acron Stairlifts jej sponzoruje skautská organizace. I Jakes byl v mládí skaut.

Tým ještě loni známý jako Dreyer & Reinbold Racing se v zimě otřásl v základech. Když angažmá Justina Wilsona nepřineslo očekávané výsledky, výpovědi dostala část lidí v zázemí týmu, včetně manažera stáje Larryho Curryho. Reinbold a Buhl se více zapojí do vedení týmu. Jejich stáj se stala jedním z továrních týmů Lotusu. Po několika sezónách se dvěma vozy zeštíhlí své operace jen na jeden vůz, do kterého usedne loni čtvrtý jezdec v šampionátu Oriol Servia.

Servia a Lotus DRR se budou ovšem především muset potýkat se zaostáváním britského motoru, který pro Lotus připravuje společnost Judd. Hlavním soupeřem zřejmě nebudou týmy Penske či Ganassi, ale Team Barracuda – BHA a Lotus Dragon Racing o pozici nejlepšího týmu s motorem Lotus.

#22 – Oriol Servia

Spolehlivý jezdec a také schopný inženýr Oriol Servia loni dostal šanci u Newman/Haas Racing. Své šance se pořádně chytil a šampionát dokončil na čtvrtém místě. To po tom, kdy jednu sezónu vynechal úplně a v té předchozí odjel jen pět závodů. Servia totiž nikdy neměl štěstí na sponzory a i v CART a Champ Cars se kromě roku 2002 musel spokojit s místy u slabších týmů.

Sedmatřicetiletý Španěl je obdivovatelem Salvadora Dalího, kterého má vyobrazeného na své přilbě. Proto je pro něj závod v St. Petersburgu prakticky domácím, uvnitř okruhu totiž leží Dalího muzeum. V Americe závodí od roku 1998, kdy začal v juniorské sérii Indy Lights, o rok později zde vyhrál titul a přesunul se do CART.

Jediný úplně nový tým v letošní sezóně. Carpenter a jeho nevlastní otec Tony George ovšem dokázali dát dohromady skoro hvězdnou sestavu. Celý tým vede Derrick Walker. Walker v minulosti zastával stejnou pozici u Rogera Penskeho a později měl úspěšný tým v CART a Champ Cars. Tim Broyles s více než dvacetiletými zkušenostmi v IndyCar je manažerem stáje. Inženýrskou stránku má na starost Michael Cannon, kterého na začátku loňské sezóny přetáhlo KV Racing od HVM Racing.

Carpenterovou silnou stránkou rozhodně nejsou přírodní a městské okruhy, a těch je v kalendáři hned jedenáct. Proto Carpenter najal šampiona Formule Atlantics z roku 1998 Kanaďana Leeho Benthama coby svého mentora. Silnou stránkou určitě bude motor, Carpenterovi se totiž podařilo zajistit si dodávky od Chevroletu

#20 – Ed Carpenter

Třicetiletý rodák z Indianapolisu debutoval v IndyCar na konci sezóny 2003. Celou sezónu odjel naposledy v roce 2009, poté tým jeho otce Vision Racing zkrachoval. Po dvou druhých místech v letech 2009 a 2010 se mu podařilo vloni v Kentucky zvítězit. Byl to jeho 103. závod v IndyCar. Ovšem tento ovál v letošním kalendáři není. Nicméně v dobrý výsledek může doufat v Indianapolisu, kde se mu většinou celkem vedlo.

Na přírodním či městském okruhu dojel nejlépe šestý (Watkins Glen, 2006), ale v první desítce se mu na nich podařilo umístit se už jen jednou, v Detroitu v roce 2007. Proto by v průběhu sezóny rád získal prostředky pro druhý vůz, ve kterém by měl závodit někdo, kdo mu s přírodními a městskými okruhy trochu pomůže. Ale bude si muset počkat minimálně do závodu v Detroitu, protože dříve nebudou volné motory.